„O půl roku později – na vlně euforie z osvobození východního Aleppa – syrská armáda Palmýru zase vyklidila postupujícímu Daeši, který si snadno poradil s tamní nezkušenou posádkou. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nicméně prohlásil, že by se ‚rád mýlil, že celý útok (Daeše) nebyl řízen a koordinován‘ Západem s cílem ‚poskytnout trochu oddechu těm banditům, kteří jsou ve východním Aleppu‘. Čili že Daeš opakovaně obsadil Palmýru za asistence USA,“ popisuje Spencerová a konstatuje, že o další čtyři měsíce později je Palmýra znovu v rukou syrské armády, byť motorem ofenzivy byli příslušníci ruských speciálních oddílů.

• Původní text ZDE

„Změna je ale právě v oné nové administrativě – Pentagon, který sice oficiálně dál odmítá ‚spolupráci‘ s Ruskem nebo se Sýrií, k opětovnému osvobození Palmýry přispěl přiznanými 45 nálety na cíle Daeše v oblasti,“ dodala.

„Zatímco z Washingtonu se ozývá, že Trump prý byl donucen ustoupit od svých plánů na nejrůznější dohody s Ruskem, CIA už v únoru bez oficiálního vysvětlení ‚umírněnému‘ syrskému džihádu přestala dodávat zbraně, nová omezení pro džihád pronikla i do hojně citovaného navýšení rozpočtu Pentagonu, který za to ‚přidal‘ svým Kurdům,“ zmínila rovněž Spencerová. Kurdové jsou podle ní vedoucí silou koalice zvané Syrské demokratické síly (SDF), přičemž jedna ze součástí SDF, tzv. Vojenská rada Manbídže, uzavřela za ruského zprostředkování dohodu se syrskou vládou a předala jí pod kontrolu vesnice kolem svého města.

„Jisté je, že zatímco syrská armáda zaujala pozice západně od města, a vytvořila tak nárazník mezi Kurdy a tureckou armádou s jejími ‚rebely‘, do oblasti už několik dní míří nejen syrské a ruské konvoje, ale syrští a ruští vojáci patrolují ve vesnicích na dohled od vesnic hlídaných vojáky americkými, jejichž ‚malý počet‘ byl do oblasti vyslán coby ‚viditelný znak odstrašení‘. A tímto společným postupem Ruska, USA, Sýrie a Kurdů má být odstrašeno Turecko,“ podotkla s tím, že Turecko prý vkládalo naděje do představy, že Trumpova administrativa ustoupí od dosavadní těsné spolupráce se syrskými Kurdy. Poslední kapkou pro Ankaru pak podle ní musí být zjištění, že namísto sunnitského „bezpečnostního pásma“ zaříznutého hluboko do syrského území bude u svých hranic mít více sekulárních Kurdů, než si kdy představovala.

„Otázkou už zbývá jen, jaký bude osud Kurdů v Sýrii a Iráku v období ‚po Daeši‘, kdy je už ‚nikdo‘ nebude k boji proti wahhábismu potřebovat,“ uzavřela.