Úvodem semináře Klaus zmínil, že první reakce kolektivu IVK na Trumpovo vítězství byla zformulována hned ve středu 6. listopadu dopoledne. Odcitoval z ní zcela záměrně i slova z listopadu 2016, tedy ze stejného okamžiku jako přes osmi lety, a sice že „výsledek amerických voleb vítáme, že jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ, že je to dobře i pro Českou republiku“. „I s odstupem více než tří týdnů to vidím, a věřím, že i vidíme, stejně,“ doplnil Václav Klaus.
Před osmi lety a stejně tak i dnes uvedl, že volby vyhráli normální, obyčejní, zdravý rozum používající lidé. A že je vyhráli nad politickými elitami a nad politickým establishmentem. „Viděli jsme to jako porážku světa politické korektnosti, světa přetvářky, světa potlačování svobody projevu, světa elitářského sociálního inženýrství, světa smiřujícího se s úpadkem Západu a zříkajícího se jeho tradičních hodnot. Na těchto větách nemusíme nic měnit. Jsou stejně platné i dnes. Bohudík nebo bohužel. Srovnáváme-li situaci v roce 2016 a v roce 2024, tak myslím, že není důvod jásat. Je evidentní, že těch uplynulých osm let jsme prohráli a promarnili. Je fér, abychom si to přiznali,“ pokračoval Klaus.
„Dva dny po letošních volbách jsem byl na jednom evropském velvyslanectví na obědě, který byl pořádán na počest končícího tureckého velvyslance Egemena Bagise, kterého jsme mnozí dobře znali a považovali ho za naprostou jedničku mezi velvyslanci u nás. Stejně jako velvyslance maďarského. Oba byli a jsou výrazní, protože jejich země mají na řadu věcí dnešního světa svůj vlastní, nikoli bruselský či washingtonský názor. Díky tomu mohou mít – na rozdíl od nás – srozumitelnou zahraniční politiku. A proto jsou schopny na post velvyslance vybrat osobnost. U nás to není možné,“ poukázal Klaus.
„Oběd byl ‚evropsky‘ nezajímavý, nejen kulinárně. Mezi přítomnými velvyslanci dominoval ještě nestrávený pocit naprostého neštěstí z Trumpova vítězství. Ze všech úst zaznívala démonizace jeho chování a jeho charakterových vlastností. Byl to důsledek vítězství progresivistického myšlení u těchto lidí. V rozpacích používám toto slovo, jakkoli ho nepovažuji za přesné a výstižné – ale nevím jak jinak ‚spojit‘ Petra Fialu a celou pětikoalici, Kamalu Harrisovou, Ursulu von der Leyenovou, zelené revolucionáře, odmítače trhu a kapitalismu, kosmopolitní intelektuály, stoupence globalistické oligarchie, a řadu dalších. Je to už dlouhodobý problém chybějícího slova. Komunismus byl v tomto smyslu snadný nepřítel, byl jasně definován,“ dodal experezident.
Základní obavu viděli účastníci oběda v Trumpově hrozbě uvalení cel na „chudinku“ Evropu. „Nechápali, že to – ač liberální ekonom – za zásadní problém nepovažuji. Nejsou si vědomi toho, že politika EU znásilňuje trh v Evropě natolik, že eventuální desetiprocentní cla jsou – vůči celku zcela iracionální hospodářské politiky – v podstatě okrajovou záležitostí. Proti Green Dealu je to nepodstatná věc,“ podotkl Klaus.
„Když jsem se vracel z onoho oběda do IVK, posílal jsem Jiřímu Weiglovi a Ivo Strejčkovi SMS: „Mohl jsem se dnes na obědě zbláznit. Měli bychom udělat rychlou akci IVK na téma, něco jako The Real Meaning of Trump’s Victory“. Dodal jsem „samozřejmě česky“, řekl Klaus s tím, že výsledkem je dnešní seminář.
„Záměrem je jasně říci, jaký my vidíme smysl a význam Trumpova vítězství. Vidíme ho jako obrovské zatřesení dnešním světem, které může dát šanci uvidět – těm, kteří to dosud nevidí – tragičnost dnešního vývoje. Jde jedině o to, jestli se ‚tímto‘ světem zatřást dá,“ zdůraznil bývalý prezident.
„Alespoň pro mne je smyslem dnešního semináře i varování před zjednodušenými – pro mne naivními – tóny triumfalismu v postojích řady lidí, kteří Trumpovo vítězství stejně jako my vítají,“ poznamenal Klaus, a že není nic horšího než zklamaná očekávání. „Ta vedou k rezignaci, k pocitu poraženectví, k pasivitě. Toho bychom se měli vyvarovat. Vycházejme z konstant dnešního světa, a proto formulujme očekávání realistická. Vycházejme i z konstant osobnosti zvoleného prezidenta, i ty jsou v lecčems limitující,“ doplnil.
Podle Klause vítězství Trumpa bylo a je úžasné, ale nesmíme si namlouvat, že bylo velké. „Protivníkem byla – jak jsem řekl pár dní po volbě v televizi Prima CNN – ‚nula‘. Byla jím slabá konkurentka, bez jakýchkoli hlubokých idejí, zásad a principů, pouhá tuctová představitelka amerického progresivismu nebo, jak se tam říká, wokeismu (což je ještě horší slovo). I týdeník Echo napsal, že Harrisová byla jen prázdná nádoba. Vítězství nad prázdnou nádobou bych proto nepřeceňoval,“ poukázal Klaus ve svém projevu.
„Mluví se o vítězství demokracie nad moralizováním, což by byl skvělý výsledek. Zejména v naší zemi, kde celá devadesátá léta bylo právě toto hlavním tématem politiky. Promítne se to až k nám? Politické a mediální oslavy 35. výročí listopadu 1989 v Praze mne o tom nepřesvědčují. U nás moralizování nad demokracií ve světě politiky a médií stále přesvědčivě vyhrává. I mnozí lidé šli letošního 17. listopadu na Národní třídu s přesvědčením, že tam organizátoři pochodů, projevů i různých doplňkových akcí oslavují demokracii. Ne. Oslavovali své vítězství – nad námi.
Přesto věřím, že se určitě něco změní. Věřím v posun v rusko-ukrajinské válce, ale nikoli v její rychlé ukončení. Slibuji si naději na racionálnější zahraniční politiku USA díky evidentní porážce neokonů, kteří se v posledních letech ‚půvabně‘ přesunuli od republikánů k demokratům. Právě jsem se vrátil z malé konference v Černé Hoře, kde jsem měl za úkol pronést úvodní projev na téma ‚A World Order Under Threat‘. Tento nadpis jsem přijal už v září a dlouze jsem nyní přemýšlel, o kolik má být můj projev jiný po Trumpově vítězství. Mám strach, že onen ‚threat‘ zůstává. V jednom německém týdeníku jsem četl, že Trump vyjadřuje nový ‚Zeitgeist‘ dnešní doby. Vím, že by toto publikum rádo slyšelo, že ano. Kéž by tomu tak bylo. V obojím smyslu – že existuje nový Zeitgeist, a že si je Trump toho plně vědom,“ poznamenal Klaus.
„Vítězství Trumpa bylo v každém případě úžasné. Je obrovskou posilou a inspirací. Jeden z mých synů mi vzápětí napsal, že nevěřil, že by se něčeho takového mohl ještě dožít. To asi vyjádřil pocit řady z nás. Vítězství Trumpa je ale obrovským úkolem a závazkem. Pro něho. Aby ho zužitkoval. Nemenší úkol je to ale i pro nás pro všechny.
Ukázalo se, že nemožné je možným. Optimisté se nadechli. Pokoušejme se o nemožné i u nás doma. Nemyslím tím ono Fialovo nemožné za čtyři roky dohnat ve mzdách a platech Německo. Něco podobného říkával už Valtr Komárek v roce 1990. Pokoušejme se alespoň vrátit se k idejím nedávno podivně oslavovaného výročí 17. listopadu. Ty byly zcela realistické,“ uzavřel Václav Klaus.
Slovo převzal Jan Zahradil, jenž uvedl, že „vítězství Trumpa – mimo jiné další globální konsekvence – pro Českou republiku znamená krach celé koncepce české atlantické politiky tak, jak byla koncipována od 90. let“.
A že na Donaldu Trumpovi mu přijde nejzajímavější to, jak od roku 2016 dokázal sérií postupných kroků úplně přeformátovat Republikánskou stranu. „To přeformátování ještě neskončilo, právě probíhá. Myslím, že už je ale nevratné,“ podotkl Zahradil.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
V březnu Zahradilovi IVK otiskl článek s názvem „Český atlantismus čtvrt století po sezóně“, kde se věnoval posunu republikánské strany směrem k národnímu konzervatismu. „Tento směr je velmi odlišný od někdejší reaganovsko-bushovské doktríny, postavené na ideálech svobody, ekonomické globalizace, volného trhu, vývozu demokracie a lidských práv. Národní konzervativci především resuscitovali ideu národního státu, národních zájmů a státní suverenity. Dále odmítají celý propojený ekosystém globálních institucí, nadnárodních korporací a na ně navázaných nevládních organizací, který považují za hluboce kontaminovaný levicovým progresivismem.
Ze stejných důvodů hledí podezřívavě i na volný trh a volný obchod, neboť je považují za hřiště, na němž pravidla hry opět stanovují převážně liberální elity. Proto se nejen nebrání některým ochranářským opatřením, ale dokonce je sami prosazují. Důsledně odmítají migraci, multikulturalismus, politickou korektnost. Především ale mění dlouholeté postuláty americké zahraniční politiky. V jejím hlavním proudu existoval řadu desetiletí demokraticko-republikánský konsensus, charakterizovaný aktivistickým idealismem, internacionalismem, intervencionismem. Národní konzervativci tento konsensus postupně opouštějí, jsou zahraničněpoliticky daleko zdrženlivější, méně ochotni k přímým zahraničním angažmá, posouvají se dokonce až někam na dohled k izolacionismu,“ připomněl Zahradil.
„Tohle je podle mě hlavní důkaz, že jedna z hlavních politických sil ve Spojených státech se posunula tímto směrem, směrem, který má velmi málo společného s její podobnou v osmdesátých, později v devadesátých letech a v první dekádě tohoto století. Jsem přesvědčen, že tento posun je nenáhodný a vychází ze sociálních a demografických posunů v americké společnosti. Jak jsem řekl, je nezvratné, že tento směr bude pokračovat,“ míní dlouholetý europoslanec.
To podle jeho slov ukazuje, že tzv. trumpismus není jednorázová záležitost, ale dnes definovatelný politický proud, který v té americké politické realitě zakořeňuje, ale je potřeba, aby ty kořeny zapustil ještě hlouběji. „Pak se samozřejmě Amerika bude v globálním světě chovat úplně jinak a globální svět na to bude muset nějak reagovat včetně celé Evropy, která si s tím evidentně neví rady. Je na to absolutně nepřipravena, neví, jak na to má reagovat. Tápe, zmateně pobíhá. Důkazem toho jsou i reakce v České republice, kterých jsme byli všichni svědky,“ pokračoval Zahradil.
„Myslím, že pro lidi smýšlející podobně jako my to znamená jednak velikou inspiraci, ale i velikou výzvu. My bychom přeci jenom teď se nějakým způsobem měli pokusit zvrátit ten umírající trend české atlantické politiky, který zkrachoval. A pokusit se vztahy ke Spojeným státům definovat na úplně jiném základě. Je zapotřebí někde začít, nestačí jen doufat, že se teď změní chápání lidí a že sami to začnou reflektovat. Musíme tomu pomoci. Bylo by dobré začít tím, že k nám začneme z Ameriky zvát ty lidi, kteří jsou schopni o Spojených státech mluvit z toho trumpistického pohledu a budou schopni vysvětlovat českému publiku, co se to vlastně v té Americe odehrálo, proč se to odehrálo, jak se budou USA v budoucnu chovat – a jak by na to měla evropská, česká společnost či jiné evropské státy, reagovat,“ zmínil Jan Zahradil.
Poukázal na politiku maďarského premiéra Viktora Orbána. „Orán je člověkem, který vývoj Spojených států pochopil, vsadil na něj, vyšlo mu to. A vlastně si otevřel komunikační kanály do dnešní Republikánské strany způsobem, který nemá obdobu v žádných politických kruzích v jiné zemi v Evropě.“
„Pro nás, pro českou politickou scénu znamená Trumpovo vítězství krach celé koncepce české atlantické politiky za posledních třicet let, což v sobě skýtá určitou šanci, že ji můžeme začít stavět znova. K tomu, je zapotřebí Ameriku pochopit a k tomu je zapotřebí sem vozit lidi, kteří vysvětlí trumpistický pohled a vytvořit si organizační infrastrukturu – think-tanky, diskusní stoly, které s tím souvisejí.
Už si prosím nenechávejme o USA vykládat od lidí jako je Jiří Pehe, Michael Žantovský nebo Tomáš Klvaňa a Řezníček z České televize... To jsou lidé, kteří prokázali, že dnešní Americe už nerozumějí. Oni pořád žijí ve světě konce 90. let, ve světě Clintona, Havla, Albrightové. Ten svět je čtvrt století pryč.
Teď je tu Trumpova Republikánská strana a doufejme i Trumpova Amerika – a tu je zapotřebí pochopit a začít se podle toho chovat a adekvátně na to politicky reagovat,“ shrnul Jan Zahradil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Myslíte si, že vítězství Trumpa je v jistém smyslu nadějí i pro změnu politického směřování v Česku?
autor: Natálie Brožovská
