Minimálně o dvě dosud nepoužívaná slovní spojení se ve sdělovacích prostředcích tento týden rozhojnil náš jazyk a lexikum. „Už bylo reflektováno v mnoha médiích to naprosto ‚úžasné‘ prohlášení Baracka Obamy a paní Clintonové o tom, že útoky na Srí Lance během Velikonoc byly vedeny na uctívače Velikonoc. Člověk by řekl, že je to jen hloupé a že to nestojí za pozornost. Ale je to mnohem nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Jestliže se zcela zjevně v kostelech shromáždili křesťané, kteří chtěli oslavovat největší křesťanské svátky, tak dva velmi významní činitelé světové politiky, exprezident a bývalá ministryně zahraničí i kandidátka na prezidenta Spojených států, svým výrazem naprosto znehodnocují význam nejen těch svátků, ale hlavně důstojnost lidí, kteří se tam shromáždili a byli terčem toho útoku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vnímá to jako něco naprosto nehorázného, čímž se útočí na samotné základy naší euroatlantické civilizace. „Mnohokrát jsme se všichni zaklínali tím, že máme helénské, judaistické a křesťanské základy, na nichž stojí naše civilizace. Dokonce se křesťanství mělo ocitnout i v preambuli zakládajících dokumentů Evropské unie. Vím, že se o tom diskutovalo v souvislosti s Lisabonskou smlouvou, i když třeba velká část obyvatel Evropské unie nebo Spojených států není nominálně věřící. Ale přece jen jsou – ať chtějí, nebo nechtějí – produkty této historie, tohoto dvoutisíciletí, které bychom mohli nazvat dvoutisíciletím křesťanství. Konec konců Jižní Amerika je křesťanská téměř celá, mnoho křesťanů je už i v Číně a v dalších asijských zemích. Nemluvě o Rusku, kde je sice jiný typ křesťanství než katolické, ale je to stále ještě křesťanství,“ podotýká mediální analytik.

Jednou útok na náboženskou komunitu, podruhé jen na uctívače

Tato civilizace je prostě postavena na zmíněných duchovních základech. „A tady nám dva – s prominutím – papaláši všechna tato nepochybná historická fakta spláchnou v podstatě dehonestujícím výrazem ‚uctívač Velikonoc‘. To je jako modloslužebník nebo podobné výrazy v dějinách, které měly nějakým způsobem poškodit pověst, důležitost a význam některých věcí, jmen, osobností, myšlenkových proudů. Tak se tomu dal takovýto přihlouplý, ale v podstatě ryze propagandistický název jako uctívač Velikonoc. Myslím, že Velikonoce nejsou uctívány, že jsou brány jako největší křesťanský svátek znovuzrození Krista. To je, jako kdyby řekli, že se někde sešli uctívači ramadánu. Když nedávno došlo k útoku na mešity na Novém Zélandu, tak také nikdo netvrdil, že obětmi byli uctívači ramadánu a že to vlastně nebyli muslimové,“ srovnává Petr Žantovský.

Nikdo samozřejmě nepopírá, že to byli muslimové, tak se o tom i v médiích referovalo a bylo to postaveno tak, že šlo o útok na muslimskou komunitu. „A nepochybně to útok na muslimskou komunitu byl. Tak proč tedy v jednom případě připustíme, že se jedná o náboženskou komunitu a v druhém případě mluvíme jenom o nějakých uctívačích. Myslím si, že ta příšerná devalvace významu slov prostupuje našimi životy spolu s politickou korektností takovým způsobem, že vlastně ničí nejen historické základy, ale ničí i budoucnost. Protože když připustíme, že křesťané v kostelech jsou jenom uctívači nějakých svátků, tak jim potom můžeme v druhém kroku říci: ‚Běžte si ten svátek uctívat někam na pole, pokud možno za města, za ves, aby na vás nebylo vidět, abyste nás nepobouřili‘,“ domnívá se mediální odborník.

Politická deklarace Ministerstva vnitra má poškodit konkrétní stranu

Tedy něco podobného, jako když před časem zakázal ředitel školy v severoitalském Bergamu vystavit ve třídách vánoční jesličky, aby to nepobouřilo jiné věřící, muslimy a kdoví koho. „Tak to jsou stále pokračující kroky ve smyslu Overtonových oken. Začíná to slovem uctívači, přejdeme na slovo vyznavač, potom třeba modloslužebník a pak už se ocitáme vlastně na poli nepřátelství. Protože ve chvíli, kdy vezmeme úplně prapůvodnímu významu slov a pojmů ten svatý – teď nemyslím svatý ve smyslu náboženském, ale ve smyslu nedotknutelný – význam a obsah, tak pak si s nimi můžeme dělat, co chceme. Můžeme je vyfukovat jak míč, kopat do nich a vystrnadit je pokud možno za hranice města, okresu, do ghett. A z ghett je velmi blízko ke koncentračním táborům. Takže tu vidím velice nebezpečný trend, o to nebezpečnější, že je veden na vysoké politické úrovni,“ vysvětluje Petr Žantovský.