Jak pokračuje přesouvání nově zakoupených ruských raket S400 do Turecka? Už se USA smířily s tím, že s tím nic neudělají? A odhaduje už někdo, co to bude znamenat pro „rozdělení NATO“?

Převážení komponentů S400 z Ruska do Turecka pokračuje, možná dokonce ve zrychleném tempu, protože ruská strana zničehonic zahovořila o čemsi jako „leteckém mostu“. Nicméně, zatím je řeč jen o první baterii, do Ruska ještě musí odjet na zácvik další kvantum tureckých vojáků, protože kurzem jich zatím prošlo jen asi sto, takže v bojeschopném stavu a komplet by prý vše mělo být někdy příští rok v dubnu. Tedy, tak to aspoň tvrdí Erdogan. 

A ne, USA se s tím nesmířily. Nebo lépe, vypadá to, že se nesmířily. Washington vyřadil Turecko z programu stíhaček F35, spekuluje se i o dalších sankcích, ale černé na bílém zatím nic není. Možná i proto, že se zdá, že by žádné zastrašování nebo trestání na Erdogana beztak nezabralo. Jen by ho to víc postrčilo dál od Západu. Turecký prezident si jede svou politiku, která se v posledních letech vlastně jen zintenzivňuje, a jako by „nebylo boha“, aby od ní ucukl, natož ustoupil. A tak vlastně ani není důvod s vyhlašováním trestů nějak spěchat. Je lepší si vše v klidu rozmyslet, důkladně zhodnotit situaci. Ve hře je toho přece spousta: Turecko je se svou druhou nejsilnější armádou v rámci NATO důležitým jihovýchodním křídlem Aliance, je pro Západ i branou na Blízký východ, v Incirliku by NATO mělo mít stále své jaderné zbraně… 

A ano, o sto šest se spekuluje, že Turecko bude muset v NATO skončit. Připadá mi to vcelku logické. Vždyť existence Aliance dnes stojí a padá s obrazem „ruského nepřítele“, kvůli němuž je třeba v Evropě silně zbrojit, tedy nakupovat americké zbraně. A najednou, že by jeden jeho – a navíc veledůležitý – člen nejenže nakupoval zbraně z Ruska, ale navíc se s ním bratřil i v energetice nebo obchodu a nejspíš i regionální politice? To by taky Aliance mohla začít být pro srandu králíkům… Na druhou stranu ale žijeme v podivné době, kdy se dějí nejroztodivnější věci. Mějme na paměti, že Trump odmítá Turky za nákup ruských zbraní nějak přehnaně kritizovat, a tváří se, že je dokonce svým způsobem i chápe. Má slabost pro chlapáky a Erdogan právě takovým je. A navíc Trump vnímá NATO hlavně jen jako odbytiště pro americké zbraně, a tím pádem jako záchranu pracovních míst doma v Americe… Zkrátka, stát se může nakonec cokoli.

Dva němečtí penzionovaní generálové vydali zděšenou studii, že vypovězením smlouvy o raketách středního doletu se Rusko připravuje na regionální války v Evropě, zejména pokud jde o Pobaltí a oblast Černého moře. Jako Damoklův meč totiž bude nad jeho protivníky viset hrozba jaderného úderu. Také máte strach?

Strach moc nemám, a i kdybych ho měla, tak co? Ničemu tím nepomůžu, jen si zhorším „kvalitu života“. Už nějakou dobu místo toho jedu v jakémsi fatalistickém módu. Ale jaderné války s Ruskem (nebo ruského jaderného útoku, chcete-li), pokud tedy vynecháme nějakou hodně „špatnou náhodu“, se fakt neobávám. A náhodě se předejít nedá. Už Murphyho zákon přece postuluje, že když se něco může pokazit, tak se to taky pokazí. A v takovém případě by nám byla na nic i platná dohoda…  

Tím, že němečtí vojenští penzisté kritizují Rusko za odstoupení od smlouvy o raketách středního a krátkého doletu, „lehce“ přehlížejí fakt, že její vypovězení jako první avizovaly USA. Pro Rusko nemá tedy smysl, aby u smlouvy zůstávalo samo. Je to podobné jako s tou obamovskou jadernou dohodou s Íránem z roku 2015. Trump ji vypověděl před víc než rokem, Evropa se bojí Ameriky, a tak také nedodržuje své závazky, které ze smlouvy vyplývají, ale všichni tlačí na Írán, aby dohodu dodržoval dál. Sám samotinký, jediný poctivý. To je svým způsobem jako „u blbejch“. 

Hodně to vypovídá o míře sebestřednosti, s níž se Západ pořád ještě vnímá ve světovém kontextu. Ale „zbytek světa“ to vidí. Oni si o nás nemyslí nic moc už dlouho a jedou si vlastní politiky, poslední roky je ale musejí v protizápadních názorech jen utvrzovat. Kdesi jsme se „cestou“ ztratili a odmítáme si to přiznat… 

Vždycky, když tady někdo zahlaholí, že se stydí tu za Zemana, ondy za Babiše, já si uvědomím, jak trapně musím při svých cestách na Blízký východ vysvětlovat evropskou, potažmo obecně západní politiku. A to ji dokonce někdy i bráním, protože je vlastně „moje“, a propadám pocitu, že „své“ si smím kritizovat já, ale ne oni… Šílené.

Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen chce mít z Evropy „první uhlíkově neutrální kontinent“ do roku 2050. O čem toto prohlášení svědčí? Co jsme se od ní vlastně dozvěděli během jejích projevů při procesu volby předsedy EK v Evropském parlamentu?

No, nedozvěděli jsme se nic, protože „sázela“ jednu hezky znějící, ale obsahově vytunelovanou frázi za druhou. Na druhou stranu z toho lze vyvodit, že jsme se o ní dozvěděli vlastně až moc. Mohla mi ponechat aspoň zbla naděje, že se do čela EU dostal někdo, kdo má aspoň zbla nějaké vize. Ne, jen to dostala pani, co byla zrovna po ruce a vadila nejmenšímu počtu „důležitých“ lidí. 

A „první uhlíkově neutrální“ kontinent v roce 2050 mi do uchopitelné a srozumitelné vize taky nezapadá. Jen dosvědčuje, že Ursula von den Leyen ví, jaká témata se dnes nosí, a určitě se už před spoustou fotografů a kamer chystá na setkání s Grétou, ale protože netuší, jak těchto cílů dosáhnout, slibuje je moudře na dobu, kdy už ve funkci spolehlivě nebude. Prostě, slibem nezarmoutíš. Praxe už od prvního dne v úřadu. Je to celé k uzoufání. 

Jejím zvolením prý EU zažehnala „institucionální krizi“. No možná ano, i když za cenu popření všech stávajících pravidel o „spitzenkandidátech“. Všechny ostatní krize, v nichž se Unie topí až po uši, ale pojedou „vesele“ dál. Kéž by se aspoň neprohlubovaly, ale sázet na to bych rozhodně nechtěla…

Vypukla aféra kolem Donalda Trumpa a jeho výroků o kongresmance Ocasio-Cortezové a dalších členkách Kongresu s „imigračním pozadím“. Je jeho výrok tak nehorázný, aby se musel probírat v médiích už několik dní v kuse? A co říci na průzkumy, že zatím Trump ztrácí vlastně na všechny případné demokratické kandidáty?

To „imigrační pozadí“, které zmiňujete, ve zmíněných případech znamená New York, Detroit nebo třeba Chicago. Zkrátka, když Trump posílá kongresmanky „tam, odkud přišly“, tak opravdu zní jako totální blb. Narodily se ve Spojených státech amerických, stejně jako Trump, a jeho poznámky jen dokládají, že mu vadí spíš jejich barva kůže, náboženství a názory, čili, že by rád měl Ameriku hlavně pro bílé. Příkopy, jimiž se americká společnost už tak rozděluje, se nyní jen prohloubí. 

O tom průzkumu, že Trump ztrácí na všechny demokratické kandidáty, nevím. Zato jsem zahlédla průzkumy, podle nichž tzv. nerozhodnutí voliči dostávající ze socialistického blouznění části Demokratické strany kopřivku, a přesně polovina lidí, kteří jsou rozhodnuti jít příští rok k prezidentským volbám, je prý s Trumpovou „prací“ spokojená. Takže uvidíme, chaos klasicky vládne i v průzkumech. To si ostatně umí zaplatit každý. Rok dopředu nemá sledování průzkumů moc velký smysl…

Ale obecně k těm Trumpovým výrokům: jsou to srovnatelné kydy jaké třeba znějí na Milionu chvilek, jen v obráceném gardu. Chci říci, že dnes je veřejný prostor zavalený bláboly. Na realitu už hledí málokdo. A na to podle mého, ať tak, či tak, dojedeme…  

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová popojíždí po sousedních zemích a vyzývá, aby Visegrádská čtyřka v zásadě složila zbraně proti evropskému mainstreamu. Jak její první kroky hodnotíte? Poslanec Ľuboš Blaha ji už označil za „agentku Sorose“.

Přiznám se, že paní Čaputovou vůbec nesleduji. Vím, že je to slovenská prezidentka, ale tak nějak mám pořád problém brát ji vážně. Nic od ní neočekávám a proslovy „a la Havel“ za žádné velké plus v současném světě nepovažuji. Zkoušela jsem se za despekt vůči ní omlouvat svým slovenským kamarádům tady v Praze, a ukázalo se, že ji vnímají dost podobně. Ale to jsou lidi, co nečtou ani Respekt, ani Deník N (nebo Denník N), nekoukají na zpravodajství ČT, takže… chápete… Proto jsme asi kamarádi. 

A co se týče „Sorosovy agentky“? Nevím. Jaké peníze ji do čela státu dostaly? 

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Ve „hře“ je spousta věcí, uvidíme, co bude…