„Přiznejme si to otevřeně, příznivci Clintonové z řad národnostních, náboženských či sexuálních menšin podporují někoho, kdo jim za to na oplátku nic neposkytuje. Ve skutečnosti je liberální politika demokratů naopak poškozuje. Nechápu, jak mohou v takové míře volit Clintonovou afroameričtí voliči. Vždyť právě oni na její přistěhovaleckou politiku otevřených dveří nejvíce doplatí. Amnestie a výhody pro ilegální přistěhovalce naprosto zlikvidují veškeré vyhlídky černošské komunity jako celku,“ tvrdí Crabtree.

Crabtree uvádí, že přibližně 22 milionů černých Američanů žije částečně či úplně na sociálních dávkách. „Je jasné, že se tak ocitají v hledáčku demokratů. Tito lidé chtějí najít práci, platit své účty a koupit si vlastní dům. Kdy jste ale slyšeli z úst Clintonové zaznít nějaký návrh, který by jim v jejich úsilí pomohl natolik, aby se mohli natrvalo oprostit od vládní pomoci?“ kritizuje Crabtree nečinnosti bývalé ministryně zahraničí, která v mnoha státech zvítězila nad svým rivalem Bernie Sandersem právě díky podpoře černošské komunity.

„Zničující politika Clintonové dále poškozuje také občany hispánského původu, kteří do Spojených států přišli legálním způsobem. Každý, kdo zpochybňuje naše otevřené hranice, je ihned označen levicí za fanatika a demagoga. Proč nás takto nálepkují a jsou tak nenávistní vůči logickým argumentům? Podle jejich názorů asi není dost tolerantní a laskavé navrhovat stanovení konkrétního počtu přijatých imigrantů a požadovat po nich asimilaci jako podmínku získání občanství. Přitom právě neúspěšná asimilace těmto jedincům brání v dosažení amerického snu.“

• Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

„Nedávno jsem navštívil obchodní centrum v jihovýchodní Floridě, abych si tam zakoupil sluchátka. Šlo o velké nákupní centrum provozované nejmenovanou, ale veřejnosti známou společností. Bylo tam velmi málo nakupujících, ale o to více prodavačů a pomocného personálu. Marně jsem se od nich snažil dozvědět, kde jsou sluchátka konkrétní značky, které jsem si chtěl pořídit. Většina z nich téměř nehovořila anglicky. Celý frustrovaný z tohoto nepříjemného zážitku jsem se vrátil do hotelu a koupil si nakonec sluchátka přes Amazon,“ píše Crabtree.

Zaměstnanci výše zmíněného obchodu podle Crabtreeho získali mylný dojem, že si mohou ve Spojených státech splnit své sny bez toho, aniž by se naučili pořádně anglicky a seznámili se s americkou kulturou. „Žijí v zajetí ideologie Clintonové a pravděpodobně trpí stockholmským syndromem. Nejspíš tak nikdy nenajdou své vysněné zaměstnání. Všichni přistěhovalci by měli vědět, že bez znalosti jazyka se jim v naší zemi povede špatně,“ konstatuje americký publicista.

„Pokud bychom navíc omezili přistěhovalectví, zvýšily by se tím rázem mzdy. Potřebujeme, aby se k nám stěhovali více kvalifikovaní pracovníci. Nikoli co možná nejvíce pracovníků s nejnižší kvalifikací. Jenže tyto jasné argumenty únosci neuznávají a označují nás za nenávistníky,“ stěžuje si Crabtree a jako další oběti stockholmského syndromu označuje Američany s odlišnou sexuální orientací. „Clintonová a před tím její manžel jsou pro homosexuální manželství. Veřejnost však tento návrh nepodporuje a gay komunitě se tím spíš škodí. Zejména v důsledku absence smysluplného kompromisu a přiměřeného dialogu ze strany navrhovatelů zákona,“ soudí Crabtree.

Ovšem za největší oběti stockholmského syndromu ze strany Clintonové považuje Crabtree ženy. „Samotná demokratická kandidátka na prezidenta na jedné straně brojí proti mzdové nerovnosti mezi muži a ženami. Přitom sama svým zaměstnankyním platí méně než mužským zaměstnancům. Všichni tito zajatci jsou pouze využívání jako pěšáci v mocenské partii Hillary Clintonové. Žádné konkrétní plány na pomoc menšinám přitom nikdy ona ani jiní demokraté nezveřejní. Proč také, když v době nejtvrdších dopadů jejich politiky již nebudou dávno ve funkci,“ kritizuje americký publicista.

Hillary Clintonová i její manžel Bill Clinton podle Crabtreeho hájí jen sami sebe a o přistěhovalce, černochy ani gaye a lesbičky jim vůbec nejde. „Těmto menšinám může nejvíce pomoci takový politik, který prosazuje nízké daně, menší vládní regulace, tvrdé tresty za trestné činy páchané firmami a zabezpečené hranice. Bohužel, zajatci liberálních politiků se nejprve musí oprostit od svých únosců. Až potom lze vyléčit jejich stockholmský syndrom,“ uzavírá Crabtree.