„Že arabští teroristé zapalují domy, synagogy, místní faunu a floru i historické památky nedozírné ceny v zemi, kde sami žijí, je samo o sobě odporné, zbabělé a ubohé. Ale že se jim v roce 2016 – téměř jednasedmdesát let po uplynutí druhé světové války, dostává takové masové podpory od jejich souvěrců po celém muslimském světě, je těžko uvěřitelné, nechutné a alarmující,“ napsal.

Kritizoval také, podle jeho názoru laxní, přístup firem typu Facebook a Twiter, že „takovýhle hnus – jako je podpora teroristických útoků – na svých sítích tolerují“. „Tohle je obyčejná podpora terorismu,“ podotkl.

Günsberger měl na mysli fakt, že Izrael postihly desítky požárů, které se rozhořely takřka současně. Je jich tolik, že jen těžko může jít o náhodu či technické závady, izraelští politici mluví o žhářském teroru. Celá země je v plamenech.

Část arabského světa se navíc z této hrůzy raduje, přejí hodně štěstí ničivému ohni. Stačí se podívat třeba do Kuvajtu.

„Izrael postihlo neštěstí – a někteří Arabové z toho mají upřímnou radost. Obzvláště se vyznamenali dva šejkové v Kuvajtu,“ upozornil dnes Lubomír Stejskal o izraelském ohnivém peklu na serveru Neviditelný pes.

„Imám tamní Velké mešity, Mishary Rashid Alafasy, na Twitteru napsal: ‚Hodně štěstí požárům.‘ Víc uvádět nemusel. Jiný kuvajtský šejk, Nabil Ali al Awad, přispěl k iracionálnímu protiizraelskému fanatismu sdělením: ‚Bůh spálil jejich srdce a jejich domovy a jejich peníze a jejich těla a připravil jim ohnivé hroby ... kvůli tomu, co udělali věřícím‘,“ pokračuje v popisu.

Slušný člověk by vyjádřil sounáležitost s Izraelci, odporný barbar se raduje z ohnivého řádění. Jeho slova dokládá také britský The Independent.

Před pár desítkami let Kuvajťané čelili útoku z Iráku. Nebýt koalice mezinárodních sil, Saddám Husajn by si tuto zemi beze zbytku podrobil. Tato koalice mezinárodních sil Kuvajt osvobodila a svou roli v tom na počátku 90. let minulého století sehrál i Izrael. Spojenectví proti Saddámu Husajnovi bylo poměrně křehké a Saddám Husajn se snažil vyprovokovat izraelskou vládu vystřelováním raket na izraelské území k vojenské reakci. Ta by mohla koalici rozbít. Izraelci se však zdrželi vojenských protiakcí, koalice vydržela a Kuvajt byl osvobozen.

Právě na to by dnes měli myslet i ti Kuvajťané, kteří spolu s řadou Palestinců a dalších Arabů přejí Izraeli zkázu. „Dnes nemají alespoň tolik slušnosti, aby, když má Izrael problém s ohněm, který z velké části založili jejich alláhovští soukmenovci, alespoň drželi hubu, když už se nedokážou chovat jako civilizovaní lidé,“ doplňuje už nevybíravě Stejskal.