Britští konzervativci jsou u moci od roku 2010. Tehdejší lídr strany David Cameron se proslavil mimo jiné slibem, že vyhlásí referendum o vystoupení Velké Británie z EU. Toto hlasování prohrál, byl nakloněn setrvání ostrovního království v EU a tato prohra ho také stála křeslo premiéra. Britskou vládu vedl 6 let.

Po Cameronovi se funkce ujala Theresa Mayová, která v pozici předsedkyně vlády vydržela 3 roky a odstartovala jednání o tom, jak přesně bude brexit vypadat.

Po Maové dostal šanci dlouholetý starosta Londýna Boris Johnson, který brexit dotáhl. Vaz mu zlomilo několik afér, především aféra premiérského večírku v covidových časech, kdy Johnson nabádal ostatní Brity, aby se chovali zodpovědně a setrvávali doma. Boris Johnson vydržel ve funkci předsedy vlády taktéž 3 roky.

Po něm se britskou premiérkou stala Liz Trussová. Byla to poslední premiérka, kterou do funkce jmenovala ještě britská královna Alžběta II., která pouhé dva dny na to, co Trussovou přijala, zemřela. 8. září 2022 nejdéle vládnoucí panovnice v dějinách království zemřela.

Když se Liz Trussová ujímala moci, nastoupila s plánem na seškrtání daní. Tento plán finanční trhy znejistěl. Z její vlády rychle odešli ministr financí i ministryně vnitra a premiérka seznala, že nemá podporu vlastní strany. Po pouhých 45 dnech se proto rozhodla na post předsedkyně vlády rezignovat. Liz Trussová je držitelkou smutného rekordu. Premiérkou byla vůbec nejkratší dobu v britských dějinách.

Budou předčasné volby? Podle Filipa Nerada, komentátora Českého rozhlasu, to není úplně pravděpodobné.

„V britském systému to závisí na té vládnoucí straně a Konzervativci v tuto chvíli nemohou mít nejmenší zájem vypisovat předčasné volby. Právě kvůli tomu, že jsou velmi oslabeni a v těch průzkumech klesli hluboko dolů, tak v jejich zájmu je teď ty volby nevypisovat a pokusit se to doklepat do roku 2024, kdy se mají konat řádné volby a trochu se snažit zvednout své šance. Protože kdyby se volby konaly v současné době, tak skončí tvrdou porážkou současné vládnoucí strany. ... Já si troufnu odhadovat, že Konzervativci budou dělat, co bude v jejich silách, aby se těm předčasným volbám vyhnuli. ... Jinak je voliči velmi tvrdě potrestají,“ upozornil Nerad v podcastu Vinohradská 12.

Průzkum společnosti Omnisis ukazuje, že by volby v tuto chvíli vyhráli levicoví Labouristé se ziskem 57 procent. Konzervativci by podle tohoto průzkumu obdrželi jen 22 procent. Třetí Liberálové 7 procent.

Hlavním úkolem příštího premiéra či premiérky bude vrátit důvěru lidí i trhů v to, že vláda ví, co dělá.

Kdo by se tedy mohl stát takovým šéfem vlády? Možná i Boris Johnson.

Zpravodaj listu New York Times Matthew Mpoke Bigg ve svém textu upozorňuje, že představa návratu Borise Johnsona do Downing Street 10, do sídla britských předsedů vlád, není úplně mimo realitu.

„Politický redaktor londýnského deníku The Times Steven Swinford ve čtvrtek informoval, že se očekává, že pan Johnson bude znovu usilovat o vedení konzervativců, což jeho příznivci uvítali. Nadine Dorriesová, ministryně vlády v Johnsonově vládě a jedna z jeho nejvěrnějších stoupenkyň, prohlásila, že pokud strana neotevře cestu k jeho návratu, měla by vyhlásit všeobecné volby,“ napsal Matthew Mpoke Bigg.

Zpravodaj připomněl, že Konzervativní strana pod vedením Borise Johnsona drtivě vyhrála poslední parlamentní volby a z tohoto pohledu má vlastně Johnson nejsilnější mandát k tomu, aby stranu vedl. Jenže zpravodaj také jedním dechem připomněl, že Johnosonovu vládu provázela řada skandálů a Konzervativci pod jeho vedením prohráli např. komunální volby.

„Přes veškerou jeho vychvalovanou volební přitažlivost vnímá mnoho voličů pana Johnsona jako rozdělující postavu. Navíc je vyšetřován vlivným parlamentním výborem kvůli tomu, zda neuvedl zákonodárce v omyl ohledně lockdownového večírku. Panuje také nejistota, zda by jeho návrat k moci uvítaly finanční trhy, které se v poslední době stabilizovaly.

Když měl Filip Nerada odhadnout, zda se do funkce premiéra vrátí právě Boris Johnson, dal najevo, že tomu moc nevěří. „Spíš si myslím, že ne, ale v britské politice už jsem se naučil nikdy neříkat nikdy, takže uvidíme,“ konstatoval.