Podle Martínka je včerejší demonstrace jen smutným a vzdáleným dozvukem nadějí a snů z roku 1989. „Je hořkou tečkou za Havlovým pojetím nepolitické politiky. Tedy ve skutečnosti vlády nikým nevolených a samozvaných elit,“ říká režisér. Dle něj bylo Havlovo pojetí politiky diletantsky formovaný pokus ovládnout a směřovat politické prostředí pomocí jím formovaných, schválených a podporovaných skupinek vlivných nebo oblíbených lidí, kteří budou bdít nad provozem demokracie. A kádrovat a určovat, kdo v politice může účinkovat, kdo nikoliv, kdo bude tolerován a kdo naopak bude označen za nepřítele. Martínek dodává, že s touto pomýlenou teorií se budeme ještě dlouho potýkat.

Nicméně, Havel podle něj alespoň tento systém znal. Na rozdíl od těch, kdo se jím dnes ohánějí. „Nevidím na demonstracích vůdce nových politických hnutí. Nevidím lidi, kteří by přicházeli s prospěšnou vizí, jak dál. Vidím pitomá děcka a herce, kteří nemají sebemenší ponětí o provozu politiky a technologii moci a své postoje odvozují od formálních přešlapů etablující se politické konkurence tradičních polistopadových stran. A kterým projevy píší jiní,“ říká Martínek.

A dodává další označení pro ty, kdo účinkují na demonstracích. Roztleskávači převratů, nedovzdělanci, amatéři, herci. Tito lidé prý nepochopili nebo nepřijali samotný princip politické konkurence a odmítají dle Martínka chápat, že v prostředí politické konkurence chtě nechtě dělají užitečnou stafáž partajím, které se během 30 let ostudným způsobem při výkonu moci zblamovaly a zasloužily o to, že se z Česka stala německá kolonie.

„Vidím mladé lidi, kteří zavírají oči před účinkováním neformálního politického kartelu polistopadových stran a nechtějí vidět, že jediný nástroj, který tomuto kartelu zbyl, je chaos a nelítostné napadání rychle rostoucí a úspěšné politické konkurence. Z něhož ale, z chaosu, vždy vychází jen slabé vlády, kde nikdo nenese odpovědnost. A kde díky tomu vzniká prostor pro manévrování při dobývání renty a vytěžování státu,“ říká režisér a dodává: „Vidím spíkry, kteří nechtějí vidět, že nástrojem polistopadových politik je zastrašování, nátlak, umělé kauzy, které se v čase vytratí do prázdna. Jejímž cílem bylo, je a bude, zničit anebo alespoň trochu oslabit nástup soupeře.“