Pavel ve svém novoročním projevu již podruhé zdůraznil, že by Česká republika měla vážně uvažovat o vstupu do eurozóny. Podle něj by přijetí eura podpořilo českou ekonomiku a upevnilo postavení země v Evropské unii. Svou výzvu opřel o potřebu větší stability a prosperity, přičemž uvedl, že i přesto, že Česko nedosáhne brzy úrovně německých platů, evropská měna by mohla zlepšit životní podmínky a hospodářské prostředí.
Prezidentova slova opět rozdělila veřejnost i politickou scénu. Zastánci eura považují tuto změnu za logický krok směrem k prohloubení evropské integrace, zatímco odpůrci upozorňují na problémy v samotné eurozóně, například opakované porušování pravidel Paktu stability a růstu, který má zajistit zdravé hospodaření členských států.
Ekonom Lukáš Kovanda zpochybňuje připravenost eurozóny na plnění vlastních pravidel, především Paktu stability a růstu, jež mají zajišťovat rozpočtovou odpovědnost. Podle něj bylo toto pravidlo opakovaně porušováno, a dokud ho členské země eurozóny nezačnou důsledně dodržovat, neměla by ČR euro přijímat. „Česko se vstupem do EU zavázalo přijmout euro. Ale nepřistoupilo na žádný konkrétní termín. Nelze tedy tvrdit, že svému závazku nedostává. Přitom členské země eurozóny se přijetím eura zavázaly plnit závazky rozpočtové zodpovědnosti plynoucí z Paktu růstu a stability,“ uvádí ekonom.
Zmiňuje, že tento pakt byl podmínkou Německa pro vzdání se marky, ale samotné státy eurozóny ho opakovaně porušovaly: „Jen v letech 1999 až 2017 byl Pakt růstu a stability různými zeměmi porušen ve 121 případech, a to jenom, co se týče kritéria maximálního možného schodku veřejných financí (viz níže; odkaz na studii níže). Ve 121 případech členské země eurozóny tedy nedostály závazku, jenž byl v Německu podmínkou vzdání se marky. Za neplnění závazku měly být právoplatně penalizovány, ale nebyly,“ poukazuje Lukáš Kovanda.
S příchodem covidu v roce 2020 byl Pakt růstu a stability raději pozastaven s odkazem právě na pandemii a loni byl znovu zaveden ve změkčené podobě.
Z hlediska Česka je proto podle Kovandy legitimní vstoupit do eurozóny, tedy naplnit svůj závazek vůči EU, teprve tehdy, až své závazky vůči euru – tedy Pakt růstu a stability – budou členské státy eurozóny plnit. „Protože – jak už je řečeno – Pakt představuje vlastní základ fungování eurozóny, který samotnému Německu také byl základní podmínkou vzdání své národní měny, marky,“ zdůrazňuje ekonom.
„Když bylo plnění paktu podmínkou vzdání se národní měny v Německu, proč by nemělo být podmínkou pro to samé také v Česku?“ zakončuje Lukáš Kovanda řečnickou otázkou.
Ano, Česko se vstupem do EU zavázalo přijmout euro. Ale nepřistoupilo na žádný konkrétní termín. Nelze tedy tvrdit, že svému závazku nedostává.
— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) January 8, 2025
Přitom členské země eurozóny se přijetím eura zavázaly plnit závazky rozpočtové zodpovědnosti plynoucí z Paktu růstu a stability. Jeho… pic.twitter.com/orTjzD3ER6
Česká republika se při vstupu do Evropské unie v roce 2004 zavázala přijmout společnou evropskou měnu euro. Tento závazek však neobsahuje konkrétní termín, a více než dvacet let po vstupu do EU Česko stále nemá ani svého národního zmocněnce pro zavedení eura, který by koordinoval přechod na jednotnou měnu. Tento post byl uvažován, ale vláda jej zatím neobsadila, protože stále nebylo stanoveno pevné datum přijetí eura.
Diskuse o zavedení eura zůstává rozdělená. Zatímco část politiků včetně prezidenta Pavla podporuje vytvoření funkce zmocněnce a větší přípravu na přijetí eura, premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS považují takovou funkci za zbytečnou, dokud nebude stanoveno jasné datum vstupu České republiky do eurozóny. Důvodem jsou obavy z nedostatečné připravenosti české ekonomiky i chybějící politické a veřejné shody ohledně přijetí společné evropské měny.
Pro přijetí eura musí Česká republika splnit tzv. Maastrichtská kritéria, která jsou podmínkou pro vstup do eurozóny. Tato kritéria zahrnují: cenovou stabilitu, kdy inflace nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu průměr inflace tří nejstabilnějších zemí EU. Stabilitu měnového kurzu – země musí minimálně dva roky před vstupem do eurozóny zůstat v mechanismu směnných kurzů ERM II bez výrazných výkyvů kurzu. Dále udržitelnost veřejných financí, vládní deficit musí být pod tři procenta HDP a veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP. A konvergence úrokových sazeb, tzn. dlouhodobé úrokové sazby, nesmí přesáhnout o více než dva procentní body průměr tří nejstabilnějších zemí.
Maastrichtská kritéria jsou tedy podmínky pro vstup do eurozóny, zatímco Pakt stability a růstu je systém pravidel, který má zabránit tomu, aby členské země eurozóny nevedly neudržitelnou fiskální politiku (např. nadměrné zadlužení nebo deficity). Obě tyto součásti jsou klíčové pro zajištění stability měnové unie. Jak bylo výše zmíněno, v minulosti byl Pakt stability a růstu mnohokrát porušen, což snižuje důvěru ve fungování eurozóny jako celku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s tím, že by bylo pro Českou republiku výhodné přijmout euro jako svou měnu?
autor: Natálie Brožovská
