Vladimir Putin fakticky řídí Rusko už 21 let a pilně pracuje na tom, aby si moc podržel i po roce 2024, kdy mu skončí poslední prezidentský mandát. Veronika Sušová-Salminen přesto zdůraznila, že Vladimir Putin není diktátorem, který by stavěl na vůdcovském principu.

„Není to vůdcovský princip. Je to spíš kolektivní vedení. Putinovou rolí je neustále vyvažovat mezi různými skupinami. Máte tam siloviky, máte tam civilisty a pak je tam samozřejmě byznys,“ upozornila analytička, že mezi civilisty patří např. bývalý premiér Dmitrij Medveděv. „V současné době si myslím, že silovici mají silné postavení, ale jejich postavení je oslabeno ekonomickou situací. Když se posilovaly investice do armády, tak se braly ze školství, ze zdravotnictví, ze sociální politiky a teď se to v Rusku projevuje,“ upozornila.  

Na média se prý v Rusku hledí jako na politické aktéry, nikoli jako na hlídací psy režimu. Konkrétně v případě televize je to ale tak, že se z toho stala na jedné straně hlásná trouba režimu a na straně druhé svého druhu zábavní platforma. Tamní televize podle analytičky nelze srovnávat se západními médii. „Stala se z toho částečně i fraška, kde na sebe lidé pokřikují a není tam nějaký konsenzuální prostor. To staví na šroubování emocí a na divadle,“ upozornila.

„Jsou i jiné země, kde ti novináři čelí větším rizikům. Ale je tady otázka, do jaké míry je to systémové a do jaké míry je to nesystémové. Taková ta představa, že všechno kontroluje Kreml, je trochu až naivní. Tam se může stát, že novinář zasáhne někoho níže postaveného a ten bude jednat autonomně,“ pokračovala.

Za logické považovala, že se Rusko vměšuje do politiky okolních států, když v Kremlu existuje pocit, že je NATO ohrožuje, ohrožuje ruské zájmy. Na konto obsazení ukrajinského poloostrova Krym analytička poznamenala, že to Rusové provedli velice elegantně. Konstatovala také, že se i jiné velmoci vměšují do dění v dalších zemích, proto tak činí i Rusko.

Nakonec věnovala pár slov finsko-ruským vztahům. Analytička už léta žije ve Finsku a vidí, že Finové svého souseda dobře znají. A vědí, že s ním musí komunikovat. Ten vztah je více pragmatický. Ti Finové chápou, že je Rusko blízko, že to je jejich soused, že ho nezmění a že s ním musí nějak koexistovat. Proto prý ve finské společnosti existuje shoda na tom, že by země neměla vstupovat do NATO.