Před časem zažil návrat do češtiny výraz lehkoživka. Je to vlastně slangový novotvar, navazující na řídce užívaný archaismus lehkoživ, respektive lehkoživa. Jde o výraz hanlivý. Lehkoživkou je míněn parazit, příživník. Jestliže se dnes tento výraz pejorativně adresuje lidem, kteří se živí něčím, co nevyžaduje valné úsilí, bývá to reakce na lehkoživky dobře situované, namyšlené, pohrdající lidmi, kteří se živí prací těžkou, tvrdou, fyzicky náročnou. 

Typickou moderní lehkoživkou není asociál, lenoch na sociálních dávkách a podpoře, nýbrž analytik politického think-tanku anebo aktivista nějaké duhové neziskovky. Lehkoživkou můžeme označit finančního spekulanta, který má na kontě miliardy, anebo vlivného politického papaláše. Stávající politický systém je na první pohled pro lehkoživky ideální. Žít si na vysoké noze na úkor druhých se nepovažuje za nemravnost, nýbrž za šikovnost, podnikavost, jež je společenský žádoucí a ceněná.

Jestliže ve výletní restauraci zaměstnanec, který bere stovku za hodinu, prodává sklenici limonády za osmdesát korun, jedná se z pohledu majitele o výnosné podnikání. Současně to je ale také důvod minout takový podnik velkým obloukem a příště si přibalit do ruksaku svačinu. Pokud je výletníků, kteří se nenechají oškubat, většina, výnosný podnik se stane krachujícím. Na tomto prostém příkladu lze demonstrovat, že lehkoživky nemají lehký život, když se ekonomice nedaří. Ekonomice se ovšem nedaří kvůli vládnoucím lehkoživkám, které na státu parazitují, místo aby ho spravovaly.

Podnikatelé reptají, že stát nedostatečně podporuje příchod cizinců, ochotných pracovat za nízké mzdy. Jaká je ale zkušenost zemí, ve kterých stát podnikatelským lehkoživkám vyšel vstříc a otevřel hranice ekonomickým imigrantům? Dětem těchto levných zaměstnanců už se za nízké mzdy pracovat nechce. A protože nedostanou ani mzdy přiměřené, stávají se z nich asociální lehkoživky, parazitující na lidech, kteří pracují. Z frustrace se pak radikalizují a občas něco rozmlátí anebo zapálí.

Levný cizinec není řešení, ale komplikace. Tím pádem je komplikací podnikatel, který neumí slušně zaplatit své zaměstnance. Ještě větší komplikací je ekonom, který radí politikům otevřít hranice levným cizincům, v zájmu podnikatelů, neschopných slušně zaplatit zaměstnance. Největším problémem jsou pak politici, kteří ochotně sednou na lep ekonomům, čili lehkoživkám, předstírajícím, že rozumějí světu, kterému nerozumějí.

Okřídlený bonmot konstatuje, že není problém nasytit chudé, problém je uspokojit nároky bohatých. Podobně není problém, zaplatit pracující. Problém je uspokojit nároky těch, kteří na plný úvazek nic nevytvářejí, respektive vytvářejí nic. V populaci neúnosně přibylo těch, kteří lehce žijí z vysokých příjmů na úkor těch, kteří musí pracovat, aby dosáhli na mizerné platy. Ekonomové vyhrožují demografickou krizí, tvrdí, že mladí neuživí staré. Zřejmě mají pravdu: Mladé lehkoživky věru neuživí staré lehkoživky. Tak to skončí, když se nevyplácí práce.