Řešíme-li otázku evropské armády a české účasti na ní, stačí si položit základní otázku římského práva: „Kdo z toho má prospěch?“ Stejně jako z existence současné EU je to jednoznačně Německo, protože se jedná o německou EU a bude se jednat o německou evropskou armádu. Proto tak zuřivý dlouhodobý nápor na českou historii. Nicméně hlavním hráčem není Německo.

Historické vztahy

Dlouhodobě zesiluje systematická propaganda zaměřená na kritiku a diskreditaci jak vzniku, tak existence našeho státu a jeho budovatelů, stejně jako kritika české historie, počínaje slavným obdobím husitství. Děje se tak kupodivu především z domácích řad. Cílem je změna myšlení českého národa. Její základ je však evidentně v Německu, které se s podporou většiny českých médií a části politiků, v řadě případů europoslanců, snaží posilovat nejen ekonomickou kontrolu nad naší republikou jako koloniálním zdrojem levných pracovních sil a odbytištěm nekvalitní produkce, ale rovněž zdrojem vojáků, kteří by bojovali za německé zájmy. Snaží se proto převzít kontrolu nad naší armádou zapojením našich útvarů do Bundeswehru (7. brigáda rychlého nasazení dohodou Stropnický – Leyenová roku 2017). Dále se o to snaží dodávkami německé výzbroje, například BVP Puma a servisu pro letouny Airbus, především cestou společnosti Glomex, kterou mediálně podporuje především Security magazín Víta Bárty. Musíme si proto položit otázku, čí je a čí bude armáda České republiky. To je hrozivá, bohužel zcela reálná otázka, protože armáda je jedním ze základních pilířů vlasti a v mnoha případech i národa kdekoli na světě. K pilířům existence státu patří jasně definované území obklopené hranicemi, historie, hymna, vlajka, měna, ústava. Základem státu je většinou národ a jeho základem rodina. Všechny uvedené pilíře současná ideologie EU vedené Německem ohrožuje, přičemž odnárodněním armády ohrožení výrazně zesílí.

Nelze přehlížet, že základním prvkem cílené destrukce naší země ze zahraničí, jsou kromě euromarxismu, který je historickým rozvinutím trockismu, především německý revanšismus. Jeho základem je snaha zvrátit výsledky druhé světové války, zaměřená především proti slovanským národům, jeho předními reprezentanty, takzvanými sudetskými Němci. Odsun sudetských Němců (1945–1947), kteří přijali roku 1939 dobrovolně německé občanství v nacistickém státě a podíleli se aktivně na teroru vůči občanům ČSR v období 1939–1945 a boji proti českému a slovenskému odboji spojeneckým armádám byl schválen mezinárodními dohodami a přímo i mnohými západními politiky. Ukázal se jako záruka stability a bezpečnosti na mnoho desetiletí.

Nepočetní prokazatelní antifašisté a někteří odborníci odsunuti nebyli. Stejně nebyli postiženi a odsunuti Slezané, kteří přijali německé občanství pod nátlakem, a desítky tisíc z nich musely sloužit v ozbrojených složkách německé takzvané třetí říše. Odsun byl zájmem nikoli pouze prezidenta Beneše a odbojových politiků (s výjimkou skupiny levičáckých sudeťáků vedených Jakschem), ale celého národa naší republiky, Čechů, Slováků, Moravanů a Slezanů, o Židech, kteří přežili holocaust nemluvě. Nelze samozřejmě přehlédnout násilné excesy, především v Brně, které neustále omílá a nafukuje sudeťácká propaganda, která účelově zapomíná, že druhou světovou válku začalo Německo s pomocí německých menšin v ČSR a Polsku. Propaganda na téma ubohých, moudrých, pracovitých a nenásilných Němců týraných nenávistnými českými primitivy se stále opakuje už od doby rakušácké okupace v polovině devatenáctého století, kdy ji ve Vídni používal známý pangermánský antisemita a primátor Lueger. Nicméně ve srovnání s německým terorem a holocaustem s až 360 000 mrtvými, dalšími statisíci ve věznicích, koncentračních a pracovních táborech, vyháněním, vysídlováním, olupováním, vypálenými vesnicemi a závěrečným vražděním včetně plánovitého ničení českého a slovenského průmyslu v akci ARLZ (ničení českého a slovenského průmyslu a transportních prostředků koncem války) v době takzvaného protektorátu se v případě českých excesů jedná o téměř zanedbatelné epizody. Navíc pochopitelné v dobovém kontextu odvety za šest let teroru. Němci byli jako destabilizující a fašizují protislovanský, protičeský a antisemitský prvek po zásluze odsunuti, pokud již dříve neuprchli. Zbavili se jich i v jiných zemích, především v Polsku a Jugoslávii, mnohdy tvrdším způsobem než civilizovanými transporty většiny z nich jako u nás. Z hlediska stále více německé EU je ilustrativní, že v posledním období začalo tažení v sudeťáckém stylu proti Polsku.

Místopředseda Evropské komise útočí na Polsko:

Ve vztahu k EU a její armádě je třeba si připomenout nesmrtelná slova jednoho ze zakladatelů našeho státu v roce 1918, po třech stovkách let okupace, násilné katolizace, okrádání a ponižování. Prezident Beneš byl nezpochybnitelným vlastencem a reprezentantem klasické diplomacie smluv a slušných lidí, v době druhé světové války prezidentem v exilu a hlavou odboje. V květnu 1947 napsal následující slova, která se ve vztahu k dnešku ukázala jako vizionářská.

Vážení spoluobčané,

V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají nadějí, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události z let 1938 a 1939.

Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji i před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu a na základě mých dekretů z republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.

Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou čeští vlastenci, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. (zvýraznil autor článku)

Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať to je kdokoli a v kterékoli době.

Váš. dr. Edvard Beneš

Nicméně ani prezidenta Beneše nenapadlo, že by se naši vojáci mohli někdy stát dobrovolně a na základě rozhodnutí demokraticky zvolených českých politiků součástí německé armády a připravovat se k útoku na Rusko, kterým vypukne jaderná válka v Evropě. To se nepodařilo ani Hitlerovi.

Základní čísla v období 2018 a 2019

Za největší ohrožení současné EU je propagandou EU, kterou papouškuje bezmyšlenkovitě většina našich médií pod vedením ČT, označována jakási ruská agrese. Z historického hlediska bychom si měli připomenout, že Rusko (SSSR) nikdy nenapadlo takzvanou západní Evropu, která začíná německými hranicemi (podle německých představ). Naopak bylo napadeno opakovaně Německem a Švédskem a později ve strategickém rozsahu v napoleonské době Francií (přičemž velkou část útočící armády tvořili Němci, Belgičané a Nizozemci) a ve dvacátém století dvakrát Německem. Rusko (později SSSR) bylo spojencem a přítelem českého národa před první světovou válkou, v jejím průběhu i v období druhé světové války. Mělo zásadní podíl na likvidaci nacistického Německa a jeho rasistické ideologie nacionálního socialismu. Podívejme se na vojenské možnosti EU a Ruska v číslech.

Následující čísla jsou součtem zemí EU, z nichž většina je rovněž členskými státy NATO, konkrétně Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. Souhrnný počet obyvatel EU je 374,6 milionu, z toho 64 milionů obyvatel Velké Británie. Rusko má 146 milionů obyvatel. (USA mají 326 milionů obyvatel.) Souhrn vojenských rozpočtů EU je v přepočtu 245 miliard dolarů včetně 47,5 miliardy Velké Británie. Tento rozpočet roste. Vojenský rozpočet Ruska je v přepočtu 44 miliard dolarů a klesá už třetí rok. Poměr je 5 : 1. (Vojenský rozpočet USA je 716 miliard dolarů.) EU disponuje souhrnně 1 485 163 vojáky, z toho 140 570 britských. Stavy údajně nejsou naplněné. Rusko má 1 130 000 vojáků. Stavy údajně nejsou naplněné. (USA disponují 1 100 000 vojáků.). EU disponuje 4 748 tanky, z toho 286 britských. Rusko disponuje 3 200 modernizovanými tanky a větším počtem nemodernizovaných zastaralých ve špatném technickém stavu. (USA disponují 9 000 tanky.) EU disponuje 24 000 BVP a OT, z toho 380 britskými, přičemž Británie má několik stovek průzkumných obrněných vozidel na bázi BVP a OT. Rusko disponuje zhruba 52 000 BVP a OT (z toho 800 moderními) a 2 000 průzkumnými obrněnými vozidly. (USA disponují 17 000 BVP a OT.) EU disponuje 4 800 hlavňovými a 820 raketometnými dělostřeleckými systémy. Rusko disponuje 40 000 hlavňovými (většinou taženými) a 7 500 raketometnými dělostřeleckými systémy. (USA disponují 5 100 hlavňovými a 1 100 raketometnými dělostřeleckými systémy.) EU disponuje 1 500 bojovými letouny, 350 bitevními vrtulníky a 700 víceúčelovými a transportními vrtulníky. Rusko disponuje 900 bojovými letouny, 700 bitevními vrtulníky a 400 víceúčelovými a transportními vrtulníky. (USA disponují 2 500 bojovými letouny, 800 bitevními vrtulníky a 2 500 víceúčelovými a transportními vrtulníky.) EU disponuje 700 transportními letouny. Rusko disponuje 700 transportními letouny. (USA disponují 1 075 velkými a středními transportními letouny.) EU disponuje 5 letadlovými loděmi, z toho 2 britskými. Rusko disponuje 1 letadlovou lodí. (USA disponují 11 letadlovými loděmi ve službě.) EU disponuje 8 raketonosnými jadernými ponorkami, z toho jsou 4 britské. Rusko disponuje 13 raketonosnými jadernými ponorkami, z toho jsou 4 moderní. USA disponují 14 raketonosnými jadernými ponorkami. EU disponuje 14 stíhacími jadernými ponorkami, z toho je 8 britských, které mohou většinou odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. Rusko disponuje 18 jadernými stíhacími ponorkami, z toho 4 moderními, z nichž část může odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. (USA disponují 63 jadernými stíhacími ponorkami s možností odpalování řízených střel s plochou dráhou letu.) EU disponuje 41 ponorkami s nejaderným pohonem, částečně se schopností odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. Rusko disponuje 17 ponorkami s nejaderným pohonem, částečně s možností odpalovat řízené střely s plochou dráhou letu. EU disponuje 20 torpédoborci. Rusko disponuje 13 torpédoborci. (USA disponují 22 křižníky a 72 torpédoborci.) EU disponuje 144 fregatami a korvetami. Rusko disponuje 50 fregatami a korvetami. (USA disponují 25 korvetami.) EU disponuje 515 jadernými hlavicemi, z toho 215 britskými. Rusko disponuje 7 290 jadernými hlavicemi z toho 1 790 na strategických nosičích. Zdroje z roku 2018 uvádějí, že Rusko disponuje 1 444 připravenými jadernými hlavicemi, z toho 527 na strategických nosičích. (USA disponují 7 000 jadernými hlavicemi, z toho 1 930 na strategických nosičích.) Zdroje z roku 2018 uvádějí, že USA disponuje 1 250 připravenými hlavicemi, z toho 681 na strategických nosičích. Rusko disponuje 65 strategickými bombardéry. (USA disponují 158 strategickými bombardéry.) Podvěšenou munici s jadernou hlavicí mohou nést rovněž různé typy bojových letounů EU, Ruska i USA.