Izrael se nyní v  médiích skloňuje jako „premiant v očkování proti covidu“. Je pravda, že stačí přijít a člověk hned dostane vakcínu? Bez čekání, bez objednání? Ptám se proto, že v ČR se registrační systém hned na začátku zhroutil…

Je to pravda. Aktuálně je proočkováno přibližně 80 procent všech obyvatel nad 16 let, to znamená z věkové skupiny, pro kterou je vakcína Pfizer aktuálně určena.

Protože masivně se začalo očkovat již počátkem ledna, většina občanů, kteří měli o očkování zájem, již vakcínu obdržela.

Dnes se proto jedná spíše o jednotlivce, kteří vakcínu dostanou takříkajíc na počkání.

Mohou se v Izraeli očkovat i Češi, například lidé z ambasády? Údajně byli naočkováni i všichni zahraniční diplomaté se svým týmem a zahraniční pracovníci včetně těch, kteří pobývají v Izraeli ilegálně; má jich být zhruba 40 tisíc a sto tisíc Palestinců, kteří přijíždějí za prací…

Izrael umožnil očkování bez rozdílu všem, kteří se nacházejí na jeho území.

Cílem vakcinace je potlačit pandemii, respektive nezahltit zdravotní systém. Protože si virus své oběti nevybírá, bylo důležité rychle proočkovat naprosto všechny, kteří o to projeví zájem.

Očkování bylo zdarma i pro ty, kteří nemají v zemi zdravotní pojištění.

Této možnosti s díky využil rovněž celý diplomatický sbor včetně české ambasády.

Řeší se v Izraeli, jaká vakcína se používá? Některé státy stáhly AstraZeneku, i náš premiér odmítl nabídnutou „SOS dodávku“ od Evropské unie, neb chtěl Pfizer. V Česku panují dohady ohledně ruské vakcíny Sputnik. Izrael – s více než 1,5 milionu imigrantů z bývalého Sovětského svazu – k tomu má jaký postoj?

Izrael se samozřejmě snažil v počátcích vyjednávání o nákupu vakcín diverzifikovat portfolio objednávek. Klíčové je zde schválení vakcíny americkou FDA, souhlas pro používání v EU je až na druhém místě.

Když se začalo ukazovat, že nejrychleji bude v USA schválena očkovací látka od firmy Pfizer, Izrael se plně soustředil na nákup této vakcíny a jako jedinou ji používá.

Proč Izrael nemá problémy s dodávkami jako Česká republika, která je v EU? Prý byl na pokyn Benjamina Netanjahua ochoten zaplatit více než Evropská unie.

Izraelští představitelé na základě doporučení odborníků již v létě 2020 identifikovali masivní očkování jako jedinou cestu ven z pandemie. Tomu přizpůsobili vše.

Je nutné si uvědomit, že Izrael jako země se zhruba 9,5 milionu obyvatel nebyl pro velké farmaceutické firmy zajímavým partnerem. Proto musel jednat rychle a nemohl se ohlížet na cenu vakcíny.

Ekonomové navíc spočítali, že poměr nákladů na vakcíny versus růst HDP díky rychlému oživení ekonomiky jednoznačně ospravedlňuje vyšší nákupní cenu.

Finance však rozhodně nebyly jediným faktorem, díky kterému si Izrael zajistil plynulost dodávek. Země musela prokázat, že je logisticky schopna vakcíny využít a zároveň že disponuje dostatečně validním systémem pro sledování vedlejších účinků. Generální ředitel firmy Pfizer nedávno prohlásil, že Izrael je „laboratoří světa“. To s sebou nese mnohé výhody, například dostatek vakcín, ale také rizika. Zde však vstupují do hry vlastnosti, které se Izrael naučil za 73 let své existence – pro úspěch je nutné riskovat a nebát se přijímat rozhodnutí v situacích s nejistým výsledkem.

Je to ukázka toho, že je výhodnější pro Izrael nikoli být v EU, ale mít s EU pouze Dohodu o evropsko-izraelském partnerství?

Pozice Izraele vůči EU je celkově diametrálně odlišná od evropských zemí a nelze ji srovnávat. Členství Izraele v EU nikdy nebylo na pořadu dne ani z jedné strany.

Vzhledem ke své historii je základní doktrínou státu spoléhat výhradně sám na sebe a nebýt na nikom závislý.

Samozřejmě že Izrael aktivně vyhledává spojence, mezi nimiž mají privilegované postavení Spojené státy a v Evropské unii i Česká republika. Nicméně ze strategického pohledu je Izrael vojensky i potravinově plně soběstačný.

Společnost Pfizer prý zastavila další dodávky vakcíny Izraeli kvůli obavám, že za ně nedostane zaplaceno z důvodu politické situace v zemi. Představitelé Pfizeru prý označili Izrael za „banánovou republiku“. To je pravda?

Je pravda, že z důvodu vnitropolitických sporů ve vládě Izrael opomněl zaplatit firmě Pfizer jednu ze splátek a firma logicky pohrozila zastavením dodávek. Nicméně v Izraeli není této události přisuzován takový význam jako v některých zahraničních médiích včetně ČR.

Izrael je jako „největší klinická laboratoř“ pro Pfizer stejně důležitý, jako je pro Izrael nutnost zachovat plynulost dodávek.

Je možné, že bude mít Izrael svoji vakcínu a nabídne ji? Byla by to i nabídka pro ČR, se kterou má dobré politické vztahy? Co se pro to dělá?

Izraelský státní Institut pro biologický výzkum IIBR vyvíjí již od léta loňského roku vlastní vakcínu, která je nyní ve fázi klinického testování. Vývoj paradoxně zbrzdil pokles nakažených v zemi, neboť pro testování je nutné mít dostatečné množství aktivních případů covid pozitivních pacientů.

Zároveň je jasné, že tak malý stát, jako je Izrael, nemá dostatek finančních ani logistických kapacit, aby s vývojem postupoval tak rychle jako velké farmaceutické firmy. Vývoj vlastní vakcíny je tak nutné chápat především v kontextu již zmíněné doktríny být v maximální míře dlouhodobě soběstačný a nezávislý.

Od samého začátku Izrael deklaroval, že bude připraven vakcínu poskytnout i dalším zemím, které o to projeví zájem, Českou republiku nevyjímaje. V této fázi však není vakcína ještě dovyvinuta.

Existuje v Izraeli také nějaká platforma odpůrců očkování? Jak se projevuje? Probíhaly také nějaké demonstrace?

Obdobné platformy samozřejmě existují, nicméně výraz „odpůrci“ očkování je ve zdejším kontextu zavádějící. Existuje relativně malá skupina obyvatel, kteří se nenechali očkovat.

V Izraeli a v judaismu obecně je velká tradice důvěry ve vědu, a společnost se proto k očkování obecně staví velmi pozitivně. Zároveň panuje, i přes mnohdy silné politické a názorové neshody, důvěra ve vládu a odborníky.

Až na malé výjimky si nikdo nemyslí, že by ho vláda chtěla poškodit, a proto pokud bylo rozhodnuto, že vakcína je bezpečná, není tendence toto rozhodnutí zpochybňovat.

Ti, kteří se rozhodli neočkovat, učinili svobodné rozhodnutí, a tím v podstatě diskuse končí.

V Izraeli je mnoho okřídlených rčení, která vystihují místní mentalitu. V této souvislosti se nabízí výraz „s úspěchem se nediskutuje“. Panuje konsenzus, že očkovací kampaň je jednoznačným úspěchem v globálním měřítku a zdrojem národní hrdosti bez ohledu na to, zda se někdo nechal, nebo nenechal očkovat. Protože ve společnosti není v tomto směru až na malé výjimky debata, není toto téma přítomné ani v mediálním prostoru.

Zároveň je nutné zmínit, že místní orgány velmi zřetelně oddělují legitimní debatu o očkování od dezinformační kampaně. Šíření „fake news“ je trestným činem a příspěvky tohoto druhu na sociálních sítích jsou aktivně vyhledávány a mazány.

Prý v Izraeli již fungují „covidové pasy“, jak? Neexistuje stigmatizace neočkovaných?

Covidové pasy jsou dostupné pro očkované a pro ty, kteří již nemoc prodělali. Od samého začátku vláda jasně deklarovala, jaké výhody očkování přinese, a občané proto mohli přijmout svobodné a kvalifikované rozhodnutí.

Jak přijímané jsou zde podobné věci, které Evropan ve velké míře považuje za nepřiměřenou ztrátu svobody?

Izrael je stát, ve kterém se velmi ctí osobní svoboda. Neméně důležitá je však také sounáležitost a zodpovědnost vůči celku. Opět je možné vypomoci si místním rčením „celý Izrael je jeden druhému ručitelem“.

Nejpozději v rámci povinné vojenské služby je všem vštípeno uvědomění, že pro dobro celku je v krizových situacích nutné upozadit vlastní zájmy ve prospěch všech. Pandemie je bezesporu krizovou situací a pro dobro země bylo nutné nechat se naočkovat ve velkém počtu. Výhody z tohoto rozhodnutí plynoucí jsou spíše pobídkou, ne hlavním motivem.

Izraelská společnost je s ohledem na historii země i historii židovského národa jako celku velmi odolná a ve srovnání s Evropou i skromná. Samotná existence státu není považována za samozřejmost, a proto je i koncept svobody úplně jiný. Například v Evropě skloňované téma roušek zde není otázkou svobody, ale prosté, logické nutnosti.

V tomto kontextu je nutné vnímat i covidové pasy – například pobyty v hotelu či návštěvy fitcenter, které jsou pro neočkované zapovězeny, nejsou otázkou základních svobod.

Co by se z toho dalo z Izraele vytěžit za radu pro ČR?

Běžní Izraelci by jistě poradili semknout se, neztratit naději a táhnout za jeden provaz.

Na hledání případných chyb a viníků je vždycky čas až poté, co je krize zažehnána.

Co kromě očkování bylo hlavní pro návrat z tvrdého lockdownu? Že omezení přišla skutečně brzy včetně policejních zátarasů mezi městy?

V Izraeli pandemie probíhala od počátku velmi podobně jako v ČR. Země zažila tři velké vlny, pesimismus se střídal s nadějí na uklidnění situace. Na rozdíl od České republiky však byl izraelský způsob lockdownů velmi tvrdý: zavřeny byly všechny školy a školky. Na jaře bylo po celých 59 dnů povoleno vycházet jen 100 metrů od domu, postupně byl za třetí vlny povolen až jeden kilometr.

Na meziměstských komunikacích byly rozmístěny policejní zátarasy, ve městě strážci zákona běžně legitimovali občany za účelem zjištění bydliště. Volně se pohybovat směli pouze lidé, kteří mohli prokázat svoji nepostradatelnost pro chod státu, výčet těchto profesí byl přesně stanoven v příslušné vyhlášce. Samozřejmostí bylo uzavření všech obchodů s výjimkou potravin, lékáren a drogerií. Restaurace a kavárny mohly po dlouhé měsíce využít pouze donáškové služby.

Jaké jsou teď výhledy? Z čeho se tamní lidé teď nejvíc radují?

Nyní se Izrael díky masivní proočkovanosti 80 procent občanů starších šestnácti let prakticky otevřel. Od tohoto týdne je zrušena povinnost nosit roušky na veřejných prostranstvích, do škol se vrátili všichni žáci a studenti.

V minulém týdnu Izrael slavil 73. výročí vyhlášení nezávislosti a k tomuto datu se prakticky vrátil do normálu. Je zde tradicí, že se v tento státní svátek koná letecká přehlídka, kterou armáda vždy někomu symbolicky věnuje. V loňském roce to byli lékaři, letos byla přehlídka věnována občanům, kteří pandemii porazili svojí disciplinovaností, připraveností se omezit a ochotou se očkovat.