Kolem nejdiskutovanější tváře České televize se bude točit úvodní téma pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Začneme totiž největším blábolem týdne, který jsem se dočetl jako obvykle na webu Forum24. Napsal ho pan Šafr, šéfredaktor tohoto portálu, a vyšel ve středu pod titulkem ‚Útoky na Moravce ukazují, jak jsou u nás ohrožené základní hodnoty svobody‘. Svůj materiál začíná pohoršením nad tím, jak je možné, že se někomu nelíbí, když pan Moravec – Václav, nikoli Emanuel – vystupuje na Gymnáziu Na Zatlance se svými mediálně politickými názory a vstupuje na školní půdu, která by měla ze zákona i z dlouhodobé tradice být imunní vůči jakémukoli politickému vměšování, jakémukoli politickému ovlivňování. Pan Šafr vzal pana Moravce – tedy Václava, nikoli Emanuela, zdůrazňuji – jako etalon toho nejlepšího demokratického žurnalismu, jaký vůbec může existovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nepřekvapilo ho, že autor, jak je dobrým zvykem těchto nálepkářů, hodil do druhého tábora „příznivce Václava Klause mladšího, sympatizanty prezidenta Miloše Zemana, zuřivé obhájce Andreje Babiše, komunisty a okamurovce. Prostě kompletní fronta antievropského a antiliberálního tažení“, jak je definoval. „Z projevů pana Šafra a jemu podobných novinářů už dlouho víme, že jejich duševní obzor je velmi úzký a velice zúženě vymezen na těchto několik nálepek. Velice těžko bych hledal zuřivého obhájce Andreje Babiše. Asi bych nacházel obhájce některých kroků Andreje Babiše, ale že by prokazovali nějakou zuřivost, to jsem nezaznamenal. A takhle bych mohl torpédovat téměř každé slovo z nesmyslů, které podobní jako Šafr do těch etiket vtělují. Jde o to, že Moravec – tedy Václav, nikoli Emanuel – je nám představen jako nejvyšší možná hodnota demokraticky orientované žurnalistiky,“ žasne mediální analytik.

Až od Moravce se studenti dozvědí, jak se musí hájit demokracie

Pozastavuje se i nad Šafrovou oslavou moderátorova výkonu při poslední účasti Andreje Babiše v OVM, kdy Moravce chválí za to, že byl na předsedu vlády nevlídný, že vůči němu vystupoval velmi ostře a nepřátelsky. „Oceňuje ho za to, že se vtělil do personifikace naší krásné střediskové liberální demokracie a přisvojil si právo z jejího hlediska dusit premiéra. A to že je ta správná liberálně demokratická žurnalistika. Nu, nevím. Nás tedy jak za starých komunistických časů, tak zejména po jejich skončení pořád ještě učili, že je jakýsi rozdíl mezi faktografickou žurnalistikou a názorovou žurnalistikou. A že novinář, který dělá s někým rozhovor, může to být politik, kulturní pracovník, sportovec, kdokoli, to je jedno, tak by si měl dávat velký pozor na to, aby tam nevtěloval příliš mnoho svých osobních názorů, zájmů a afinit, protože jeho hlavním úkolem je zprostředkovat publiku informace,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Teprve poté k tomu může přivtělit, ale zcela zjevně odděleně, v tisku, rozhlasu či v televizi svůj komentář. „Ať si  ho pak k tomu přilepí a napíše si, že pan Babiš či jiný pán, kterého právě vyslýchal, je takový či onaký. Ale spojovat zpravodajství a komentář prostě nejde a je to jedna z největších žurnalistických nemocí. Moravec tuto nemoc prokazuje pravidelně, stačí se týden co týden dívat na jeho úžasné talk show. A pana Šafra to inspiruje, řekl bych, až k milostným výlevům obdivu vůči panu Moravcovi – Václavovi, nikoli Emanuelu. Dokonce se tam dopouští myšlenky, že to, že Moravec – Václav, nikoli Emanuel, opakuji to zas a znovu a zdůrazňuji to záměrně, čtenáři jistě vědí, proč to dělám  – jezdí na školy, je v pořádku, protože teprve od něj se ve školách dozvědí studenti, jak se demokracie musí hájit a co to je za pilíř svobodné společnosti,“ připomíná mediální odborník aktivity jmenovce jiného Moravce, od roku 1941 předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které vedlo mládež k loajálnosti.