Když se zrodilo Československo, bylo rozhodnuto, že v platnosti zůstane většina zákonů monarchie, které se budou teprve pozvolna měnit. Stejné rozhodnutí učinili i politici po roce 1989, kteří podle předsedy Ústavního soudu ČR věděli, že v demokratické republice nestojí o komunistické zákony, ale zároveň chápali, že nějaké zákony tato země mít musí.

„Bylo nezbytné vydat se cestou diskontinuity právního řádu. Avšak bylo přitom zřejmé, že nelze jednorázově zrušit celý právní řád, nastolit právní vakuum a dočasně vládnout dekrety jako při vojenském puči latinskoamerické junty,“ uvedl Rychetský na konferenci Právo v měnícím se světě. Jeho slova přinesl server Info.cz.

Demokraticky smýšlející politici, kteří se dostali k moci po roce 1989, spatřovali přetnutí vztahů s komunistickým režimem např. v tom, že se součástí nové Ústavy České republiky stala i Základní listina práv a svobod, která bude skutečně dodržována.

Kromě toho se snažili o přechod od špatně  fungující centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní. A právě u přechodu na tržní ekonomiku se podle Rychetského chybovalo.

„Kupónová privatizace nemohla podnikům přinést nic. Ani nový management, ani nové technologie, ani nové trhy, ani kapitál. Prakticky nic. Však původně byla zamýšlena jako doplňková forma, určená pro ty podniky, které se nepodaří standardním způsobem privatizovat. Dokonce prezident Havel, ministr financí Klaus a snad i Petr Pithart si šli registrovat kupónovou knížku s televizní kamerou, aby získali občany. Nepomohlo to. Objevil se jakýsi muž, z Harvardských fondů, slíbil desetinásobek každému, kdo mu předá svou kupónovou knížku, národ se zbláznil, první vlna kupónové privatizace musela být odložena o rok a půl, protože jsme neměli tolik kupónových knížek. Ale horší důsledek byl, že tím pádem se musela do kupónové privatizace vložit i celá řada podniků, které by si zasloužily lepší úděl. Zejména veřejné sítě,“ uvedl Rychetský.