Před čtvrtečním projednáváním výročních zpráv o České televizi v Poslanecké sněmovně vyšel na serveru Seznam Zprávy článek pod  titulkem „Panika před klíčovým hlasováním o ČT. Poslanci se přepočítávají, jestli televizi zvládnou podržet“, jemuž patří úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Už ten titulek vypovídá, kam se to směřuje. Jde o to televizi ‚podržet‘. Proti komu? Kde je ohrožení? Kde je nepřítel? Kde jsou houfnice, kde jsou tanky, děla, kaťuše, protitankové řízené střely, kde jsou rakety země-země? Proti komu se budou nějací přepočítávaní poslanci snažit televizi ‚podržet‘? Nějak nevidím nepřítele. Připomíná mi to slova z písničky Vladimíra Merty Vojna a mír z poloviny sedmdesátých let ‚soustavně neohrožení nemají komu by podlehli‘. V článku se ani půlslovem nepíše o tom, jestli Česká televize pracuje, dobře, nebo ne, jestli se tím poslanci zabývají, nebo nezabývají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V článku je citován poslanec Pavel Juříček, který si nechal na své náklady zpracovat posouzení výročních zpráv po ekonomické stránce a došel k negativním závěrům. „Ještě tam jsou citováni páni poslanci Foldyna a Staněk ze sociální demokracie, ale jinak ten článek není ani trochu o věcné podstatě problému. Výroční zpráva České televize je, jak asi každý ví, souhrnný dokument ‚o stavu Unie‘. Obsahuje všechny informace o personáliích, mzdách, hospodaření, o tom, čemu se tam říká výrobní úkol. To znamená o produkci České televize, jaký je poměr mezi penězi vynakládanými na původní tvorbu a penězi využitými k jiným byznysovým účelům. To všechno by tedy ta auditovaná zpráva měla obsahovat. A mě by zajímalo – fakt to kladu jako vážně míněnou otázku, i když to leckomu asi přijde k smíchu – kolik z těch dvou set poslanců zprávy o ČT opravdu četlo. Tipoval bych, že málokdo,“ odhaduje mediální analytik.

Poslanci by se měli ptát, ne se přepočítávat, kdo je pro ČT

Věří, že si ji přečetl zmíněný poslanec Juříček, nejspíš i Jaroslav Foldyna a Antonín Staněk, ale dál už by si ruku do ohně za nikoho dát netroufl. „Chápu, že někdo má nějaký politický postoj vůči tomu, že Česká televize a Český rozhlas jsou média veřejné služby a mají nějaký typ financování, a má na to takový názor a někdo jiný onaký. Zaznamenal jsem třeba názor Vadima Petrova, člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, že by se televize dala financovat rozpočtově, nikoli přes ty sekundární daně. To všechno je legitimní diskuse. Máme tady média veřejné služby, to jsou fakta, s těmi zacházejme a podrobujme je kontrole. To, že do obou institucí nesmí vstoupit noha žádného kontrolora Nejvyššího kontrolního úřadu, je sice známá věc, ale ani kdyby mohla, tak by to nebyla garance. NKÚ sice dělá jakési hloubkové audity, ale nedělá forenzní audity, nedělá podnikatelské audity, dělá účetní audit,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Podle jeho názoru sice NKÚ jde více do hloubky než auditor, který je podepsán pod auditorskou zprávou jednotlivých institucí, má k dispozici možná širší rámec pohledů, ale stejně to není záruka toho, že v té instituci všechno klape tak, jak má. „Říkám to takhle po školácku, protože si myslím, že by se poslanci vůbec neměli zabývat otázkou, jestli nějakou instituci ‚budou držet‘, nebo ‚nebudou držet‘. Myslím, že by se ani neměli přepočítávat, jak to Seznam Zprávy vetkl do titulku, ale myslím, že by se měli ptát. A to je přesně to, co většinou nedělají. Ptá se pan Juříček, ptá se pan Foldyna, ptá se pan Okamura, ptá se pan Berkovec, ptá se pan Staněk. Někteří se ptají, ale mnozí si své ptaní nechají jenom na hlasování. Jiní odejdou, hlasují tzv. nohama, tedy se neúčastní, čímž sníží kvórum a tak dál. Je to politizování non plus ultra,“ míní mediální odborník.