„Ve Skandinávii mají vysokou životní úroveň. Když se podíváme na statistiky a různé žebříčky, jsou to země typu Norska, Švédska, Dánska nebo Islandu, kde je životní úroveň nejvyšší. Jsou na prvních místech, i co se týká konkurenceschopnosti,“ popisuje bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček, který tentokrát s batohem zamířil do Skandinávie. Situace zemí podle něj ukazuje, že je možné mít velmi výkonný, celosvětově konkurenceschopný systém a ještě v zemi udržet vysokou kvalitu života. „Není náhodou a bez zajímavosti, že ve všech těchto zemích vládnou sociální demokraté. V Čechách se to mnohým nebude líbit, ale taková je realita,“ dodává.

V Oslu nebyl asi dvacet let a při aktuální návštěvě ho téměř nepoznává. „Jsou zde nové moderní čtvrti s vysokou kvalitou života. Města jsou čistá, krásná, opravená,“ popsal.

Rouček projížděl nejen Norsko, ale i Dánsko a Švédsko. „Měl by to být vzor, jak bychom chtěli a mohli žít. Jde samozřejmě o vzdálenější země, ale evropské,“ dodal. Platy obyvatel Skandinávie jsou asi třikrát vyšší než u nás, ceny mírně překračují náš současný standard. „Když přijedou k nám, jsou jako v ráji. Pro ně je u nás nesrovnatelně levněji,“ podotýká Rouček. 

Ani ve Skandinávii nejsou povinné roušky, počty nakažených narůstají mírně. Ochrana dýchacích cest je dobrovolná. „Jeli jsme do Norska pětadvacet hodin přes Dánsko a Švédsko autobusem a nikde povinné roušky nebyly. Stejně tak ve veřejné dopravě nebo když jedete lodí, nikde nejsou povinné roušky. Ani to není téma. Situace je podobná jako u nás. Každý si chce užít po všech restrikcích svobody a léta. Jen co se týká počasí, teď jsem v Trondheimu a máme 17 stupňů,“ směje se Rouček.  

Strach z energetické chudoby? Jen naše výsada

Dopady covidové krize, války na Ukrajině nebo hospodářskou recesi u nás už část veřejnosti silně pociťuje, v Norsku obavy mít nemusí. „Nemají. Norové těží nejen hodně ropy, ale také zemního plynu. Obavy z energetické chudoby, z toho, že lidé nebudou mít čím topit, nejsou. Podobné je to i v jiných zemích, např. v Holandsku, Belgii nebo Velké Británii. Země buď vůbec nebyly závislé na ruských zdrojích, nebo ne tak moc, jako u nás ve střední Evropě,“ popsal. „Obavy panují u nás, v Maďarsku, na Slovensku, v Rakousku a v Německu. Částečně i na jihu Evropy, např. v Řecku nebo Itálii,“ upřesnil. Elektřinu získávají Norové z obnovitelných zdrojů, což je v Norsku především voda. Z devadesáti procent už nově prodané vozy tvoří elektromobily. „I přesto, že v Norsku mají obrovské zásoby ropy, elektřina je levná,“ dodal Rouček.    

Omezení spotřeby plynu? „Patnáct procent je realistické“

Evropské země by měly kvůli očekávanému výpadku dodávek ruského plynu omezit během nadcházející topné sezony spotřebu plynu o 15 procent. Brusel by podle návrhu mohl po konzultaci s členskými zeměmi vyhlásit stav plynové nouze, který by vyžadoval povinná omezení spotřeby v celé EU.

„Myslet na eventualitu, že nebude dostatek plynu, je naprosto správné. Patnáct procent je docela realistické. Zajímavé je, že když se podíváte na spotřebu plynu za druhé čtvrtletí, klesla přesně o patnáct procent, a to bez jakéhokoliv doporučení vlády nebo Evropské komise. Plyn je dražší a lidé sami spotřebu omezují. Jak ukazuje i situace u nás, patnáct procent se dá ušetřit i bez větších zásahů. Riziko existuje, ale země včetně České republiky si to uvědomují,“ uvedl Rouček. „I když nejsem fanda současné vlády, musím ji pochválit za to, že byla schopná získat alternativní zdroje. Už teď k nám proudí zemní plyn v Norska nebo Holandska. Není žádný důvod k panice. Katastrofální scénář nenastane,“ dodal.

Pokud by se chovaly další země jako Rusko, vznikne celosvětový konflikt

Po dramatičtějších dnech jsou už aktuálně obnoveny dodávky plynu do Evropy a Evropská unie pokračuje v sankcích proti Rusku. Rozšíří počet jedinců a firem, kterým EU zmrazila majetek a zakázala cesty na své území. Na seznam přibude největší ruský bankovní dům Sberbank, jemuž již unie v rámci minulých sankcí zakázala přístup do mezinárodního platebního systému SWIFT.

Rouček připomíná dilema, které vzniklo už na začátku konfliktu. „Co dělat, když stát v našem sousedství, v tomto případě Rusko, napadne druhý stát? Jak reagovat? Jsou tři možnosti. První extrém: Nebudeme dělat vůbec nic. Druhý extrém: Půjdeme do války, což také nikdo nechce. Třetí možnost: Dáme agresorovi nesouhlas na vědomí mimo jiné i tím, že uvalíme sankce. Celé mezinárodní společenství zvolilo alternativu, která je správná a rozumná,“ komentuje Rouček. Nemůžeme mlčet k tomu, když některá země začne porušovat hrubým způsobem zásady mezinárodního práva. „Pokud by se takto začalo chovat více zemí, máme chaos a celosvětovou válku,“ varuje.

Princip sankcí je podle Roučka správný, je jen otázkou, co do nich zahrnovat. „Připravuje se tzv. sedmý balíček, který postihne konkrétní osoby a banku Sberbank. Jde o reakci na chování Ruska, které v agresi nepolevuje. A pokud jde o účinnost sankcí? Některé působí okamžitě, jiné dlouhodobě, další se Ruska ani nedotknou,“ uvedl bývalý místopředseda Evropského parlamentu. „Když se podíváme na ekonomiku Ruska, Rusové mají větší zisky z prodeje surovin, v tom se jich opravdu sankce moc nedotkly. Ale problém má např. automobilový průmysl, který je závislý na dodávkách součástek. Sami Rusové očekávají, že jejich hospodářský pokles bude asi o deset procent,“ dodal Rouček. Znovu také zopakoval, že je v zájmu všech válku co nejrychleji ukončit. „Ministr Lavrov sám oznámil, že dobytí Donbasu není cíl. Když někdo takto jedná? Těžko očekávat, že válka skončí. Naopak, bude se ještě jednat o dlouhé měsíce. Musíme být připraveni adekvátně reagovat. Myslím si, že evropské společenství a celkově Západ reaguje správně,“ dodal.  

EU má dotovat obnovu Ukrajiny částkou půl bilionu eur. „S obnovou bude možné začít, až válka skončí. Pak teprve uvidíme,v jakém stavu a v jakých hranicích bude Ukrajina existovat,“ komentuje Rouček a připomíná Marshallův plán, tedy koncept, který byl uplatněn při obnově Evropy po druhé světové válce. „Něco podobného je potřeba vytvořit pro Ukrajinu. Když srovnáme Marshallův plán s uvažovaným plánem pomoci pro Ukrajinu, ano, americké daňové poplatníky to něco stálo, ale plán pomohl Evropě dostat se na nohy a mít větší kupní sílu. Americký daňový poplatník na tom nakonec vydělal. Evropa se stala odbytištěm pro americké výrobky, Amerika se podílela na obnově západní Evropy. Toto je možné udělat pro Ukrajinu. Nepůjde jen o peníze. Někdo na Ukrajině bude muset stavět, dodávat materiály, pracovat vedle Ukrajinců. Bude to něco stát, ale na druhé straně se vytvoří možnosti pro naše evropské firmy. A když budou mít Ukrajinci větší kupní sílu, budou u nás nakupovat,“ analyzuje Rouček. „Pokud bude plán obnovy dobře vymyšlen a uveden do praxe, vyděláme všichni i tím, že budeme mít v sousedství stabilnější zemi, která je velká svou rozlohou,“ uzavírá Rouček.