Českou krajinu ohrožuje sucho. Pánové se shodli na tom, že by krajině pomohlo, kdybychom vystavili stopku monokulturním polím o obrovských rozlohách, Různost pěstování plodin zbrzdí jak erozi půdy, tak zlepší zadržování vody v krajině. Pomohlo by také zavedení tzv. biopásů mezi poli.

Moravec poté ukázal divákům grafy, které jasně předvedly, jak se bude naše země vysoušet. Mezi lety 2021 až 2040 budou suchem trpět střední Čechy, jižní Morava a Podkrušnohoří. Za 80 let už se prý s nedostatkem vláhy bude potýkat celá naše země.

„Naše krajina tak, jak ji dneska známe, je nastavena na komfortní množství vláhy v ekosystému, a zatím jsme pro udržení tohoto ekosystému mnoho neudělali. V českých zemědělských půdách tragicky chybí organická hmota, která dokáže tu vodu v půdě zadržet,“ varoval jasně Hruška. Problém je podle něj v tom, že pokud není opravdu zle, politici varování odborníků ignorují. „Co si budeme povídat,“ posteskl si. Se záchranou krajiny jsme podle Hrušky měli začít už před dvaceti lety.

Profesor Sklenička konstatoval, že do proměny krajiny bychom měli investovat 20 až 30 miliard ročně, abychom se dokázali adaptovat na měnící se podmínky klimatu. Připomněl také, že dodnes platíme za to, co tu čtyřicet let předváděli komunisté. Dodnes prý cítíme následky komunistické kolektivizace zemědělské půdy. Proto máme tak velké monokulturní zemědělské bloky, čímž naše krajina trpí.

Když dostal znovu slovo Hruška, poukázal na to, že čeští zemědělci pracují velmi intenzivně a rostou jim výnosy. Komunističtí plánovači by podle Hrušky mohli dnešním zemědělcům jen tiše závidět. Výnosy však rostou za cenu velké chemizace českého zemědělství. Vermouzek k tomu dodal, že rostoucí chemizace zabíjí nemalé množství tvorů žijících v české krajině. V čele s řadou druhů ptáků.