„Dneska jsme se u sv. Salvátora loučili s Jiřinou Šiklovou. Bude tu hodně chybět. Hned ze tří důvodů. Bude chybět její kuráž, odvaha. V disentu měla na starosti práci nejnebezpečnější. Organizovala pašování. Textů, dopisů, knih, tiskařské techniky, peněz. Ve spolupráci s cizími diplomaty. Měla šarm, kterému nešlo odolat. I ten slavný Jakešův projev v Červeném Hrádku, který zasadil českému bolševikovi smrtelnou ránu, jsem posílal do Svobodné Evropy ‚kanálem‘, který vybudovala Jiřina,“ poznamenal Vondra.

„Bude tu chybět její pomoc druhým. Ona ji žila a praktikovala bezvýhradně. Ne jako quid pro quo, něco za něco, ale jako službu bližním, službu lidem i národu. Dělala to před revolucí i po ní. Nic v tom nezměnila. Když mě v politice mučili, ona volala jako první: drž se, nic si z toho nedělej, já ti věřím. Když mi umírala máma a hledal jsem pomoc v domácím hospici, byla to zase ona, kdo zavolal. Sama od sebe. Prý někde slyšela, že se trápím. Poradila skvěle jako vždycky,“ dodal. 

„Bude chybět její energie. Její třaskavý hlas i s tou ironií a cynismem, který maskoval citlivou duši. Když jsme před třemi týdny pohřbívali Ivana Havla, seděli jsme spolu na balkóně jeho bytu na nábřeží. Bylo horko, slunce pálilo (snad v jediném dni toho studeného května), já sotva dýchal, zatímco ona mně energicky líčila, co všechno pro lidi dělal skrze YMCA tatínek Ivana a Václava. Byla v plné formě. Ani ve snu mě nenapadlo, že tu za dva týdny nebude. Odešla stejně rychle, jako žila a pomáhala…,“ zmínil také Vondra. 

„Někdo se mi u Salvátora ptal, co má můj konzervatismus společného s jejím progresivistickým zájmem o gender. Jasně – neměli jsme na všechno stejný názor. Ale ten „gender“ v podání Jiřiny byl úplně jiný než ideologie, která sem proudí z ciziny. Byl žitý, lidský, přirozený a praktický, dokonce bych řekl mateřský (teď mě progresivistky určitě utlučou…). Ženy ostatně hrály v českém disentu mimořádnou roli. A v té roli se taky jako matky nejvíc obětovaly. Vzdaly se soukromí a pomoc druhým pro ně byla jako pomoc vlastním dětem. Jiřina, ač postavou malá a drobná, mezi nimi vyčnívala a zářila. A my, chlapi, ač různých politických táborů, jsme ji všichni měli rádi a obdivovali. Čest její památce,“ uzavřel Vondra.