Ruskem otřásl případ investigativního novináře Golunova. Co přesně měl spáchat a proč ruské úřady šláply do něčeho tak nevábného jako zatčení novináře? Čeští protiruští aktivisté se radují, že to je začátek skutečného boje za demokracii v Rusku, jakýsi „zlomový moment“. Raduji se správně?

No, nevím, jestli opravdu „otřásl Ruskem“, nebo spíš jen zase „vliv krev do žil“ západním médiím, ale faktem je, že se za Ivana Golunova postavily opozičnější až opoziční ruská média, jako třeba Kommersant, Vedomosti nebo Novaja Gazeta, která mu vyjádřila podporu na svých titulních stranách, nebo i portál Lenta. Má to souvislost, protože Golunov je šéfem „investigativní“ rubriky portálu Meduza, který se právě od Lenty v roce 2014 personálně oddělil, než přesídlil do Lotyšska, tedy na území EU. V počátcích mu sliboval peníze Chodorkovskij, ale z dohody tehdy nějak sešlo, dnes nejsou finanční zdroje Medúzy známé. 

Nicméně, Golunova, který pro Meduzu píše především o korupci v nejvyšších ruských mocenských kruzích, policie chytla kvůli údajnému držení drog na prodej. Zmlátili ho, uvěznili, ale pak se jim celá kauza začala bortit pod rukama, protože se ozvala nejen média, ale zahovořili i ošetřující lékaři a další zúčastnění. Nakonec byl po pěti dnech zproštěn obvinění, poté, co do kauzy zasáhl osobně Putin. A místo obvinění proti Golunovovi se vylila špína na samotné policisty a jejich velení, které nyní čelí (nejen) obviněním z korupce. Tož uvidíme, kam až kauza Golunov nakonec zajde a koho případně smete. Ministerští hlavouni se sice snaží své policejní generály, kteří velí „Moskvě“, na koberečku v Kremlu ještě hájit, ale myslím, že nějaké hlavy padnou. Už se toho na ně proláklo až moc a korupce a zneužívání moci jsou obecně problémy, které většina Rusů považuje za nejdůležitější a nejhorší…

Ale nevím, jestli je to nějaký „zlomový moment“. Spíš asi ne. Spíš mě připadá příznačné, jak se na celém tom případu „točí“ naše mainstreamová média, která současně mlčí o pěti letech vězení hrozících novinářům ve Francii za články o prodeji zbraní do Saúdské Arábie, nerozmazávají se ani policejní razie v redakci a v bytech redaktorů australské televize ABC kvůli kritickým reportážím, mučení Juliana Assangeho v britském vězení, jak o tom mluví OSN, u nás taky moc vášní nevyvolává… Těch potenciálních „zlomových momentů“, pokud bychom použili ten obrat, je tedy v posledních dnech víc. A pokud tady u nás někteří považují Rusko za „divošskou Asii“, tak by se snad nad kauzou Ivana Golunova ani rozčilovat neměli, protože by tudíž měla být logicky vnímána jako každodenní běžnost. A měli by se naopak rozčilovat nad kauzami ze Západu, protože v naší vyspělé a humánní „demokracii“ přece normální být nemohou, no ne? A přesto je to obráceně…          

Putin se poněkud rozjel v projevu na konferenci v Petrohradě. Obvinil USA, že v případě Huawei vedou první technologickou válku. Že se snaží ovládnout mezinárodní řád svými vlastními pravidly. Že používají dolar jako formu nátlaku. Že kdykoliv se objeví někdo, kdo by jim konkuroval, zničí ho. A že v případě Nord Streamu 2 zasahují do suverénních věcí jiných států. Co k jednotlivým bodům říct? Proč zrovna teď přišla tak vážná řeč?

Podle mého nemá smysl rozebírat jednotlivé body, protože ten projev byl v podstatě jen shrnutím řady ruských stanovisek z poslední doby Jakási svébytná „bestofka“. Pospojovali jednotlivosti ve větší celek, který ale v zásadě nic až tak převratného podle mého nepřináší. To se jen ekonomické fórum v Petrohradu asi nějakým Putinovým „stratégům“ zdálo být tou správnou scénou, na níž ruské vnímání světa znovu a uceleně přednést. Dorazilo tam asi 19 tisíc hostů ze 145 zemí světa, všichni ve větší či menší míře chtěli s Ruskem uzavřít nějaké obchody, a když jim „nad hlavami“ zazněl takový projev, tak jako by symbolicky byli u toho. Jako kdyby snahou o obchod s Ruskem mlčky souhlasili i s tím ruským náhledem na USA a jejich současnou politiku. Čili, na jedné straně to samozřejmě bylo zásadní sdělení, ale současně hlavně spíš plné „petrohradské symboliky“. 

Mnohem zajímavější je skutečnost, že se má objem obchodů mezi Ruskem a Čínou podle uzavřených dohod zdvojnásobit, čímž obě země dávají jasně najevo, že se umějí obejít i bez Ameriky a „zabavit“ se samy, aniž by přitom ovšem uzavíraly nějaké supertěsné aliance „na věčné časy“.       

Vy jste naznačila, že americké prezidentské volby, pokud by protikandidátem Trumpa byl Joe Biden, by mohla rozhodnout Ukrajina. Respektive schéma, kterým se Biden snažil odstranit Trumpova volebního manažera Manaforta skrze zveřejnění černé platby jeho osobě. Má skutečně tato věc sílu Bidena zdiskreditovat? Budou mít americká média chuť ji „hrát“? A může být důvodem pro to, aby si v USA lidé začali myslet, že celé to ukrajinské dobrodružství byla vlastně chyba?

To je moc otázek najednou, takže to zkusím rozmotat. Ne, Ukrajina určitě nerozhodne o výsledku amerických prezidentských voleb, protože zahraniční problémy o nich vesměs ani v nejmenším nerozhodují. Už jen proto si taky „lidé v USA“, jak říkáte, nepoloží otázku, jestli to celé ukrajinské dobrodružství stálo za to. Je to mimo jejich rozlišovací schopnost. Naprostá podružnost. Žádná válka s americkou účastí, žádné rakve, které se vracejí zahalené ve vlajce s hvězdami a pruhy. A kde ta Ukrajina vůbec, sakra, je? Až za Evropou? A kde je ta Evropa? Tak daleko? Nuda. Nezájem…

A podle mého to platí i pro případ, že by se rozpitvala nejen Bidenova korupce, ale i „důkazy“, které Porošenkův režim (při své trapné sázce na špatné koně ve Washingtonu) dodával americkým demokratům proti Trumpovi a jeho „ruským vazbám“. Možná ale Bidenův korupční postup na Ukrajině – a spousta špíny se teprve vyvalí – může srazit hřebínek jeho kandidatuře za Demokratickou stranu, což mi připadá čím dál reálnější. Tím spíš, že Bidena v poslední době stále častěji „chytají“ na tom, že krade volební slogany i naformulované body programu jiným, nejnověji se snaží být „zásadový“ proti Číně, i když ještě nedávno blízkou spolupráci s Pekingem obhajoval. Ten pán mi zkrátka připadá čím dál prázdnější, trapnější a bezpáteřnější, a pokud si ho demokraté nechají jako svého „hlavního koně“, tak pánbu s nimi. Ale na druhou stranu je jasné, že v USA nevolím, mentalita tamních voličů mi dodnes vcelku uniká, takže… 

Nakousl jste ale důležitý bod, a tím je ochota amerických médií „hrát“ s realitou, tedy vymáchat Bidena ve všech jeho průšvizích, nebo lépe, rovnou zločinech. A to podle mého, tedy přinejmenším prozatím, nijak zásadně „nehrozí“. Je proti Trumpovi, tak je „náš“, i kdyby to byl masový vrah. Přece média najednou neotočí, neplivnou si sama do klávesnice či do kamery, jako že tolik let lhala, a tak je na čase kápnout božskou… Už do boje proti Trumpovi investovala tolik, že se snad k realitě už nemohou ani přiblížit.  

V Evropě probíhá „Hra o trůny“, tedy alespoň podle Andreje Babiše. Mluvil o debatě o obsazení místa předsedy Evropské komise. Sledujete to, nebo je to vlastně jedno? A jak budete vzpomínat na současného držitele tohoto postu Jeana-Clauda Junckera?

Na rovinu, nesleduji to. Nepřikládám tomu žádný větší význam a je mi osobně úplně šumák, kdo stane v čele naší Unie. Hledá se přece jen figura, která bude vyhovovat zájmům nejsilnějších zemí a nejmocnějších zákulisních finančních a podobných kruhů, ne? Co s tím kdo z nás zmůže? 

Ale tou otázkou, jak budu vzpomínat na Junckera, jste mě fakt zarazil. Vůbec mě nenapadlo, že na něj mám nějak vzpomínat. Prostě byl nebyl v Bruselu jednou jeden úředník, který se kdysi komusi hodil, a když si odsloužil své a už se nikomu nehodil, tak prostě skončil. Nuda. Nevzpomínám na Brežněva, Jakeše ani na Husáka, tak asi nebudu vzpomínat ani na Junckera… Tím je v žádném případě nechci stavět do jedné roviny, jen že to všechno byli a jsou lidé, kteří, každý ve své době, nějak spoluurčovali můj život…

Abychom nezapomněli na tuto věc, která nás tak zaměstnávala: Už se někde objevil Sergej Skripal, skoro smrtelně otrávený novičokem? Jsou nějaké nové indicie o celém případu, nebo jen „highly likely“ spekulace od Theresy Mayové?

Myslím, že se na skripalovské frontě nic zásadního neděje. Klid. Žádné mrtvoly nepřibývají, nikdo, kdo měl být mrtvý, ale není, se nikde nezjevuje… Tedy opravdu „mrtvo“, ale samozřejmě kromě skutečnosti, že Britové Rusku v tichosti povolili vrátit alespoň některé diplomaty na ambasádu do Londýna, které kdysi právě kvůli Skripalovi tak halasně vypověděli… Ještěže máme Petříčka, který by žádné takové poraženectví určitě nikdy nedopustil! 

Turecko začne brzy instalovat ruské rakety S-400. Američanům se to nelíbí, a vy jste už začala vyhlížet konec Turecka v NATO. Kdyby Turci čirou náhodou vypadli z NATO a zároveň nevstoupili do EU, čím by nám mohli zatopit? Spojením s Íránem? Řecko? Kypr? Vliv Turecka na Balkáně? 

Nepředbíhejme. Zatím se stalo jen to, že Pentagon vyloučil Turecko z projektu stíhaček F35, americké ministerstvo zahraničí „přesunulo“ roli „pilíře stability“ v regionu z Turecka na (pro Turecko fakticky nepřátelské) Řecko a Ankara na to reagovala podle očekávání, tedy hranou výčitkou, že spojenci v Alianci přece proti sobě takhle nepostupují… Čili, nevyslovenou otázkou, zda je Turecko ještě vnímáno jako člen NATO, byť formálně členem samozřejmě stále ještě je. Jak se to bude vyvíjet dál, na to si počkejme. Myslím, že nejpozději do konce roku bude „vymalováno“ a bude jasné, jak si NATO stojí. 

Důležité jsou dvě věci. Turecko na jedné straně ve vztazích s USA „tlačí na pilu“ opravdu hodně, ale současně se všemožně snaží, aby ten černý Petr v podobě rozhodnutí „Končíte, padejte!“ zůstal Americe, protože v tu chvíli se může Ankara tvářit, že je ta ostrakizovaná a ublížená, a podle toho dál postupovat. A současně přitom největším obchodním partnerem Turecka je EU. A z pozice státu, kterému USA (a jejich evropští vazalové z NATO) „ubližují“, může rozehrát s Evropou kvalitativně zcela nové hry. Tím spíš, že bude mít k ruce kohoutek od plynovodu Turk Stream, který by se měl rozjet někdy na konci roku a mohl by zásobovat ruským plynem přinejmenším jihovýchod Evropy. Nechci zbytečně spekulovat o konkrétních krocích vůči Řecku, Kypru, Balkánu a tak podobně, jen připomenu, že Turecko bude mít nejen plynový kohoutek, ale už delší dobu má k dispozici i kohoutek migrační. A když už nebudeme ani spojenci z NATO, tak co? A když Turecko o to rychleji zamíří do Eurasie a k Číně, tak co? Čekají nás v každém případě velezajímavé geopolitické šachy.    

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Hlavně v první řadě přežijme ve zdraví ta vedra, a pak se uvidí…