Řešíme-li otázku evropské armády a české účasti na ní, stačí si položit základní otázku římského práva: „Kdo z toho má prospěch?“ Stejně jako z existence současné EU je to jednoznačně Německo, protože se jedná o německou EU a bude se jednat o německou evropskou armádu. Proto tak zuřivý dlouhodobý nápor na českou historii. Nicméně hlavním hráčem není Německo.

Historické vztahy

Dlouhodobě zesiluje systematická propaganda zaměřená na kritiku a diskreditaci jak vzniku, tak existence našeho státu a jeho budovatelů, stejně jako kritika české historie, počínaje slavným obdobím husitství. Děje se tak kupodivu především z domácích řad. Cílem je změna myšlení českého národa. Její základ je však evidentně v Německu, které se s podporou většiny českých médií a části politiků, v řadě případů europoslanců, snaží posilovat nejen ekonomickou kontrolu nad naší republikou jako koloniálním zdrojem levných pracovních sil a odbytištěm nekvalitní produkce, ale rovněž zdrojem vojáků, kteří by bojovali za německé zájmy. Snaží se proto převzít kontrolu nad naší armádou zapojením našich útvarů do Bundeswehru (7. brigáda rychlého nasazení dohodou Stropnický – Leyenová roku 2017). Dále se o to snaží dodávkami německé výzbroje, například BVP Puma a servisu pro letouny Airbus, především cestou společnosti Glomex, kterou mediálně podporuje především Security magazín Víta Bárty. Musíme si proto položit otázku, čí je a čí bude armáda České republiky. To je hrozivá, bohužel zcela reálná otázka, protože armáda je jedním ze základních pilířů vlasti a v mnoha případech i národa kdekoli na světě. K pilířům existence státu patří jasně definované území obklopené hranicemi, historie, hymna, vlajka, měna, ústava. Základem státu je většinou národ a jeho základem rodina. Všechny uvedené pilíře současná ideologie EU vedené Německem ohrožuje, přičemž odnárodněním armády ohrožení výrazně zesílí.

Nelze přehlížet, že základním prvkem cílené destrukce naší země ze zahraničí, jsou kromě euromarxismu, který je historickým rozvinutím trockismu, především německý revanšismus. Jeho základem je snaha zvrátit výsledky druhé světové války, zaměřená především proti slovanským národům, jeho předními reprezentanty, takzvanými sudetskými Němci. Odsun sudetských Němců (1945–1947), kteří přijali roku 1939 dobrovolně německé občanství v nacistickém státě a podíleli se aktivně na teroru vůči občanům ČSR v období 1939–1945 a boji proti českému a slovenskému odboji spojeneckým armádám byl schválen mezinárodními dohodami a přímo i mnohými západními politiky. Ukázal se jako záruka stability a bezpečnosti na mnoho desetiletí.