Švihlíková v rozhovoru pro server Info.cz. navrhuje ekonomické nástroje na řešení krize, které podle ní musejí být výjimečné, tak jako je výjimečná situace. Vyřešit situaci podle ní musí vláda a centrální banky a určitě to nebude levná věc.

„První věc je, ano, bude to drahé, počítejme v řádech stovek miliard. Druhá věc je, že deficit a dluh je zcela bezpředmětný. Mysleme na to v terminologii války, tam se nikdo nezaobírá nějakou miliardou, jde o to, udržet chod státu a nedopustit to, co se stalo v Itálii. Za třetí, naštěstí nejsme v eurozóně, jsme měnový suverén, takže máme poměrně slušné možnosti manévrování,“ tvrdí Švihlíková.

Vláda podle ní musí v první řadě udržet kupní sílu. „U nás už vláda v tomto ohledu koná a chválím ji za to. Ale i jinde vidíme řadu podpůrných ekonomických opatření. Vláda může převzít část výplaty mezd, může dát živnostníkům speciální pomoc, některé země se uchýlí k nějaké variantě základního příjmu. Je možné odložit splátky hypoték, rozšířit systém sociální pomoci. Řada vyspělých zemí disponuje systémem garancí a bezúročných půjček firmám. Řada zemí už nyní plánuje vysoké veřejné výdaje, jakmile se situace zlepší,“ vypočítává ekonomka.

Klíčové je totiž podle ní nenechat ekonomiku výrazně spadnout. „Není to jojo. Když spadnete do sklepa, jste ve sklepě a můžete v něm být i několik let,“ upozorňuje a dodává, že z dlouhodobého hlediska koronavirus změní ekonomiku a vnímání našich priorit jako například důležitost všeobecné zdravotní péče garantované státem.

Švihlíková se domnívá, že pandemie také změní pojetí bezpečnostních rizik. „Budou se také urychlovat změny, které už probíhaly před koronavirem, především deglobalizace. Pro Českou republiku to znamená poučit se z této krize a činit opatření k posílení odolnosti ekonomiky, což je hlavně otázka soběstačnosti a lokální ekonomiky. Musíme si také definovat strategické sektory a infrastrukturu, kterou musí mít pod kontrolou stát a hlavní s tím související investiční priority,“ říká Švihlíková.

Naivní jsou podle ní představy, že se po skončení epidemie vrátíme do starých kolejí. „Evropská unie se vyprazdňuje, protože v krizích je v nejlepším případě k ničemu, nebo spíš škodí, takže očekávám, že formálně sice může dál existovat, ale země si budou stále více věcí dělat po svém. Krize eurozóny je za rohem. Itálie bude potřebovat na obnovu tak 700 miliard eur – což může získat jedině tím, že ECB bude kupovat italské dluhopisy. Tedy monetizovat dluh,“ mluví Švihlíková o možném konci EU v nynější podobě.

Na konec Švihlíková kritizuje některé ekonomy, kteří zlehčují pandemii koronaviru a vytvářejí mezigenerační konflikty. „Pak tu máme obavy našich ekonomů, kteří řeknou totéž, ale zaobalí to do obav z poklesu HDP a chtějí společnost rozpoltit na tom, že ‚kvůli pár starým lidem‘ jsme doma a ekonomika se zastaví. A jak k tomu přijdou ti, kteří ještě neumřeli? Je to cynický hnus, ale krize tohle vždycky vyplavuje,“ je z toho smutná Švihlíková.