Podle ní to zpočátku vypadalo dost zamotaně. Turecko oznámilo, že „údajný“ syrský nálet zabil tři jeho vojáky, Sýrie vzápětí nálet popřela a New York Times sice použil jednoznačný titulek, ale fakticky coby možného pachatele přidal ještě Daeš.

Ve skutečnosti bude přitom všechno pravda, protože se do jedné informace slily dva útoky, jeden proti tureckým oddílům podnikl Daeš 23. listopadu u al-Bábu severně od Aleppa a při druhém, o den později, zaútočilo syrské letectvo, které vlastně popřelo jen to, že by útočilo onoho 23. listopadu, vysvětluje Spencerová.

Celý text je ZDE

Ve výsledku jsou tu tedy tři zabití turečtí vojáci (a deset zraněných) a turecká armáda v rámci své ofenzivy do Sýrie okamžitě slíbila „odvetná opatření“.

Nejprve ale Recep Erdogan zatelefonoval Vladimiru Putinovi, aby si mu na Syřany postěžoval a současně si ujasnil své mantinely. V Kremlu posléze vydali suché konstatování o detailním rozhovoru, který se týkal vzájemné „politické, obchodní a ekonomické spolupráce“. To v překladu nejspíš značí, že Moskva Ankaře připomněla, co všechno je ve hře v době, kdy se ekonomická situace Turecka drasticky zhoršuje a prezidenta kvůli tomu začínají kritizovat i dosud „souhlasící“ oligarchové.

Je navíc příznačné, že syrský nálet na turecký konvoj přišel v den prvního výročí tureckého útoku na ruskou stíhačku. Moskva v této souvislosti vyjádřila „naději“, že si Turecko z této „tragédie“ vzalo „nezbytná ponaučení“, a Putin podle následných informací Erdoganovi – při druhém jeho telefonátu o den později – s vojáky zabitými v Sýrii jen „vyjádřil soustrast“.

Jinými slovy, syrský nálet na tureckou armádu hluboko na syrském území z 24. listopadu byl svého druhu „klepnutím přes prsty“, který měl Recepu Erdoganovi ukázat jeho meze, píše Spencerová.

V podobném duchu se ostatně vyjádřil i Írán, který Turecku připomněl shodu obou zemí na uchování územní celistvosti Sýrie a Iráku a nutnosti společného „boje proti terorismu“. Tuto formulaci lze ovšem chápat nejen jako „červenou čáru“ pro turecký postup v Sýrii proti tamním vládním jednotkám, ale současně i jako „zelenou“ pro postup proti Kurdům, které Turecko i Írán považují za teroristy.

Spencerová se věnuje také bitvě o Aleppo. Poslední zprávy podle ní naznačují, že tato bitva se už fakticky blíží ke svému závěru – syrské jednotky se svými spojenci a čerstvými posilami v sobotu dostaly pod kontrolu i klíčovou čtvrť Chanáno, kterou až dosud ovládal Daeš a v níž džihád vládl už od roku 2012. Osvobozením Chanána armáda získává kontrolu nad linií palby i na další čtvrti východního Aleppa a tím i rozhodující výhodu, což přiznávají i džihádisté. Po Chanánu byly ještě o víkendu osvobozeny i čtvrti Džebel Badro a Bustán al-Paša, přičemž z faktického zajetí džihádu ve východním Aleppu do syrských a kurdských čtvrtí města uprchlo už více než čtyři tisíce civilistů…

V neděli večer se zdálo, jako by ve východním Aleppu zafungoval dominový efekt. A lze předpokládat, že z východního Aleppa bude ofenziva syrské armády pokračovat směrem na nedaleký al-Báb, o který nyní s Daešem bojují Kurdové, Turci a jejich předvoj tvořený oddíly Svobodné syrské armády (FSA). Přinejmenším právě těmito plány Damašku lze podle Spencerové nejsnáze vysvětlit syrský útok na turecký konvoj, který se tak vlastně stal aktem svébytného „kolíkování“ prostoru.