Zřídit nové ministerstvo není v Česku úplně jednoduché, musí se na to změnit zákon. Proto pokud premiér chce pověřit některého člena vlády nějakou speciální agendou, obvykle jej jmenuje jenom ministrem, aniž by mu svěřil některé z ministerstev.

Takovému ministrovi se pak říká „ministr bez portfeje“ a obvykle pod sebe dostane některé z odborů Úřadu vlády. Protože nemá vlastní ministerstvo, obvykle úřaduje ve Strakově akademii nebo v jiném z paláců patřících Úřadu vlády.

Poměrně často je ministrům bez portfeje svěřována agenda lidských práv. Ve vládě Mirka Topolánka působila jako ministryně se zaměřením na tuto oblast Džamila Stehlíková (tehdy nominovaná Zelenými), pak ji nahradil Michael Kocáb.

Ve vládě Bohuslava Sobotky byl pak ministrem pověřeným agendou lidských práv Jiří Dienstbier. Ten se současně stal předsedou Legislativní rady vlády, měl tedy pod palcem veškerou zákonodárnou činnost a touto kombinací se ministr bez ministerstva stal jedním z nejvlivnějších členů Sobotkova kabinetu.