Do této volební aliance chce podle Salviniho vstoupit zhruba desítka stran a hnutí, některé z nich jsou i v jiných frakcích EP, které by tak mohly oslabit.

Členství v koalici dosud potvrdily FPÖ, Konzervativní lidová strana Estonska (EKRE), RN Marine Le Penové, Alternativa pro Německo (AfD), Dánská lidová strana (DF), Strana Finů nebo například slovenské hnutí SME RODINA – Boris Kollár.

Výběr nacionalistických či populistických stran ve vybraných zemích, které by mohly uspět ve volbách do EP, která se konají od 23. do 26. května:

Alternativa pro Německo (AfD) – Stranu založil v roce 2013 hamburský ekonom Bernd Lucke původně na bázi kritiky eurozóny. V roce 2015 po rozkolu ve straně se AfD začala profilovat jako protiimigrantská a začala těžit z kritiky migrační politiky kancléřky Angely Merkelové. Od členů strany jsou občas slyšet i antisemitské a nacistické výroky a strana se netají vazbami na Rusko. Stranu podporoval například i bývalý český prezident Václav Klaus. Nyní má již zastoupení ve všech 16 zemských spolkových sněmech. V celoněmeckém parlamentu je třetí nejsilnější stranou – ve volbách v roce 2017 získala 12,6 procenta hlasů.

Dánská lidová strana (DF) – založena byla v roce 1995. Ideově je řazena mezi populisticko-pravicové a euroskeptické strany a mezi významné body jejího programu patří odpor k migraci. V posledních volbách v roce 2015 dosáhla historického úspěchu ziskem 21,1 procenta hlasů. Je druhou nejsilnější stranou dánského parlamentu, kde má 37 mandátů ze 179.

Konzervativní lidová strana Estonska (EKRE) – Krajně pravicová a euroskeptická strana získala v březnových estonských parlamentních volbách dvakrát více hlasů než v minulých volbách a je teď třetí nejsilnější stranou v zemi. Strana brojí proti migraci, vyznačuje se nacionalistickou rétorikou i na adresu ruské menšiny a těží z nespokojenosti ve venkovských oblastech. Založena byla v roce 2012 sloučením dvou menších stran.

Liga – Dříve se nazývala Liga severu a jako separatistickou stranu ji založil v roce 1991 Umberto Bossi. Pod jeho vedením volala po odtržení Padánie a metropoli označovala jako „zlodějský Řím“. Bossi byl ale roku 2012 obviněn z korupce a vedení převzal Matteo Salvini. Strana vypustila z názvu slovo „sever“, začala se prezentovat jako celonárodní síla a těží zejména z protiimigrantské a protiunijní rétoriky. V parlamentních volbách v Itálii loni vyhrála středopravá koalice, v níž byla Liga nejvýraznější silou společně se stranou Vzhůru, Itálie expremiéra Silvia Berlusconiho. Salvini se stal vicepremiérem a ministrem vnitra a počátkem dubna představil Evropskou alianci pro lidi a národy, která se chce stát nejsilnější evropskou frakcí. Ideovým základem tohoto spojenectví je návrat pravomocí z Bruselu jednotlivým státům.

Národní sdružení (RN) – Bývalá Národní fronta (FN), která se na Národní sdružení přejmenovala loni. Jedná se o francouzskou krajně pravicovou stranu, která se staví proti evropské integraci a proti imigraci. Od roku 2011 ji vede Marine Le Penová, která v roce 2017 postoupila do druhého kola prezidentských voleb. Vedení strany převzala od svého otce a zakladatele strany, Jeana-Marii Le Pena. Le Pen založil FN v roce 1972, když kolem sebe sdružil odpůrce přistěhovalců a evropské integrace, stejně jako některé monarchisty a klerikály. Od začátku byla populistickou stranou. Její původní název zněl Národní fronta za francouzskou jednotu.

Strana Finů – Strana, která se původně jmenovala Praví Finové, byla založena v roce 1995 na troskách Rolnické strany Finska. Obecně je označována za pravicově-nacionalistickou stranu a prosazuje zpřísnění protiimigrační politiky. Šéf strany Jussi Halla-aho volá i po vystoupení Finska z EU. Strana poprvé šokovala v roce 2011, kdy se umístila třetí a získala 39 mandátů z 39, o 35 více než v předešlých volbách. V letošních volbách skončila druhá rovněž se ziskem 39 mandátů.

Strana pro Svobodu (PVV) – Pravicově populistická strana kontroverzního nizozemského politika Geerta Wilderse vznikla v roce 2006. Její popularitu zvyšuje silná protiimigrační rétorika a Wildersova kritika islámu. V dosud posledních volbách do nizozemského parlamentu strana skončila na druhém místě, když získala 20 mandátů ze 150. V roce 2008 Wilders vytvořil a vydal kontroverzní protiislámský film Fitna, který rozlítil muslimy. Odsoudila jej však i řada nemuslimů, především z řad radikální levice. Wilders popsal islám jako „fašistický“ a Korán přirovnal k Hitlerově knize Mein Kampf.

Svobodná strana Rakouska (FPÖ) – Nacionalisticky orientovaná strana, která prosazuje protiimigrační politiku, vznikla v 50. letech ze Svazu nezávislých, v němž se organizovali bývalí nacisté. Jörg Haider, který stranu vedl v letech 1986 až 2000, proslul svými antisemitskými a xenofobními výroky. Současný předseda a vicekancléř Heinz-Christian Strache se v minulosti snažil vytvořit obraz FPÖ jako umírněné strany, řada politiků FPÖ má přitom blízko k některým uskupením, která jsou považována za pravicově extremistická. V rakouských volbách, které se konaly v říjnu 2017, strana skončila na třetím místě těsně za druhými sociálními demokraty (SPÖ). Prezidentský kandidát FPÖ Norbert Hofer jen těsně prohrál v opakovaném druhém kole rakouských prezidentských voleb v prosinci 2016 s bývalým šéfem rakouských Zelených Alexanderem Van der Bellenem. V prosinci 2017 byla sestavena nová rakouská vláda, kterou tvoří koalice FPÖ a vítězné Rakouské lidové strany (ÖVP). FPÖ se na vládě podílela již v letech 2000 až 2005.

Švédští demokraté (SD) – Protiimigrační strana, která se v loňských volbách umístila na třetím místě. Strana byla založena v roce 1988 a sama se označuje za sociálně konzervativní a nacionalistickou. Analytici ale SD označují většinou za krajně pravicovou. SD vznikla na základě hnutí „Nechte Švédsko Švédům“, které bylo založeno v roce 1979. Za největší hrozbu pro Švédsko strana považuje nárůst muslimské populace v zemi, přistěhovalectví a globalizaci. Poprvé na sebe výrazně upozornila v roce 2010, kdy se poprvé dostala do švédského parlamentu.

Vox – Španělská protiimigrační a nacionalistická strana, kterou založili v roce 2013 bývalí členové Lidové strany. Je rovněž proti zákonům o rovnosti pohlaví a proti získání autonomie španělských regionů. Vloni se stala první ultrapravicovou stranou, co získala svého senátora od pádu diktatury v roce 1975. Ve volbách v roce 2015 sice získala strana jen 0,1 procenta hlasů, od té doby ale výrazně posiluje a průzkumy jí dávají v dnešních španělských volbách šanci na zisk až 13 procent hlasů.