Jste dvojkou na kandidátce ODS pro letošní krajské volby ve Zlínském kraji. Proč by podle vás měli dát občané ve volbách přednost zrovna ODS? Čím je budete chtít oslovit?

ODS dlouhodobě zastává jasné principy, mezi které patří zejména méně zbytečných předpisů, regulací a dotací, málo papírování ve všech oblastech života i podnikání a podpora rodin s dětmi a kvalitního vzdělání.

Tyto principy chceme samozřejmě uplatnit i při správě kraje. V praxi to znamená například vytvoření takových podmínek pro život, aby mladí vzdělaní lidé neodcházeli za prací jinam a rozvíjeli svou kariéru v našem kraji.

Máme mezi sebou lidi, kteří udělali za posledních pár let kus práce, který může vidět každý kolem sebe. A tyto zkušenosti bychom rádi využili i ve prospěch kraje. O post hejtmana kraje se bude ucházet Jan Pijáček, starosta Vlčnova. Dvojkou jsem já, tedy Stanislav Blaha, starosta Uherského Hradiště. Na třetím místě je Stanislav Devátý, advokát, bývalý disident a signatář Charty 77. Jsem rád, že se nám podařilo najít velmi kvalitní kandidáty, kteří mají zkušenosti, zdravý rozum i jasnou vizi.

Jak jste se svěřil již loni pro naše stránky, panují u vás značné obavy z uměle vyvolaného extremismu. V sousedních zemích, kde nedávno proběhly volby, se vaše domněnka do velké míry potvrdila. Jak zabránit něčemu podobnému i u nás?

Především je evidentní, že naprosto selhala politika strkání hlavy do písku, kterou předvádějí politici na úrovni Evropské unie. Bohužel jednotlivé národní vlády včetně té naší byly tomuto postoji dlouhé měsíce loajální. Lidé si vytvářejí svůj názor na základě protichůdných názorů. Na jedné straně vidí přicházet statisíce migrantů, na druhé straně slyší svoje politiky, kteří jim říkají, že se vlastně vůbec nic neděje. Je přitom zjevné, že migranti reprezentují jinou kulturu a té naší nejenže nerozumí, ale často ji odmítají. Postupně se tak vytváří mezera mezi tím, čemu by lidé měli věřit a čemu opravdu věří. Tím se otevírá obrovský prostor pro vytváření různých mýtů, domněnek a fám. Díky sociálním sítím se všechno neuvěřitelně urychluje. To je prostředí, ve kterém se extremismu daří. Jakmile se to stane, a ono se to prostě stalo, tak už nestačí lidem pouze vysvětlovat, že v České republice žádný problém s migranty fakticky neexistuje anebo je naprosto minimální. Lidé prostě mají strach – a je jedno, jestli je racionální nebo iracionální – a politici to nesmějí přehlížet. Promarnili jsme v této věci nejméně rok, v průběhu kterého došlo k obrovskému společenskému posunu. Tolerance vůči nesnášenlivosti se u nás za tu dobu nebezpečně zvýšila. Žádný jednoduchý recept nikdy neexistoval a teď to bude ještě obtížnější. Prvořadé je přesvědčit občany České republiky, že za žádných okolností nebudou ani teď, ani do budoucna kráceni ve svých občanských právech. Máme zákony, které se musejí za všech okolností dodržovat. Nesmí se připouštět nějaký dvojí výklad práva a přistoupit k selektivnímu přivírání očí. Zkrátka pokud člověk spáchá přestupek nebo trestný čin, musí být okamžitě potrestán. A tím myslím samozřejmě excesy na obou stranách.

Ačkoliv jste byl uplynulé čtyři roky v zastupitelstvu kraje v opozici a vaše možnosti jsou tak omezené, co považujete za svůj největší úspěch? A je naopak něco, co se vám nepovedlo?

Naše síla v tomto volebním období odpovídá volebnímu výsledku. Zlínskému kraji momentálně vládne stabilní levicová vláda ve složení ČSSD + KSČM + SPO. Celá opozice drží pouze 20 křesel z celkových 45 a samotná ODS má pouze pět křesel. To nám opravdu nedává žádné reálné možnosti prosazovat náš volební program. Zavázali jsme se k podpoře věcných řešení, která mají určitý stabilizující charakter pro celý kraj. Já sám jsem vždy ctil právě toto pravidlo. Levicovou vládu nepodporujeme a nebudeme podporovat. Na začátku volebního období jsme aktivně vystupovali proti vzniku koalice a já osobně jsem se zúčastňoval i různých protestních shromáždění. Díky tomu jsem pochopil, že lidé jsou vůči nástupu krajní levice do značné míry neteční. Toto poznání mě mimochodem utvrzuje v názoru, že při hrozbě nástupu krajní pravice je potřeba rovněž počítat s jistou společenskou lhostejností. Samozřejmě že to není dobrá zpráva, ale je to politická realita. Mě to donutilo přemýšlet nad možnostmi, které ODS zbývají. Myslím, že jsem nyní mnohem otevřenější jednání se všemi demokratickými stranami, než jsem byl před čtyřmi roky.

Pokud by vám voliči dali důvěru znovu, čemu byste se chtěl v příštích letech věnovat? Jaké problémy je třeba prioritně vyřešit?

Chtěl bych se věnovat dvěma prioritám. První je zdravotnictví, respektive hospodaření krajských nemocnic a kvalita péče v nich. Druhou prioritou je zastavení snižování počtu obyvatel v kraji a udržení mladých lidí.

Zlínský kraj trpí úbytkem obyvatel a odlivem kvalifikovaných pracovníků. Zlínský kraj postrádá širší nabídku pracovních příležitostí z více oborů. Absolventi jak středních, tak vysokých škol pak mají názor, že zajímavá práce v našem kraji prostě není, a odcházejí do Brna či Prahy. Kvůli tomu dochází k vylidňování menších měst a obcí i samotného Zlína. Přitom odborné průzkumy prokazují, že právě mladá generace je zárukou rozvoje a stability jednotlivých regionů.

Proto by podle mě mělo být jednou z priorit kraje právě účinné řešení pro udržení mladých lidí, neboť jedině tak region nebude každoročně přicházet o stovky či tisíce lidí hledajících odpovídající uplatnění na trhu práce.

Nabízí se také otázka, jak byste hodnotil současné vedení kraje?

Nikdo nemůže reálně očekávat, že bych současnou levicovou vládu chválil, nicméně nejsem žádný oportunista, takže dokážu ocenit dobré výsledky, i kdyby jich dosáhl soupeř či protivník. Kraje jsou v podstatě příšerný paskvil, který nikdy neměl spatřit světlo světa. Lidé úloze krajů nerozumějí, protože je na nic nepotřebují. Přesto se prostřednictvím krajů financuje krajské školství a zdravotnictví, což se dotýká prakticky každého z nás. Obrovský význam mají kraje i v dopravě. Avšak celkově je kraj podivnost stojící kdesi mezi obcí a státem, která si sice částečně hraje na samosprávnost, nicméně je totálně závislá na státu, respektive rozpočtovém určení daní. V takovéto podřízenecké úloze toho kraj mnoho nezmůže, takže občas se stává, že z důvodů systémové nemohoucnosti si krajští radní začnou hrát na hodné strýčky, kteří rozdávají dárky. Musím říct, že vedení našeho kraje se v této věci chovalo spíše zdrženlivě, což oceňuji. Na druhou stranu si z nedostatku politické odvahy nedokázala současná vláda Zlínského kraje poradit například s managementem krajského zdravotnictví.