Zdeněk Zbořil se v komentáři pro PrvníZprávy.cz zamyslel nad silou slov.

Vzpomenul na doby, kdy se velmi často mluvilo o extremismu, a vysokoškolští studenti psali celé stohy. Často ale nepronikli do hloubky problému. Vedle toho bylo jednu dobu i v módě slovo globalizace a kdekdo se snažil vysvětlovat všechny problémy z pohledu globalizace.

Podle Zbořila je však třeba se slovy zacházet opatrně a především srozumitelně. Platí to podle něj obzvláště pro politology. Opatrně je podle něj třeba zacházet také se slovem „dezinformace“.

„Takže podstatou politologie jako vědy o politice je správné pojmenování, srozumitelné pojmenování věcí veřejných a nevěštění věcí budoucích. Novinář nečeká, ten musí jako zpravodaj zpravovat zítra o tom co se stalo dnes večer, ale on také pozítří už o tom neví. „Není nic staršího než včerejší noviny,“ říká klasik, a do včerejších novin se balí mrkev. Ale tento problém se nedá odstranit  komisí, kterou vymyslí EU, nebo nařízením o tom, co má být nebo nebýt dezinformací. To jsou dětské sny amatérů, které nejenže svědčí o nekvalifikovaných výrocích toho, kdo je hlásá, ale také o jeho možných špatných úmyslech,“ prohlásil Zbořil.

„Vždyť ti lidé, kteří se schovávají za svá ‚silná slova‘, mohou být největší dezinformátoři. A ti, kteří si vymýšlejí ‚revoluce od stolu‘, zelenou Evropu, Gretu Thunbergovou, covid-19, jen volí nová klíčová slova nebo nálepky na něco, co je okamžitě použitelné a dlouhodobě nepoužitelné v politických konfliktech dezinformované společnosti. Kde je dneska Greta Thunbergová, které se klaněl generální tajemník OSN a papež František, kde jsou ti objevitelé globalizace, kteří na tom dělali své vědecké kariéry, kde jsou ti, co vynalezli barevné revoluce. A kdo dnes už ví, která barva bude ta příští. Žijeme v době jakýchsi permanentních konfliktů, které se ne všude na naší planetě vedou zbraněmi, ale tou nejzrádnější zbraní, která se používá – slova, slova, slova, slova, jak říká náš věčný Hamlet,“ sdělil.