Na úvod se Pojar vyjádřil k teroristickému útoku na letiště v Istanbulu. „Ani turecká strana si pravděpodobně není jistá, jestli to byl Islámský stát. Mohou to být Kurdové nebo některá z kurdských skupin, které také v posledním roce provedly několik útoků. Může to být také nějaká odnož al-Káidy, která o sobě chce dát vědět, že nejen Islámský stát útočí za hranicemi, které ovládá. Ale varianta útoku Islámského státu je velmi pravděpodobná,“ shrnul Pojar.

Žádné místo na světě není podle hosta absolutně bezpečné, ale lze udělat řadu věcí pro to, aby se rizika co nejvýrazněji snížila. Je dobré např. roztáhnout fronty na letištích, tak aby se nikde příliš nehromadili lidé. Čím větší shluk osob je, tím přitažlivější pro teroristy to je. Je důležité pracovat i s kontrolami ještě dlouho před letištěm.

Pojar má také za to, že sdílení všech informací mezi státy EU v nějakém masivním měřítku nemá smysl. „Já jsem přesvědčen o tom, že ta nejužší spolupráce může fungovat jen mezi dvěma státy. Je dobré samozřejmě některé informace sdílet, ale vše musí fungovat na principu need to know, čili informace mají mít jen ti lidé, kteří je opravdu potřebují,“ zdůraznil. Čím víc lidí má konkrétní informace, tím větší existuje riziko, že se tato informace dostane i k nepřátelům.

Pozice Turecka je složitá

Host také připomněl, že Turecko můžeme chápat jako spojence, ale do jisté míry i jako hrozbu. Turecko se sice potýká s terorismem, ale řada Turků se může hlásit k myšlenkám teroristů. Řada tureckých občanů může být využita v teroristických útocích.

„Koneckonců Turecko na svém území hostí i teroristickou organizaci Hamás... Turecko může být naším spojencem, ale nesmíme si nalhávat, že jsou naše zájmy totožné,“ varoval Pojar. Vzájemná výměna informací s Tureckem je možná a dokonce nutná, ale to neznamená, že mezi oběma partnery existuje absolutní důvěra. Musíme s Tureckem nějak vycházet, musíme vědět, co chceme. Jen tak si můžeme říci, co jsme za to ochotni Turecku dát. Nikdy to nebude tak, že Turecko z dohod nezíská nic. Nemělo by důvod na takové dohody přistupovat. „A dost často náš problém je, že nevíme, co chceme, a tím jsme vláčeni požadavky druhých,“ posteskl si Pojar.

Navíc dohoda s Tureckem o uprchlících je důležitá, ale není všespásná. „Ta dohoda je důležitá, ale neměli bychom vše postavit na dohodě EU – Turecko... My musíme posilovat vlastní hranice, musíme ctít tuto dohodu a musíme dělat všemožné další kroky, pokud to s tou bezpečností myslíme zcela vážně,“ pokračoval v popisu situace analytik. „Turecko musí vědět, že tuto dohodu o bezvízovém styku nemůže v budoucnosti zneužívat,“ konstatoval dále Pojar. Pokud by se to dělo, tato dohoda musí být okamžitě zrušena.

Turecko se musí vypořádat s kurdským separatismem, což je v tuto chvíli největší problém Ankary. „Islámský stát není pro Erdogana tou největší hrozbou,“ zmínil Pojar jméno tureckého prezidenta. Lze ho prý dokonce počítat mezi představitele jedné z odnoží Muslimského bratrstva. „On vystupuje jako obhájce sunnitů, takže z národnostního hlediska jsou největším problémem Kurdové a z náboženského hlediska jsou to šíité,“ řekl Pojar.

Jelikož radikálové ISIS sami sebe počítají mezi sunnitské muslimy, rozhodně nelze říct, že by to byli největší nepřátelé Erdogana.