„To, že se od své přímé volby před dvěma lety nynější prezident Miloš Zeman vyprofiloval v ultrapravicového populistu, a že Havel byl zjevně lepším prezidentem než ješitný a omezený Klaus i stejně ješitný a neskrupulózně ve společnosti šířící prokazatelné nesmysly Zeman, není přece důvodem, aby lidé, jimž se dnešní prezident nelíbí, udělali z Václava Havla absurdně zveličený mýtus dobra a dokonalosti,“ píše Čulík.

První český prezident by podle autora takovouto glorifikaci odmítal a to i přesto, že čas od času politická divadla inscenoval. Díky němu se stalo, že začala být Česká reoublika vnímána jako demokratická země „s filosofem na trůně“. Nesmíte ale zapomínat, že měl Havel řadu chyb. Kritizoval budování kapitalismu v Česku, ale sám se na jeho budování podílel. Jeho moralizování tak působilo poněkud prázdně.

Celý komentář nalezete zde

„Havel se děsivě bál možného návratu komunistického režimu z doby před rokem 1989 a obnovení vlivu Ruska nad Československem a Českou republikou. Vzhledem k jeho životním zkušenostem to bylo jistě pochopitelné, i když to vedlo k jeho naprosto nekritickému spoléhání na podporu Spojených států. Neuvědomoval si, jako si v ČR dodnes neuvědomuje skoro nikdo, že žádná mocnost či supervelmoc není ‚dobrá‘ prostě jen sama od sebe, a že zejména v zahraničněpolitické sféře vždycky drsně prosazuje své sobecké zájmy,“ pokračuje autor.

USA prostě nejsou jen hodné. Dělaly chyby např. v zahraniční politice a Havel je přesto nekriticky podporoval.  Podporoval nesmyslnou invazi do Iráku a šíření demokracie za pomoci armády. Jeho příznivci by se měli zamyslet nad tím, proč tolik lidí Havla nenávidí. A celá společnost by si měla připustit, že prezidenty nepotřebujeme. Alespoň podle Jana Čulíka.