„Rodičům řekli, že jedou do Rumunska, ve skutečnosti všichni tři ujížděli více na jih. Voda se po nich zavřela v okolí albánské hranice Theth. Jejich zmizení nikdo nevysvětlil, ani Interpol si nedokázal poradit. Tak běžela léta…“ 

To píše v knize Návrat do Valbone Josef Habas Urban o jedné z největších kriminalistických záhad posledního desetiletí.

Studenti z Řevnic, Jan a Michal Pavelkovi, se společně s Lenkou Tučkovou z Prahy vydali začátkem srpna 2001 do albánských pohraničních hor s příznačným názvem – Prokletije. Měli se vrátit 10. září, ale nepřijel nikdo. Jedenáctého spadly v New Yorku mrakodrapy – světové drama, jež jako by zakrylo jednu obrovskou lidskou tragédii.

Ze zdánlivě malé kauzy se vyklubal světový případ, který si svým rozsahem a industriálním charakterem provedení masového zločinu nic nezadá s případem doktora Josefa Mengeleho v koncentračním táboře Osvětim za druhé světové války.  

Zde jsou fakta:

Vzhledem k nečinnosti české policie, v září 2001 je zorganizována záchranné mise z Řevnic. Několik offroadů vyráží po stopách studentů hned počátkem října. Výprava je hned od hranic doprovázena místní po zuby ozbrojenou policií. Mise je neustále sledována, telefony odposlouchávány. Kdosi se dokonce snaží manipulovat pátrání pod vedením Petra Kubáska. Situace vrcholí tím, že „onen kdosi“ výpravě telefonicky oznamuje, že studenti jsou v jisté vesnici nalezení živí. Zpráva uniká do ČTK, ovšem nezakládá se na pravdě. Namísto nalezení zmizelé trojice čeká výpravu studená sprcha v podobě výhrůžek místního bosse. Ten členům expedice jasně vysvětluje, že „pokud pátraní okamžitě neukončí, zmizí stejně jako jejich čeští předchůdci“. Výprava končí bezvýsledně.

Počátkem listopadu se do Albánie vydává odvážná matka bratří Pavelkových. Právě ona poskytne albánské televizi rozhovor, ve kterém úpěnlivě žádá veřejnost o pomoc při pátrání po svých dětech. Jsou vyrobeny a distribuovány plakáty Hledáme své děti. Policie dokonce vypisuje odměnu 100.000 USD, neboli 66.666 eur.

Povšimněte si zmíněného druhého čísla. V numerologii je považována tato cifra za symbol šelmy. I spisovatel Urban nejen tuto skutečnost ve svém románu využívá.

Dále paní Pavelková zmiňuje, že i ona byla i s překladatelkou z místního kláštera neustále sledována a jejich telefony odposlouchávány. S hořkostí vzpomíná, jak jí zástupci české ambasády v kritické chvíli vyčítali, jak si mohla dovolit pustit dospělé syny do poválečné oblasti.

Po letech útrap, kdy se rodiny ze strany českého státu nejenže nedočkaly žádné pomoci, ale byly po nich exekučně vymáhány dluhy za sociální a zdravotní pojištění zmizelých (!), se obrátily právě na spisovatele a scenáristu Josefa Habase Urbana, autora nejen Návratu do Valbone, ale i např. knihy Habermannův mlýn. Urban do Albánie ještě téhož roku vypravil (2016) pokusit se zjistit, co se onoho léta 2001 v Prokletiji přihodilo. 

V roce 2019 vychází kniha Návrat do Valbone s šokujícím obsahem. Předmluvu k ní napsal světoznámý režisér a hudebník Emir Nemanja Kusturica, který se již v úvodním textu zmiňuje o tom, že studenti se stali oběťmi obchodování s lidskými orgány (!).

Co se onoho osudného léta 2001 ve vesnici Theth přihodilo? Podle knihy i podle svědeckých výpovědí se trojice studentů ubytovala v domě učitelky angličtiny, Miry Carku, kde žil rovněž její bratranec Micun. Kniha vypráví o tom, že právě Micun, bratranec Miry, je jednoho dne odvedl na neznámé místu, odkud se již nevrátili. 

Mimochodem, tuto verzi případu vyšetřovali i albánští kriminalisté, neboť Micun svoji sestřenici krátce po zmizení trojice z Čech zavraždil. Paradox situace spočíval v tom, že Micun byl odsouzen pouze za vraždu sestřenice. Podle místních svědků však byl právě tento muž napojen na UCK, tedy na teroristickou organizaci, jež obchodovala právě se srbskými zajatci, mezi které se podle prvního válečného prokurátora Vladimíra Vukčeviče dostali i tří Češi.

Přinášíme rozhovor s autorem knihy a nové informace k případu

Jak už bylo řečeno, sám jste Albánii opakovaně navštívil. Jak se vám podařilo získat informace, které neměl ani Interpol?

Prošel jsem celou trasu, v Albánii jsem byl kvůli tomuto případu cca pětkrát. Hned na první výpravě jsme měli velké štěstí, když nám starosta jedné obce vyprávěl, jak to tenkrát se studenty bylo. V tom údolí žije málo lidí, všichni se znají, každý tento případ zná.

Jaká svědectví jste slyšel, a bylo nebezpečné tyto údaje získávat?

V principu šlo o svědectví o napojení Micuna na UCK. Proto také, když byli studenti odvedeni Micunem, vznikl mezi oběma příbuznými spor, který vyústil vraždou. Vyšetřovalo se ovšem jen zabití Miry, nikoliv zmizení studentů. Co se týká nebezpečí, dodržovali jsme známé principy investigativní práce. 

Co vás vedlo k prohlášení, že čeští studenti se stali oběťmi tzv. Žlutého domu, ve vašem případě pojmenovaného jako Valbone 666?

Byly to nejen svědecké výpovědi, ale též potvrzení prvního srbského válečného prokurátora Vladimíra Vukčeviče, který mi napsal dopis a mé poznatky potvrdil. Tedy že se skutečně jednalo o tři Čechy – dva muže a jednu ženu. Prokurátor dokonce učinil prohlášení pro některou českou televizi, tenkrát, bylo to tuším v roce 2009.

Co dalšího bylo obsahem tohoto Vukčevičova dopisu?

V principu šlo o to, že bylo vytipováno jedenáct lokací na území Albánie, jak mi sdělil prokurátor Vukčevič, kde se nacházely oběti těchto masových zločinů. Jedno místo se nachází právě nedaleko Valbone. Problém s identifikací spočíval v tom, že Albánie nepovolila vstup mezinárodnímu vyšetřovacímu týmu. Obsáhlejší rozhovor přináší Vladimír Vukčevič v investigativním pořadu srbské televize.

Jaký byl hlavní důvod takovéhoto počínání albánského státu?

Politický... jaký jiný? I prokurátorka v Haagu, Carla del Ponte, byla kvůli své přílišné aktivitě v tomto případu odvolána. Je třeba si uvědomit, že v horách na severu Albánie zahynuly stovky zajatců. Válečný tribunál v Haagu však zpočátku neměl zájem tyto případy řešit. Nehodilo se jim to, lidově řečeno. do krámu. Ale možná se blýská na lepší časy; bývalý prezident Kosova a hlava UCK Hashim Thaci, společně s bývalým premiérem Haradinajem, jsou právě z těchto zločinů nyní obžalováni.

Tohle všechno se případu tří zmizelých Čechů neoddělitelně týká. Víte, vždycky, když vidím fotografii Karla Schwarzenberga, bývalého ministra zahraničních věcí, jak si na fotografii podává ruku s Hashimem Thacim, nemohu tomu uvěřit. Podle všech informací tento dnes již bývalý prezident Republiky Kosova nechal vraždit svědky k tomuto případu. Mluví o tom v investigativním pořadu i prokurátor Vukčevič. Všichni ti, kdož pomohli etablovat představitele zločinecké UCK a státu Kosovo, mají na rukou i smrt tří našich spoluobčanů, mladých lidí. Vlastně ještě dětí. V tom je jádro bariéry mlčení.

Proto někteří novináři vytrvale psali, že studenti zmizeli v divočině. Oblíbená verze o tom, že spadli do propasti, byla opakována snad tisíckrát. Přitom rozloha hor není velká, zdatný chodec je dokáže přejít za den. Jak mohli studenti zmizet v tak malé oblasti, beze stopy? 

Jestliže fakta jsou známa, jaký je momentálně problém s oficiálním ukončením případu?

Není na tom stále zájem, i když všichni dotčení vědí, co se stalo. Oficiálně by tak byl přiznán masový zločin, ve kterém mají prsty západní struktury. Ještě dnes se pohřešuje, kvůli neochotě Albánie, více než 1600 lidí. Byl to opravdu dokonale organizovaná systém obchodu na úrovni koncentračních táborů a doktora Mengeleho.

Jak tedy svoji misi ukončíte?

Podařilo se nám sehnat špičkové právní zastoupení pro rodiny studentů v zahraničí, máme další svědky k tomuto případu. V celé záležitosti již nefiguruji sám. V Parlamentu ČR se angažuje pan poslanec Jaroslav Foldyna, který v uvedené záležitosti interpeloval, a to směrem k ministryni spravedlnosti, avšak neúspěšně. Podle očekávání bylo vše opět zameteno do autu. Jinak jsem to bral s humorem, velká část dopisu od ministryně Benešové byla totiž věnována zásluhám slavných politických osobností. Jistě si je sami do rovnice dosadíte. Ty ovšem řešení případu nejenže nepomáhaly, ale naopak jej pomáhaly brzdit. Proto se ptám – stát, který se nestará o vlastní děti, jaký je to stát?

Zmínil jste investigativní pořad srbské televize. Budou jej moci zhlédnout i čeští diváci?

Jednám o jeho distribuci. Budu vás zavčas informovat.

Pokud vím, dokončil jste už také návazný díl k Návratu do Valbone. Co přesně v něm nalezneme?

Je to příběh o praktikách albánské mafie. Vyprávěl mi jej muž, který sloužil ve zločinecké struktuře jako bodyguard jednoho z nejvyšších bossů. Kniha se jmenuje Stíny Valbone.