„Za cenu jednoho piva se u nás dají vyhrát volby. Přitom regulační poplatek neznamenal diskriminaci chudých lidí. Diskriminační je naopak současný trend, který lidem komplikuje možnost zaplatit si nadstandardní, kvalitnější péči. Lidem, kteří mají zájem pečovat o svoje zdraví. Je to stejné, jako kdybychom nařídili, že bude možné dávat si v hospodě jen dvě piva, protože někteří lidé na pět piv nemají,“ zkritizoval Pirk zrušení poplatku za návštěvu u lékaře. Dodal také, že české zdravotnictví sužuje nedostatek praktických lékařů, sester i nesmyslné předpisy. 

„Trápí mě nedostatek sestřiček. Musíme kvůli němu dokonce odkládat operace. Umím se vcítit do pocitů pacienta, který přijde na plánovanou srdeční operaci, a my mu musíme říct, že se zákrok odkládá,“ zmínil s tím, že obdobný problém byl před deseti lety v Rakousku, tamější vláda ale dokázala vytvořit dobré podmínky. 

„Někdo by měl zatřást politiky a říct jim, že když sestry musejí mít vysokoškolské vzdělání – k čemuž mám mimochodem také výhrady – je třeba je odpovídajícím způsobem ohodnotit. Sestřička v Praze má nástupní plat osmnáct tisíc. Jak potom máme chtít, aby někdo za tak směšné peníze šel dělat tak zodpovědnou práci, jakou je například péče o pacienty po srdečních operacích?“ zeptal se. 

„Máme nadbytek odborníků, ale přitom nám schází asi jedenáct procent praktických lékařů. Praktiky nechce nikdo dělat už kvůli nesmyslným předpisům. Pokud například odborník doporučí nějakou speciální medikaci, praktik ji nesmí předepsat a pacient musí dokolečka chodit pro recept k odborníkovi,“ zmínil také Pirk. 

A co migrační krize? Pirk je rád, že sem zatím žádný uprchlík nedorazil. „Tedy nedorazili ti bezejmenní uprchlíci a o to jde. Spoustu emigrantů tady přece máme – Vietnamců, Ukrajinců… To jsou lidé, kteří sem přišli tak, jako sem míří tihle uprchlíci, logicky za lepšími životními podmínkami. Ale oni se o ty lepší podmínky k životu chtěli přičinit prací a přijali naši životní filosofii. Takoví jsou tady vždy vítáni, to je něco jiného. I když i mezi nimi jsou uličníci, ti jsou samozřejmě všude. Ale nemocnice by bez nich dnes nebyly tak dobře uklizené,“ řekl k ukrajinským pracovnicím v nemocnicích. 

„Ale jak může někdo dopustit, že sem přijde někdo, o němž vůbec nic nevíte? Jedna má příbuzná pracuje v záchytné stanici pro migranty. Přicházejí tam pětatřicetiletí muži, nemají doklady a tvrdí, že jim je sedmnáct. Z čeho kdo předpokládá, že se přizpůsobí naší životní zkušenosti a životnímu stylu? Tím spíše, že jsou příklady z Francie a Velké Británie, kde tihle lidé žijí oficiálně už tři generace a nemají ani nejmenší tendenci se asimilovat. Naopak. Vytvářejí ghetta a chtějí, abychom se přizpůsobili my jim. To je pro mě naprosto nepřípustná věc,“ nechal se slyšet Pirk a poukázal na historii starého Říma. 

„Takzvaní barbaři stáli před branami a Římané seděli v senátu a řešili nesmysly. Čili pracovití a přizpůsobiví jsou srdečně vítáni. Kdysi, když jsem se učil v New Orleans, abych mohl dělat to, co tady teď dělám, se u nás nosily krepsilonové kostkované ponožky. To se psal rok 1983. Když jsem tam v těch ponožkách přijel, mohli se zbláznit smíchy. Tam všichni doktoři nosili černé ponožky. Takže já šel a koupil si černé ponožky. Ne že bych je přesvědčoval, ať taky nosí kostkované,“ tvrdí Pirk.

Ostré rozdělení společnosti se podle něj mimo jiné odráží i v agresivitě na silnici. „Agresivita v denním životě, to je, co nás teď sužuje,“ dodal. Kritikou však nešetřil ani k současné hlavě státu, k Miloši Zemanovi. 

„Třeba s panem redaktorem Peroutkou si to trošku spletl. Kdyby řekl, ano, spletl jsem se, já se omlouvám, strašně by získal. Tím, že se soudí a neomlouvá, dává příklad, že se nemáte omlouvat, máte vždycky svou pravdu, i když je to lež. To je strašná chyba,“ řekl. 

On sám být prezidentem nechce. Před třemi lety v prezidentské kampani podporoval Jana Fischera. „Svět politiků tak jako svět novinářů nebo medicíny má svá pravidla a zákony. Tak jako pan Fischer nebyl politik, ani já nejsem. On byl vysoký státní úředník, neprošel školu stranických sekretariátů, koalic, protikoalic a nevím čeho všeho dalšího. A já taky ne. V tom se totiž člověk naprosto ztratí a zlikviduje ho to. Stejně jako se nemůže někdo stát přednostou kliniky po promoci, nemůže se člověk stát prezidentem, aniž chápe politiku,“ zmínil mimo jiné důvod, proč by nemohl být hlavou státu.