„Marie Bastlová ho ugrilovala, jako nedochůdče z Vodňan. Namazala si Rajchla na chleba, dostal čočku, to nebyla kočka a myš, to byl delfín a plankton. Nenechá druhého domluvit a rozhovor vede jako křížový výslech. S jediným cílem. Ponížit druhého. Fandila jsem vám, ale v tomhle rozhovoru jste působily hystericky až vyšinutě. To nebyl rozhovor, ale fanatický nátlak na Rajchla," seznámil nejprve diváky s ohlasy Petr Bohuš. 

Následně rozebral slova Bastlové, která řekla úvodem rozhovoru. „Převzali štafetu demonstrací s proruskou a protievropskou tematikou, rozpadlo se jejich vedení, demonstrace skončila hluboko za očekáváním. Divákům a posluchačům Bastlová dopředu líčí Jindřicha Rajchla a jeho stranu PRO v černých barvách. Pomůže její vhled a předsudky? Co je fantazií, a co skutečností? Oproti vidění redaktorky s postoji proti panu Rajchlovi, jeho fanoušci by naopak v úvodu rozhovoru mohli zvěstovat tirády, třeba o společné demonstraci, na níž se rajchlovci striktně distancují od proruské propagace, za cenu ztrát vlastních příznivců. Nebo že se rozešli s lidmi, kteří měli jiné představy pomalejšího vstupu do politiky, nebo že jejich demonstrace zaplnila Václavské náměstí, přestože vlastenecká scéna je roztříštěná,“ popsal Bohuš. A zkonstatoval také to, že na pravidelná setkání s Jindřichem Rajchlem již více než rok chodí plno lidí po celém Česku. 

Ale zpět k pořadu Ptám se já, kdy jeho úvodem Bastlová uvedla, že Rajchl se půl roku pozvání bránil, a najednou chtěl přijít. „Údiv paní redaktorky. Jak její poznámce ‚co vy tady ve studiu‘ rozumět? Jindřich Rajchl šel náhodou okolo a zastavil se a ani se nezeptal? Nebo hosté chodí, jak je napadne a redaktorka jejich návštěvy nemůže ovlivnit?“ ptal se Bohuš. Bastlová se přitom Rajchla v pořadu ptala, zda pozvání do studia využil proto, že hnutí PRO podle ní ustupuje ze své slávy. 

„Jindřich Rajchl. Uličník, který se chce zviditelnit? V očích redaktorky jeho aktivity nevypadají dobře. Musí proto zopakovat, kdybychom náhodou zapomněli: Vaše demonstrace skončila hluboko pod očekáváním. Strana PRO ustupuje ze své slávy. Předseda strany PRO redaktorku překvapil dříve dlouho odmítaným zájmem o rozhovor. Jen jestli lišák nepočítá s tím, že mu paní Bastlová vypráší kožich. Všichni o něm budou mluvit, litovat ho, on získá další body. Snad nejsou domluveni. To by byl gól. Skóroval by Jindřich Rajchl,“ konstatuje Bohuš. 

„Jindřich Rajchl nasliboval. K čemu vážně vypjatý tón? Redaktorce se hroutí svět, přestává věřit Jindřichu Rajchlovi, tvrdí, že s ním se už nic dít nebude. Neplní své sliby. Mezi lidmi není zájem o jeho demonstrace, sliboval nátlakové akce, generální stávku, radikální postup. Nic z toho neplatí. Marie Bastlová mluví a mluví, skáče do řeči, nepočká na odpověď. Divák se nedozví, co a proč Jindřich Rajchl sliboval, proč sliboval něco, co se později nestalo. Redaktorka má vyřídilku, že jí jede pusa jako kulomet. Redaktorka švitoří, nechce naslouchat,“ dodává Bohuš. 

„Možná, že si Marie Bastlová myslí, že Jindřicha Rajchla přesvědčí, aby politiku pověsil na hřebík. Tolik nám na tom záleží? Je Jindřich Rajchl v něčem nebezpečný? V čem je horší než ti ostatní? Nebo lepší?“ ptal se dále Bohuš, který svou řeč prostřihával ukázkami z pořadu Ptám se já.

„Pane Rajchle, tady odpovídáte vy. Na nás nechte, na co se ptáme my. Upozorňuje Marie Bastlová. Dává najevo, kdo je ve studiu pánem. Netuší, že možná o sobě prozrazuje více, než by chtěla. Bije se jako lvice,“ všímá si dále Blahuš. 

„Může nově vzniklá strana po roce své existence dosáhnout nějakého tlaku na vládu? Zvláště když je vláda jako buldozer? Nevidí, neslyší, prosazuje kdovíčí zájmy? Co média, ta by nemohla pomoci? Jsou v médiích odborníci různých názorových proudů? Vedou spolu diskusi o nejlepších řešeních pro naši společnost? Nebo stále odmítáme lidi s jiným než provládním názorem?“ ptal se dále Bohuš, když sledoval otázky Marie Bastlové na Jindřicha Rajchla. 

Závěrem se pak Bohuš ptá: „K čemu je rozhovor, v němž moderátorka mluví a host musí poslouchat? Změní se poměr mezi příznivci a odpůrci Jindřicha Rajchla, nebo zůstane vše při starém? Je rozhovor jako soutěžní sport, kde vítězí, kdo říká víc, mluví nejdéle a nejhlasitěji? Padáme do pasti. Největší prospěch má, kdo mluví nejméně. Vědění je síla, píše ve svém článku Tomáš Poucha, který se věnuje komunikaci.“