Protože v posledním týdnu se u nás konaly pouze komediální šarvátky pro nemyslící voliče a oslava vítězství euromarxistky, tedy silně našminkované služky cizáckých zájmů Čaputové na Slovensku. Vzhledem k tomu, že Čaputová je naprostá nula, mohla by se zařadit bez problémů do vedení stran pražské havlérky. Pouze není jasné, komu bude víc posluhovat, Washingtonu, Bruselu, nebo Berlínu. Do tří zadků to naráz nejde. Vidíme evidentní výsledek nechuti Slováků k politice, takže jich přišlo k volbám méně, než polovina. Vlastenci zůstali doma, zatímco slouhové cizáků volili v plném počtu v semknutých řadách. Někteří možná i dvakrát. Smutné je, že se nespojili v druhém kole voliči Harabina a Kotleby. Totéž bohužel vidíme u nás. Čaputová má naštěstí zanedbatelné pravomoci a podle odborníků jí budou mít u sousedů za rok plné zuby. Proto se budu věnovat zahraničí. Je třeba především zmínit utajované a upřesnit upravené informace médií vlastněných, případně ideově spřízněných s oligarchickými euromarxisty Sorosem a Bakalou, tedy v první řadě ČT a Seznam.

Na Ukrajině dlouhodobě rozkrádané a ničené občanskou válkou zvítězila touha Ukrajinců, kteří tam ještě zbyli, po změně. Tedy stejný problém, jako v případě Čaputové. Volili méně známé zlo ze dvou zel. Z hlediska hlasování je vidět, že nejen Slováci, ale rovněž Ukrajinci jsou naši bratři s nechutí myslet v době voleb. Oligarchický válečný štváč a majdanista Porošenko naprosto propadl a zvítězil neznámý komediant. Jejich nový prezident je stejný jako ten starý, pouze má méně agresivní nátěr a méně odpuzuje bohatstvím a hrabivostí. Ale je to stejný slouha cizáků. Stavba americké základny v Oděse bude pokračovat, přestože napomáhá růstu napětí mezi Ruskem a NATO. Méně známé je, že na Krymu se připravuje stavba zaobzorového radaru protiraketové obrany ve spolupráci Ruska a Turecka! Má chránit Rusko před raketovým útokem ze směru od Rumunska a pravděpodobně rovněž Turecko před raketami z Evropy, nebo arabských států, kde mají státy NATO základny, možná rovněž z Izraele, který je vydírán a tlačen do konfliktů americkými euromarxisty. Erdogan má pravděpodobně dost poručníkování z NATO a z EU už mu přichází méně úplatků. Proto pomalu a jistě mění vlajku, i když na takového spojence je třeba si dávat víc než pozor. Již před několika lety jsem psal, že Turecko není evropská země a do NATO nepatří. Rusku bohužel nic jiného nezbývá, protože agresivní politika NATO a EU je nahnala do náruče Číny a do určité míry i Turecka, stejně jako v roce 1948 americká politika sankcí ČSR do náručí Stalina. V USA by se konečně měli zbavit euromaxistické demokratické bandy a vrátit se ke kořenům, k průkopníkům a americkému snu založenému na tvrdé práci, přemýšlení a úspěchu.

Takové spojenectví má ostatně jednu velkou výhodu, a to možnost ukončit válku v Sýrii. Islámští teroristé, kromě těch nejhloupějších a nejznámějších, se pravděpodobně přesunou do Evropy na doživotní dovolenou placenou z našich daní. Merkelová i Macron už jen koukají, jak se připravuje rekonstrukce Sýrie, a to bez investic z Německa a Francie. To vše v době, kdy chtějí zakládat čtvrtou říši bez ohledu na stále se zhoršující ekonomiku EU. Euro se propadá. Nelze se divit, jestliže většina početných rodin afroislámských migrantů žije z peněz pracujících, většinou etnických Francouzů, přesněji většinou bělochů. V případě Macrona lze očekávat snahu o záchranu Francie za německé peníze, kterých je však stále méně. Přibývající migranti na doživotní placené dovolené, finanční podpora islámu, růst nákladů na zbrojení, následky protiruských sankcí, technologické opožďování, záporná bilance v obchodu s Čínou a ekologické šílenství zaměřené na likvidaci jaderných elektráren se Německu prodraží. V případě Merkelové se jedná o snahu o revizi výsledků druhé světové války získáním místa v radě bezpečnosti OSN a přístupem k francouzským jaderným zbraním. Kromě toho nelze přehlédnout snahu o totální kolonizaci středoevropských slovanských zemí, které mají živit hroutící se Německo. V minulém roce odešlo do zahraničí, především do Německa už kolem 800 miliard korun, za vlády údajně nejlepšího premiéra od roku 1990. To vše pravděpodobně narazí na zájmy USA, na něž se evropská dvojka Merkelová a Macron snaží komicky útočit. Měli by se podívat na skladbu amerického exportu do EU a evropského do USA. Případně by je měli poučit někteří z 60 000 povalečů v Bruselu a Strasburgu, kteří se tam flákají jako úředníci EU za královské platy a vymýšlejí, jak občanům znepříjemnit život. Viděli by, která strana je na kom víc závislá. A fakta a zájmy, nikoli žvásty rozhodují ve světové politice.