Bývalý prezident Klaus připomněl, že změny režimů tehdy probíhaly ve všech zemích sovětského bloku. „My jsme je, kromě Rumunska, udělali nejpozději, což není často zdůrazňováno, a mělo by to stavět do jiného světla ty, kteří mají pocit, že hrdinnými činy porazili komunismus. Že k jeho pádu dojde, bylo naprosto jasné už delší dobu,“ říká Klaus.

Šlo podle jeho slov jen o to, kdy to bude a co bude ta poslední kapka, která to všechno způsobí. V tomto smyslu to byla očekávaná věc. Ta poslední kapka bylo samozřejmě to, co se odehrálo 17. listopadu.

I dnes se stále vedou debaty, jaký podíl měli na pádu režimu demonstrující studenti – podle některých o něm spíš rozhodli lidé v zákulisí. „Byl to spontánní společenský proces. Vetuji jakékoliv spiklenecké teorie, že to udělal ten či onen bývalý tajemník ÚV KSČ. To je dětinský názor a divím se, že ho po třiceti letech ještě někdo vůbec může zmiňovat,“ dodává Klaus, podle kterého šlo o společenský proces, do kterého zasáhla nečekaně brutální reakce policie.

„To otevřelo lidem oči, ale komunismus byl už slabý, neschopný a nechtějící se bránit. To přece nebylo žádné naše vítězství nad komunismem, to byl pád komunismu,“ míní někdejší prezident a ptá se, jak jinak si lze vysvětlit totální nečinnost institucí komunistické strany, vlády, policie, armády, Lidových milicí? „Nic se přece nestalo, systém se prostě rozpustil. Vím, že to hodně lidí, kteří chtějí být hrdiny sametové revoluce, nechce slyšet, ale bylo to tak,“ konstatuje na závěr.