Od února 2022, kdy Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, poskytly Spojené státy Kyjevu rozsáhlou vojenskou pomoc. Tato pomoc však dlouho podléhala omezením. Některá z nich se týkají typu poskytovaného vybavení, například raket dlouhého doletu nebo letadel. Jiné omezují způsob použití dodaných amerických zbraní, aby Washington omezil schopnost Ukrajiny zasáhnout cíle daleko za frontou, protože se obává přílišné eskalace konfliktu.

Poté, co ukrajinské jednotky zabraly stovky kilometrů čtverečních při operaci v Kurské oblasti, ale ukrajinský představitel Volodymyr Zelenskyj znovu naléhá na USA o povolení k útokům na území Ruska, protože prezident Vladimir Putin podle něj blafuje a ve skutečnosti že žádné červené linie neplatí a že k eskalaci by nedošlo. Jak ukrajinští představitelé, tak i někteří další včetně prezidenta ČR Petra Pavla míní, že Bidenova administrativa přehání riziko ruské eskalace a tím že zbytečně Kyjevu upírá uvolnit kritické vojenské schopnosti.

Prezident Pavel prohlásil, že by Ukrajina měla dostat povolení používat dodané letouny F-16 k ostřelování Ruska. Své mínění opírá o skutečnost, že Rusko je útočníkem, který napadl Ukrajinu, a že tudíž má Ukrajina právo bránit se včetně možnosti útočit na cíle na území Ruska. Pavel odkazuje na článek 51 Charty OSN, který upravuje právo na sebeobranu, což v kontextu dle něho znamená, že Ukrajina má právo rozhodnout, jak použije dodané zbraně, aby se bránila proti ruské intervenci.

„Pokud chceme v souladu s článkem 51 Charty OSN Ukrajině pomoci proti agresi a pomáháme jí materiálními dodávkami, ne přímo účastí v bojích, pak je na Ukrajině, jak tyto dodávky zbraní použije,“ sdělil Petr Pavel při paralympijských hrách v Paříži.

Vojenský expert Stephen Biddle ale upozorňuje, že předtím, než se taková věc rozhodne, je důležité zvážit, jakou vojenskou hodnotu by pro Ukrajinu hluboké údery vůbec měly. „Z čistě vojenského hlediska by samozřejmě poskytnutí prostředků a povolení k útokům hluboko na území ovládané Ruskem jistě zlepšilo ukrajinskou bojovou sílu. Je však nepravděpodobné, že by tento rozdíl byl rozhodující. Aby Ukrajina dosáhla převratného účinku, musela by tyto údery kombinovat s přísně koordinovaným pozemním manévrem v takovém měřítku, které její síly v této válce zatím nezvládly. V opačném případě by výhody, které by Ukrajina mohla čerpat z dodatečných schopností hloubkových úderů, pravděpodobně nestačily na zvrat,“ uvedl Biddle v komentáři pro Foreign Affairs.  

Konflikt na Ukrajině je totiž již více než rok opotřebovávací válkou, ve které obě strany přijaly druh hluboké, připravené obrany, která se historicky ukázala jako velmi obtížná k prolomení. I pro početně a materiálně silnější ruskou armádu je nyní velmi těžké postupovat a tento postup je pomalý a nákladný jak na životy, tak na materiál. „Ukrajina by přitom potřebovala mnohem více než jen mírné zlepšení schopností, aby překonala ruskou obranu a aby změnila současnou poziční válku na válku manévrovou, v níž lze získat území rychle, za přijatelnou cenu a ve velkém měřítku,“ konstatuje expert, že obrat ve válce je aktuálně velmi nepravděpodobný.

To se podle něj dobře ukázalo na zpočátku úspěšné ukrajinské ofenzivě v Kurské oblasti. Ukrajina tam zaútočila na neobvykle špatně připravený úsek ruské fronty, což umožnilo ukrajinským silám rychle získat území. S příchodem ruských záloh se však ukrajinský postup zpomalil a nyní se zdá nepravděpodobné, že by Ukrajina dosáhla nějakého významnějšího průlomu.

Tento skromný zábor ruského území tak maximálně může posílit vyjednávací pozici Ukrajiny při jednáních, zmírnit ruský tlak na ukrajinskou obranu v Donbasu nebo politicky mírně oslabit ruského prezidenta Vladimira Putina, ale je nepravděpodobné, že by významným způsobem změnil vojenskou situaci, dovozuje dále expert.

Ukrajinské hloubkové údery by směřovaly na vzdálené logistické a velitelské cíle, na ruské letecké nebo námořní základny, shromaždiště pozemních sil, zbrojní továrny nebo podpůrnou infrastrukturu, civilní energetický průmysl nebo centra ruské politické kontroly, jako je Kreml. To by nakrátko mohlo snížit účinnost ruských ofenziv, oslabit obranyschopnost Ruska a zvýšit náklady na válku pro Putina a ruskou vůdčí třídu, což by mohlo Putina politicky oslabit, míní Biddle.

Přesto ale expert pochybuje, že by to přineslo zvrat v celé válce. „Za prvé, systémy hlubokého zásahu jsou drahé. Levné bezpilotní letouny nemohou létat stovky kilometrů, aby dosáhly vzdálených cílů. Tato schopnost vyžaduje větší, sofistikovanější a nákladnější zbraně. Americká pomoc Ukrajině je omezena přísnými výdajovými limity, což znemožňuje poskytnutí takových systémů bez omezení jiných druhů opatření,“ upozorňuje Biddle.

Navíc válka na Ukrajině už ukázala, že obě strany se dokážou rychle adaptovat na sofistikovanější technologie. „Když jedna strana během této války zavedla nové schopnosti, druhá strana rychle reagovala nasazením technických protiopatření a operačních úprav. Přestože například drahé přesné zbraně, jako je raketa HIMARS nebo naváděný dělostřelecký granát Excalibur, byly velmi účinné, když je ukrajinské jednotky začaly používat poprvé, ztratily během několika týdnů velkou část své účinnosti, protože ruské síly se přizpůsobily,“ vysvětluje vojenský expert, že hloubkové údery by tak přinesly jen krátkou dobu, během níž by ruská armáda byla zranitelnější.

Ukrajina by navíc musela nasadit své nové schopnosti ve velkém měřítku a najednou, a integrovat je s pozemním manévrem, aby prolomila ruské linie. Což ale není vůbec jednoduché. A ukrajinská armáda při své ofenzivě v létě 2023 podle experta neprokázala schopnost koordinovat síly v rozsahu potřebném pro rozhodující průlom. Zbraně delšího dosahu by navíc tuto koordinaci ještě více zkomplikovaly.

„Bez takové operace by však malý počet drahých systémů pro hloubkové údery spotřeboval velkou část amerického rozpočtu na pomoc výměnou za marginální zvýšení schopnosti Ukrajiny způsobovat ztráty v poziční válce,“ říká Biddle.

Ukrajina by místo toho mohla nové schopnosti využít k zasažení ruského průmyslu podporujícího válku, jako je výroba tanků a munice, ropné rafinerie, elektrárny a další části energetické infrastruktury země nebo centra politické kontroly. Cílem by bylo buď podkopat schopnost Ruska udržet své válečné úsilí, nebo vyčerpat jeho vůli tak učinit.

„Historická bilance takových útoků však není povzbudivá,“ tvrdí Biddle s odkazem na druhou světovou válku nebo na válku ve Vietnamu. „Spojenecké síly zahájily za druhé světové války masivní bombardovací kampaně s cílem zničit německá a japonská města a průmyslové objekty. Americké síly opakovaně zasáhly severokorejská města a infrastrukturu v korejské válce a severovietnamská města a infrastrukturu ve vietnamské válce. Údery nikdy nezlomily odhodlání cílové země,“ upozorňuje Biddle, že to dokázalo až atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki. A podobně dopadlo bombardování v Iráku v letech 1991 a 2003, v Srbsku v roce 1999, v Afghánistánu v roce 2001 a v Libyi v roce 2011.

„Provedení rozsáhlejších hloubkových úderů by samozřejmě Ukrajině pomohlo. Poškození továren nebo infrastruktury v Rusku by například mohlo pomoci zvýšit morálku Ukrajiny, jako to udělal malý americký nálet na Tokio v roce 1942 pro morálku Američanů za druhé světové války. Ale nyní, stejně jako tehdy, tato schopnost nezmění vojenskou situaci na místě,“ dodává vojenský expert Stephen Biddle.