Dosavadní praxe, kdy kandidáty vybíralo Ministerstvo zahraničních věcí, jména předkládalo vládě ke schválení a ta potom prezidentovi na jmenování, nemá žádný právní podklad. Přesto se vejde do rámce Ústavy. Pokud se ale prezident rozhodne jmenovat vhodné kandidáty bez spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí, do sporu s Ústavou se nedostane, vysvětluje Kudrna, odborný asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK.

Zeman potřebuje souhlas Nečase se jmenováním velvyslanců

Jestliže má někdo právo jmenovat, tak to také automaticky znamená, že má právo vybírat. Prezident Zeman nyní potřebuje souhlas premiéra Petra Nečase (ODS) se jmenováním velvyslanců. Nečas na druhou stranu může pověřit výkonem této pravomoci jiného člena vlády. Z logiky věci vyplývá, že by to měl být šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg (TOP 09).

Současná situace může vyústit posílením pozice prezidenta. Vláda si přesto podle Kudrny zachová vliv. Pro prezidenta totiž může být obtížné převzít celou zahraniční agendu najednou. Navíc má premiér právo vetovat návrhy hlavy státu, čímž ji může korigovat.

Hrad měl pravomoc vždy. Využívali ji Klaus i Havel

Nečas ale v případě amnestie prezidenta Václava Klause označil kontrasignaci za notářské schválení rozhodnutí prezidenta. To znamená výhodu pro Miloše Zemana.

Současný prezident avizoval, že si přeje hrát významnější roli v politickém procesu. Má na to silnější mandát v důsledku přímé volby. V případě jmenování velvyslanců se ale nic nezměnilo, prezident měl tuto pravomoc vždy. Jak Klaus, tak Václav Havel ji využívali, aby jmenovali osoby, o které měli zájem.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.