Příběh skupiny bratří Mašínů je poměrně známý. V krátkosti lze uvést, že jejich otec, plukovník Josef Mašín, byl hrdinou československého, především vojenského odboje proti německým okupantům. Byl jedním za slavné trojice důstojníků, známých jako Tři králové. Všichni položili život za vlast, a nepopírala to ani komunistická propaganda po únoru 1948.

Jeho synové Ctirad a Josef nebyli po únoru 1948 nijak pronásledováni, měli možnost studovat a jeden z nich dokonce absolvovat speciální branný kurz v Českém svazu mládeže. Politický vývoj v Československu byl odrazem boje o globální moc v Evropě, mezi USA a SSSR. Můžeme si připomenout operaci známou jako Berlínský most, stejně jako hospodářské sankce, které uvalily USA, Kanada a další země na Československo již v roce 1946. V Československu pracovní tábory a uranové doly, které byly horší, než ten euromarxisticky a lidovecky mediálně vykřičený v Letech, věznice s mučírnami, ale rovněž agenti přicházející jako špióni, teroristé a organizátoři domácího teroristického odporu. Hybridní válka, jako když vyšije. Není úplně jasné, proč se Mašínové rozhodli bojovat proti režimu, bez ohledu na pozdější vyjádření.

Faktem je, že vytvořili pětičlennou skupinu, kde figurovali dále Milan Paumer, Zbyněk Janota a Václav Švéda. Politickou situaci v zemi nijak neovlivnili. Naloupených peněz si údajně především užívali. Tvrzení, že je potřebovali na zbraně, je mírně přehnané. V pohraničí bylo zbraní všude plno. Svojí násilnou činností spíš nahráli režimní propagandě. Zavraždili dva policisty Kašičku a Honzátka a pokladníka Rošického. Prvního omráčili úderem železné tyče a poté zastřelili, což se dá kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Druhého přepadli s využitím podvodu, svázali, omámili chloroformem a podřízli. To se dá rovněž kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Něčeho takového se nedopouštěli běžně ani ozbrojenci nacistické třetí říše. Pouze nejhorší zrůdy v Evropě, většinou muslimové a jim podobní náboženští fanatici, podřezávali bezmocné zajatce. Náboženství bylo, dříve stejně jako v současnosti, využíváno jako zástěrka nízkých zločinů, páchaných nízkými charaktery. Byli to za druhé světové války katoličtí ustašovci v Chorvatsku, příslušníci nacistických muslimských divizí v Bosně a Kosovu a ukrajinští banderovci, především na území Polska. V novějším provedení jsme mohli taková zvěrstva, jako podřezávání zajatců i civilistů vidět pouze u islámských teroristů, v Evropě především u příslušníků kosovské UCK, která dnes vládne z milosti EU a NATO v Kosovu za peníze EU, u čečenských teroristů a dále u příslušníků takzvaného Islámského státu v Sýrii. Bratři Mašínové se tak vražděním bezbranných zajatců zařadili do opravdu vynikající společnosti. V případě pokladníka Rošického se jednalo o jasnou loupežnou vraždu. V kterékoli zemi Evropy by za ni v té době dostali trest smrti, v některých státech USA dodnes.

Svoji činnost zdůvodňovali Mašínové bojem proti vládnoucímu komunistickému režimu. Ten byl v padesátých letech místy opravdu brutální. Jinak by se pravděpodobně neudržel, přestože vznikl vlastně legální cestou. Komunisté zvítězili ve volbách v roce 1946 a doplnění vlády v únoru 1948 bylo v souladu s platnými zákony. Nicméně bojem za lepší zítřky a proti zločinnému režimu lze zdůvodnit cokoli a oháněl a ohání se jím kdekdo. Soudruh Stalin v počátcích svojí politické kariéry rovněž vylupoval se soudruhy banky a zároveň vedl nevěstinec. Mašínové tedy měli mnoho vzorů, koneckonců, boj proti tyranii vzpomíná i ústava USA. Nicméně není známo, že by Stalin podřezával zajatce.