Trumpovi lidé utnuli dotace cenzuře internetu. Známe české souvislosti

Schvalování rozpočtu bezpečnostních složek pro fiskální rok 2025 mělo v americkém Kongresu zvláštní náboj. Rozpočtová legislativa totiž mimo jiné zakázala, aby americká vláda pod hesly boje proti bezpečnostním rizikům financovala weby a organizace zaměřující se na hodnocení mediálního obsahu a vyhledávání dezinformací.

Proti návrhu hlasovali zástupci Demokratické strany, naopak republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson ocenil, že kromě úspor ve vládních výdajích návrh přinese také zajištění rovných podmínek na mediálním trhu.

Ustanovení je kromě politických změn důsledkem několika afér, které Spojené státy v posledních letech sledovaly kolem organizací zaměřujících se na hodnocení a škálování médií a jejich obsahu. Posuzování důvěryhodnosti se podle mnohých stalo zejména nástrojem politického boje.

Nejvýrazněji se v tomto směru zapsaly společnost NewsGuard a organizace GDI neboli Global Disinformation Index.

Společnost NewsGuard byla založena v roce 2018 jako technologický startup, který vám dokáže vyhodnotit čtený text z hlediska důvěryhodnosti jeho autora. Hodnocení založené na expertní analýze v rozpětí nula až sto bodů jste si mohli stáhnout do počítače či mobilu k automatickému zobrazování. Speciální servis dostávaly společnosti, které uvažovaly o tom, že by si v některých médiích zaplatily inzerci.

Za komerčním projektem stál právník Steven Brill s trojicí žurnalistů z Wall Street Journal, New York Times a Associated Press. Společnost se pokoušela prosadit své hodnocení do základní výbavy internetových prohlížečů a fungovala na výdělečném principu prodeje svého technologického know-how. Kromě toho měla uzavřenou smlouvu s americkým ministerstvem obrany nebo s americkou asociací učitelů, díky čemuž bylo její hodnocení na počítačích ve školních knihovnách.

Společnost uváděla, že texty vyhodnocuje více než třicet novinářů a mediálních expertů. Přesto postupem času sílily pochybnosti o politické zaujatosti hodnocení, jak rostl počet konzervativních webů označených toxickým červeným štítkem, a naopak liberálně levicových, označených štítkem zeleným. The Washington Post si v NewsGuard držel maximální rating 100, zatímco televize Fox News měla 69,5 a konzervativní Breitbart pouhých 49,5.

Grant od amerického ministerstva zahraničí se v roce 2024 stal předmětem politického sporu, který vyústil v žaloby, mimo jiné od státu Texas. Bidenova administrativa se neúspěšně pokoušela žalobu smést jako neoprávněnou.

Fotogalerie: - Stanice Pankrác trasy metra D

Prohlídka ražeb trasy metra D na Pankráci

Neziskovku Global Disinformation Index zakládaly v roce 2018 dvě mezinárodní manažerky, Claire Melfordová, která přišla z médií, a Alexandra Mousavizadehová, která se pohybovala ve finančnictví. Třetím zakladatelem byl Daniel Rogers, akademik s diplomem z chemie, který se později přeorientoval na bezpečnostní strategie a přes společnost Terbium Labs provozoval dark web.

GDI se tak jako NewsGuard od počátku orientovala na hodnocení webů a boj proti tomu, aby ty, které jsou vyhodnoceny jako špatné, mohly čerpat peníze z reklamy. Organizace vzniklá ve Velké Británii působila napříč celým anglosaským světem a velmi vyrostla za covidu, kdy vyhledávala stránky šířící pandemické dezinformace.

Kromě škálování webů se zaměřovala rovněž na jejich „vyhladovění“. Tedy na oslovování firem, aby na těchto platformách neinzerovaly. V anglosaském světě se přitom objevily případy, kdy firmy nerespektující jejich „doporučení“ následně čelily pomlouvačným kampaním, nebo dokonce dostávaly horší podmínky v bankách.

GDI byla průběžně obviňována z politické zaujatosti, konkrétní důkazy ale předložil až v roce 2023 nezávislý novinář Gabe Kaminsky. Podle jeho zjištění bylo jejich hodnocení politicky zaujaté, deset nejhorších hodnocených webů bylo pravicově a konzervativně orientovaných, naopak deset nejlepších bylo levicových a liberálních. Kromě toho novinář zjistil, že GDI obdrželo 100 tisíc dolarů od vlády USA, konkrétně od ministerstva zahraničí.

To ujišťovalo, že jeho grant nebyl využit k žádnému sestavování černých listin, ale přesto kvůli tomu čelilo žalobě dvou webů a ve Washingtonu z toho byl politický skandál, po kterém Bidenovo ministerstvo zahraničí uvedlo, že organizaci už nebude financovat.

GDI na svém webu prezentovala panel „expertů“, kteří zajišťují, aby hodnocení webů bylo fundované a objektivní. Figurovala v něm známá novinářka Anne Applebaumová, dále sovětský emigrant a výrazně protiruský britský akademik Peter Pomerantsev nebo akademik Hany Farid, zaměřující se na digitální manipulaci. V roce 2023 přestala společnost seznam zveřejňovat, když Anne Applebaumová protestovala proti svému uvádění mezi panelisty, se společností prý není v žádném kontaktu již od roku 2019.

Partneři z Česka: Frank a Bob

Ještě předtím, v prosinci 2021, ale společnost ohlásila své partnerství s českou neziskovou organizací NELEŽ.

„Obě neziskové organizace se snaží identifikovat ty nejkřiklavější digitální vydavatele dezinformací a narušit jejich obchodní modely tím, že povzbuzují značky, dodavatele a prodejce reklamních technologií, aby je odstřihli od příjmů z reklamy,“ stojí ve společném vyjádření.

NELEŽ je představena jako největší organizace tohoto typu ve středoevropském regionu s podporou více než 200 značek. Její ředitel Roman Číhalík hovořil o tom, že jsou šťastni, že nyní budou moci bojovat proti šíření dezinformací i globálně.

Při představování spolku NELEŽ bylo mimo jiné konstatováno, že jeho činnost je „apolitická“. A to přesto, že jeho místopředseda Bohumil „Bob“ Kartous sám sebe před volbami prezentoval jako spoluautora volebního programu hnutí STAN, které se právě v té době stávalo součástí české vlády. Dnes je na ministerstvu školství poradcem ministra Beka.

Kromě toho již předtím, v roce 2021, obdržel v rámci programu Public Diplomacy Programs dotaci 95 tisíc dolarů přímo od Bidenovy vlády na úkol ve znění „podporovat dosažení cílů a záměrů zahraniční politiky USA, prosazovat národní zájmy a zvyšovat národní bezpečnost informováním a ovlivňováním zahraniční veřejnosti“.

Krátce předtím František Vrabel, jeden ze zakladatelů spolku NELEŽ, veřejně hovořil o své nové práci pro americkou ambasádu Joea Bidena. Učinil tak poté, co novináři začali zpochybňovat jeho práci pro české Ministerstvo zdravotnictví, pro které v prvních měsících pandemie vypracovával „analýzy“ dezinformací o covidu.

Vědecký novinář Petr Šourek úroveň jejich analýz pro ParlamentníListy.cz zhodnotil drtivě (poté, co se po několika měsících s kolegy z projektu Mainstream domohl jejich odtajnění): „Předem dané politické postoje zabalené jako analýzy. Autoři své názory pouze opentlili marketingovým slovním salátem a dehonestací opačných stanovisek a názorů,“ popsal. Z jeho práce pro ministerstvo tak zbyl pouze seznam „covidových dezinformátorů“, v jehož čele stáli nejcitovanější český imunolog profesor Jiří Beran a exprezident Václav Klaus.

Zakázku Vrabel dostal pro svou společnost Semantic Visions na základě dlouhodobé prezentace v roli experta na odhalování dezinformací. Základem jeho renomé byly oslavné texty v několika časopisech, třeba text Ondřeje Kundry v Respektu s titulkem „Čeští géniové čtou budoucnost“ nebo jeho hostování v pořadech Václava Moravce.

„Jsem technologický podnikatel se zkušenostmi ze Silicon Valley. Jsem také manažer s vysokou osobní integritou, široce založeným pozadím a vášní pro nové obzory,“ představoval se ve svém anglickém životopise na serveru LinkedIN.cz podnikatel, který se v mezinárodním světě představoval také jako Frank Vrabel.

Svůj produkt prezentoval velmi tajemně jako unikátní sémantické know-how, které dokáže v textu odhalovat narativy nakloněné Kremlu. Časem ale o jeho unikátním algoritmu sílily pochybnosti, když své sémantické vzorce vysvětloval třeba tak, že typickým projevem ruského narativu je, když se v textu objeví rusismus „presstitutka“.

Renomé Františka Vrabela se totálně zhroutilo v roce 2023, když se zjistilo, že zadluženého podnikatele pronásledují exekutoři. Afghánský podnikatel Fawad Nadri po něm vymáhal 3,79 milionu, a nebyla to Vrabelova první pohledávka. Kvůli tomu zmizel ze struktur obchodní společnosti Semantic Visions, v neziskové organizaci NELEŽ ale figuruje stále.

Dalším ze zakladatelů spolku NELEŽ je muzikant a copywriter Ivan Manolov. Tento kreativec podle zjištění novinářky Angeliky Bazalové patří k těm, kteří letos dostali práci na Úřadu vlády v odboru strategické komunikace.

Ten byl zřízen od začátku července a Úřad vlády odmítá zveřejnit jména jeho zaměstnanců se zdůvodněním, že by úředníci pracující na strategické komunikaci státu mohli být ohroženi hybridními hrozbami.

Novinářka Bazalová se jejich jmen neúspěšně domáhá již několik měsíců úřední cestou. Nedávno ale zjistila, že mezi zaměstnanci je docentka Marie Koldinská, externí redaktorka České televize. Do svého pořadu si přitom opakovaně zvala plukovníka Otakara Foltýna, vládního koordinátora strategické komunikace. A rovněž jeho bratra Martina, pravomocně odsouzeného vyděrače a žháře, se kterým ji měla pojit i intimnější spřízněnost.

Ivan Manolov měl jako kreativec na ÚV pracovat na kampaních Můj 68 a Moje vlajka.

„Já se k tomu hlásím veřejně, myslím, že je to důležitá věc, protože jsou tady hodnoty a témata, na kterých by měla být široká politická shoda. Jsou to ústavní témata, tedy ochrana lidských práv, je to naše partnerství a ukotvení v důležitých evropských strukturách a v NATO. Jsem přesvědčený, že se o tom musí mluvit,“ řekl na přímý dotaz Angeliky Bazalové.

Ke svému působení ve spolku NELEŽ, jehož metody hodnocení i celkový záměr „vyhladovění dezinformátorů“ čelí pochybnostem, Bazalové řekl, že je vždy dobrou zprávou, když některý z jimi vybraných webů svou činnost kvůli nedostatku peněz ukončí.

„Nikoho nechceme a ani nemůžeme likvidovat. Jen upozorňujeme na to, že tu někdo prosazuje zájmy cizí moci. To je naší svobodou projevu a budeme v tom pokračovat,“ zdůrazňuje.

Fráze o „svobodě projevu“ a soukromé volnočasové iniciativě skupiny aktivních občanů ale vzbuzují pochybnosti. Také proto, že seznam NELEŽ je východiskem oficiální metodiky pro inzerci státních podniků, kterou sepsal ministr Ivan Bartoš.

Spolek tedy měl na rozhodování státu vliv ještě předtím, než získal přímý kanál na Úřad vlády přes odbor strategické komunikace.

Novým ředitelem tohoto odboru byl v předvánočním týdnu jmenován Oldřich Brůža. Major ve výslužbě, který už v minulosti spolupracoval s plukovníkem Otakarem Foltýnem.

Podle informací ParlamentníchListů.cz byly právě spory s koordinátorem strategické komunikace Foltýnem za tím, proč v říjnu musela funkci ředitelky odboru opustit Adriana Dergam.

S majorem v.v. Brůžou bude mít plukovník Foltýn patrně snadnější spolupráci.

Na internetu se objevilo lapidární zhodnocení: „Vládní strategickou komunikaci řídí major ve výslužbě, na kterého dohlíží plukovník, který je podřízeným armádního generála ve výslužbě, toho času prezidenta republiky. To jsme tady po roce 89 ještě neměli.“