Historik hned na začátku konstatuje, že válka se vede už čtvrtým rokem, ale že její výročí v únoru má podstatně jiné vyznění, než ta předchozí a Rusové jsou mnohem blíže k vítězství, než kdy byli. Po ukrajinských vítězstvích na začátku války, kdy Ukrajinci využili ruské omyly a nedostatečný počet vojáků, se ruská armáda rozjela, prorazila ukrajinskou frontu v jižním Doněcku a zatlačila Ukrajince do jejich zbývajících doněckých pevností.
Zároveň se výročí války neslo v jiném duchu i kvůli tomu, že v Bílém domě už sedí Donald Trump, u kterého mnozí doufají, že by mohl válku ukončit. Tomu nasvědčovala i epizoda v Bílém domě, za kterou se pak Zelenskyj musel omlouvat.
„V informační sféře plné fám, nevyzpytatelných diplomatických manévrů a těžkopádného vystupování (které navíc zamlžuje osobitý styl a osobnost samotného Trumpa) je velmi těžké zjistit, co by mohlo mít skutečný význam. Zbývá nám bizarní srovnání: Na základě výbušných vět Trumpa a Zelenského by mnozí mohli doufat v náhlou změnu kurzu ve válce nebo alespoň v revizi amerického postoje. Na místě však věci pokračují stejně jako dosud, Rusové usilovně pokračují vpřed podél rozlehlé fronty. Pěšákovi zakopanému u Pokrovska, který naslouchá bzučení dronů nad hlavou, by se dalo odpustit, že nemá pocit, že se vůbec něco změnilo,“ říká historik.
A dodává, že si vždy myslel, že válka na Ukrajině bude rozhodnuta na bojišti, tedy že bude dobojována do konce, Ukrajina na východě prohraje, Rusové budou kontrolovat značnou část země a zbytek Ukrajiny bude podléhat ruským zájmům.
O Trumpovi říká, že se prezentuje jako obchodník a uzavírač dohod a jeho pohled na mezinárodní otázky je transakční, tedy „něco za něco“. Tento pohled může dle historika vnutit Ukrajině, ale ne Rusku. Konstatuje, že ruské vojenské cíle a o čem jsou Ukrajinci ochotní se bavit, je nepřekročitelný rozdíl a Trump nemá moc šancí ho překonat.
„Rusko však nemusí přijmout částečné vítězství pouze ve jménu dobré vůle a vyjednávání. Moskva se může uchýlit k prvotnější formě moci. Meč předchází peru a přesahuje ho. Vyjednávání jako takové se musí sklonit před realitou bitevního pole a žádné ostré vyjednávání nemůže překonat starobylejší zákon krve,“ vysvětluje.
Kursk
Podle historika bude operace v Kursku přitahovat pozornost. Uvádí, že operace v širším pohledu splnila potřeby, tedy že ukrajinské síly znovu převzaly iniciativu po sérii porážek na Donbasu. A i když se význam operace přeháněl, byla důležitá nejen kvůli tomu, že Ukrajina držela území předválečné Ruské federace. Podle historika se jednalo o jednu ze dvou hlavních os, na které se Ukrajina soustředila, spolu s obranou Pokrovska. Do operace byly nasazeny desítky brigád a i elitní útvary jako výsadkáři.
„Možná ještě důležitější je, že Kursk je jedinou osou, kde Ukrajina v posledním roce vyvinula vážnou snahu o získání iniciativy a přechod do ofenzivy, a první ukrajinskou ofenzivou na operační úrovni (na rozdíl od lokálních protiútoků) od útoku na ruskou záporožskou linii v roce 2023,“ pokračuje analytik.
Nicméně, 13. března tato operace skončila porážkou, když ruské síly znovu dobyly město Sudža, které bylo kotvou Ukrajiny v Kursku. A i když se Ukrajinci na některých místech drží, Rusové drží více Sumské oblasti než Ukrajinci v Kursku.
Pitva ukrajinské operace
Proto Big Serge provedl „pitvu“ celé operace. Konstatuje, že v srpnu minulého roku slavili Ukrajinci úspěch, shromáždili relativně tajně dostatečný počet techniky na hranicích, která byla kryta lesem, ne v otevřeném prostranství jako na jihu v Záporoží. A na taktické úrovni se jim podařilo Rusy překvapit. Ale i přes dobytí Sudži nedokázali Ukrajinci z vpádu do Kurska vytěžit něco podstatného.
Proč? Operaci dle historika odsoudily k záhubě tři problémy. Jednak neschopnost operaci rozšířit. Dále nedostatečná kapacita silnic spojujících Sudžu a zázemí v Sumy. A neustálý „dohled“ a údery na ukrajinské linie komunikace a zásobování. A tyto problémy byly spojené a zhoršovaly jeden druhý.
Neschopnost průnik rozšířit způsobil, že Ukrajinci neměli k dispozici další silnice a cesty k zásobování. Málo cest a silnic zase znamenalo, že Rusové mohli jednoduše soustředit palbu, takže Ukrajinci měli problém posádku v Sudži zásobovat. A protože nebylo jak zásobovat, nemohli Ukrajinci posilovat a rozšiřovat. A tato spirála pak vedla k nevyhnutelné porážce.
Problémy dle historika nastaly už na začátku. Ukrajinci se ze Sudži neprobili do Koroněva, které bylo přitom takticky důležité, protože bez něj nebylo možné se rozšířit na severozápad. Průnik byl proto úzký. S vědomím, jak jsou historická přirovnání ošemetná, to historik přirovnáná k ardenské protiofenzivě, ve které generál Eisenhower omezoval šířku, nikoliv hloubku německého průniku. Ukrajinci se následně pokusili využít řeku Sejm, která se nachází ještě na západ od Koroněva, aby získali opěrný bod poté, co zatlačí ruské síly za řeku. Jenže překvapení již opadlo a 155. námořní pěchotní udržela své pozice na jih od řeky, udržela spojení s ostatními jednotkami a začala s protiútoky. 13. září znovu dobyla důležitou vesnici Snagost, která leží poblíž zákrutu řeky.
„Znovudobytí Snagostu (a spojení s ruskými silami postupujícími z Koreněva) nejenže ukončilo ohrožení ruských pozic na jižním břehu Sejmu, ale víceméně sterilizovalo celou ukrajinskou operaci tím, že ji omezilo na úzkou výspu kolem Sudže a zúžilo jejich možnosti zásobovat uskupení na frontě,“ míní analytik.
Podotýká, že cesty vedoucí přes hranice jsou v horším stavu než ty uvnitř Ukrajiny. S dobytím Snagostu měla Ukrajina jen dvě silnice, kterými mohla posádku v Sudži zásobovat a obě silnice byly v dosahu ruských systémů. Rusové tak mohli útočit na posily a zásoby, které se Ukrajinci snažili dostat skrz, zvláště když začali používat drony s optickým kabelem, které nejdou zastavit rušičkami, také umožňují řídit dron až do okamžiku zásahu a mají lepší kvalitu obrazu, takže je snažší s nimi najít ukryté vozidla a pozice.
Analytik si také všímá, že armády šly v jiných směrech. Zatímco Rusové se snažili území držené Ukrajinou zúžit, Ukrajinci se snažili probít hlouběji do Ruska. Když v lednu opět zkusili zaútočit, byl to právě pokus dostat se do Bolšoje Soldatskoje, které leží na silnici R200 procházející Sudžou. Útok byl neúspěšný a s velkými ztrátami, ale i kdyby uspěl, tak by dle historika nic nevyřešil.
Které z menších opozičních stran se dostanou do PSP ČR?Anketa
Věnuje se také husarskému kousku, kdy ruské síly prošly plynovodním potrubím do týlu nepřítele. Jednalo se podle něj o inovativní a rizikovou operaci, při které ruské síly projevily odhodlání, ale podle něho nebyla z operačního hlediska tak důležitá. Ukrajinci prý byli odsouzeni k záhubě už v půlce září, když Rusové znovu dobyli Snagost. Dle historika se i na moderním bojišti ukazuje, že linie zásobování a zabezpečení křídel je důležité, protože Ukrajincům se zhroutilo západní křídlo, což je logisticky omezilo.
Zmiňuje, že drony umožňují de facto vertikální obklíčení, kdy jsou frontové pozice izolovány neustálým dohledem a palbou na linie zásobování. A dodává, že to chybělo v Bachmutu, kde Rusové stále používali spíše děla než drony, ale od teď se bude jednat o součást bojů.
Co to znamená pro Ukrajinu? Analytik míní, že tím propálili další těžce sehnaný balíček vozidel, přičemž ten první padl na protiofenzivu v Záporoží. Ani v jednom případě se Ukrajinci nedokázali vyrovnat se schopností ruských útočných systémů izolovat bojové útvary na frontě a zasáhnout cíle v zázemí. „Jejich pozice v Kursku je pryč a nemají z toho nic,“ shrnul.
Proč se vlastně operace uskutečnila, jsou pak jen spekulace, říká analytik. Zda se snažili držet území jako trumf pro vyjednávání je bezpředmětné, když už žádné nemají. A ani se nepodařilo dosáhnout toho, že by Rusové museli převelet jednotky z Donbasu. Naopak, Ukrajincům se v Donbasu začala hroutit obrana.
Ale boje podle historika nekončí. Na velitelství v Kursku se objevil ruský prezident Putin a řekl, že okolo Kursku je potřeba vytvořit nárazníkovou zónu. Což v praxi znamená, že ruská ofenziva bude pokračovat za hranicemi. „To bude mít dvojí účel: Jednak udržet frontu aktivní, zabránit Ukrajině v přesunu sil zpět na Donbas a jednak zabránit jakémukoli pokusu ukrajinských sil o druhý útok na Kursk. S největší pravděpodobností se Rusové pokusí obsadit výšiny podél hraniční linie a umístit se na kopci, což bude kopírovat situaci v okolí Charkova,“ odhaduje Big Serge a dodává, že frontu u Kurska otevřeli Ukrajinci, ale teď ji nedokážou zavřít. A pro armádu, které dochází prakticky všechno, je neschopnost zkrátit frontu další problém.
Další fronty
Kursk ale nebyl první fronta, na které byli Ukrajinci zatlačeni. Tou byla fronta na jihu Doněcka, kde Rusové dobyli pevnosti jako Kurachove nebo Vuhledar a zabezpečili si křídlo pro postup na Pokrovsk. A budou dle historika postupovat dále, na Slovjansk a Kramatorsk.
Očekává také, že Rusové se zaměří na Kupjansk, který leží na důležité zásobovací trase z Charkova. Rusové už mají předmostí přes řeku Oskil, takže je možné, že by se mohla situace z Kurska opakovat, totiž že Ukrajinci se budou muset urychleně stáhnout z pozic, které ještě za řekou drží. Postup přes řeku Žerebec pak může vést k dobytí Lymanu, což může donutit ke stáhnutí síly okolo Siversku, protože nebude jak je zásobovat.
Big Serge také uznává, že bránit Toreck je od Ukrajinců moudré, protože s pádem Časov Jaru budou moci Rusové vzít do kleští Kosťantynivku. Výhodou také je, že Časov Jar i Toreck jsou na kopci, což usnadňuje výhledový útok na Kosťantynivku. A síly proudící z Niu Yorku a Torecku pak mohou posunout frontu severně od Pokrovsku.
„Celkově to naznačuje pokračování ruského postupu v další fázi ofenzivy. Pokrovsk je již nyní frontovým městem a Kosťantynivka se jím stane velmi brzy. Rusové za poslední tři měsíce odškrtli dvě důležité fronty – nejprve zhroutili osu Jižní Doněck a poté zlikvidovali ukrajinské pozice v Kursku. V další fázi dojde k průlomům v centrálním Donbasu, kdy Rusové projdou dalším pásem měst a přiblíží se ke konečným cílům v Kramatorsku a Slavjansku,“ shrnuje, ovšem s dovětkem, že nic není jisté, ale ukrajinské síly „krvácejí“ ze stále většího počtu ran.
Diplomacie
Historik poukazuje na to, že Trump chce, aby byl vnímán jako člověk, který umí dosáhnout výhodné dohody. V tom není sám, na osobní přístup sázel také jeho předchůdce Franklin D. Roosevelt. Například Churchillovi napsal, že se Stalinem bude jednat především on, protože ho dokáže „zvládnout“ lépe, než americké nebo britské ministerstvo zahraničí. Dle historika se to Trumpovi osvědčilo v byznysu, ale zda to bude fungovat v zahraniční politice, je otázka. Nicméně, tak se Trump vidí.
Z tohoto pohledu pak historik analyzuje dohodu o nerostných surovinách s Ukrajinou. Trump podle něho nesnáší, když je něco ekonomicky nevýhodné. A dohoda o nerostných surovinách je nejsnažší způsob, jak z Ukrajiny „něco vyrazit“ na oplátku, když země nemůže nic splácet. A i když by pro Ukrajinu dle analytika mohlo být výhodné, aby měly americké společnosti na Ukrajině nějaký zájem, tak dohoda neobsahuje žádné bezpečnostní garance, je splátkou za podporu již dodanou.
Právě proto vidí jako velkou chybu chování Zelenského. „Vzhledem k tomu by mělo být zřejmé, jak Zelenskyj své setkání s Trumpem totálně nezvládl. Optimální strategií pro Ukrajinu bylo sblížit se co nejvíce s Trumpovou administrativou – podepsat dohodu o minerálech, poděkovat, obléknout si oblek a pochválit Trumpovo úsilí o vyjednání ukončení války. Trumpovo vyjednávání by zaručeně narazilo na zeď, jakmile by se do diskuse zapojili samotní Rusové, ale v tomto scénáři (v němž by Zelenskyj vystupoval vůči Trumpovi vstřícně a poddajně) by Trumpův osobní hněv směřoval spíše na Moskvu, než na Kyjev. To by mohlo Zelenskému umožnit, aby Trumpa a Putina postavil proti sobě, čímž by se situace přetavila ve větší americkou podporu, jakmile by Trump začal být frustrován neochotou Ruska rychle vyjednat příměří,“ odhaduje. Jenže Zelenskyj podle něho nedokázal vyhodnotit situaci a příležitost promrhal a musel přijít s prosíkem.
Zatím to dle analytika vypadá, že se Rusové s Američany dohodnou jenom na obnovení provozu v Černém moři, což bude v podstatě jen oživení obilné dohody.
Pro nějakou další dohodu vidí celkem čtyři překážky. Ruské rozčarování z vyjednávání a důvěryhodnosti západních slibů, rostoucí ruské sebevědomí, že jsou na dobré cestě k dosažení rozhodujícího vítězství na bojišti, vzájemnou neochotu Moskvy a stávajícího kyjevského režimu zahájit přímá vzájemná jednání a status Ruskem nárokovaných území v Donbasu, která jsou stále pod kontrolou Ukrajiny.
Dokud to bude vypadat, že Rusové mohou dobýt celý Donbas, těžko přijmou omezené vítězství u jednacího stolu. „Jediným východiskem by bylo, kdyby se Kyjev vzdal cílů jako Kramatorsk a Slavjansk. V mnoha ohledech je držení těchto měst nejlepšími kartami Ukrajiny v případném vyjednávání, ale aby byly karty užitečné, musí se s nimi hrát, a je těžké si představit, že by se Zelenského režim jednoduše vzdal měst, za jejichž obranu léta bojoval,“ odhaduje historik.
Navíc, Putin se nechal slyšet, že Zelenského nepovažuje za legitimního lídra. Což analytik vysvětluje jako jednoduché prohlášení, že se současným režimem v Kyjevě nebude Putin jednat. A spekuluje o podmínkách, které musejí být splěny, aby Rusové přistoupili na nějakou dohodu. Jednak změna režimu v Kyjevě s cílem nastolit vládu, která bude více vyhovovat ruským zájmům, dále ruská kontrola nad všemi anektovanými územími (buď prostřednictvím akcí ruské armády na místě, nebo tím, že se z nich Kyjev stáhne). Následně rozsáhlé zmírnění sankcí vůči Rusku a nakonec věrohodné přísliby, že na Ukrajině nebudou rozmístěny západní jednotky jako „mírové síly“, protože jedním z rozhodujících strategických cílů Ruska bylo zabránit upevnění NATO na svém křídle. Tedy těžko bude akceptovat mír, jehož součástí bude rozmístění jednotek NATO na Ukrajině.
Historik tak dochází k závěru, že diplomacie nebude prostředkem, jak dosáhnout nějakého „spravedlivého“ nebo „vyrovnaného“ míru, ale jak uzákonit matematiku války. „Pokud Rusko věří, že je na cestě k úplné porážce Ukrajiny, pak jediným přijatelným druhem míru by byl takový, který by tuto porážku vyjádřil pádem ukrajinské vlády a ukrajinským odchodem z východu. V Rusku se vaří krev a zdá se, že Putin nemá náladu přijmout částečné vítězství, když je plná míra na dosah,“ vysvětluje.
Ale dodává, že problém Ukrajiny je, že vzdát se není nikdy tak snadné, jak historie napovídá. V první světové válce se Německo vzdalo, i když německá armáda vzorně bojovala daleko od srdce německých zemí. Protože vývoj na bojišti předpovídal německou porážku. Berlín tak ušetřil životy mladých mužů, ale toto rozhodnutí bylo označeno za zradu a zbabělost a revanšismus pak dlouhá léta dominoval německé politice.
„Dokud bude Zelenského vláda dostávat podporu Západu a ukrajinská armáda zůstane v poli – i když se bude postupně stahovat a bude prohrávat po celé frontě – je těžké si představit, že by Kyjev přistoupil na předčasnou kapitulaci. Ukrajina si musí vybrat, zda to udělá po dobrém, nebo po zlém, jak se říká, ale ve skutečnosti to není vůbec žádná volba, zejména vzhledem k tomu, že Kreml trvá na tom, že změna vlády v Kyjevě je předpokladem míru jako takového. Jakákoli úspěšná cesta k dojednanému dílu vede přes trosky Zelenského vlády, a je tedy v tuto chvíli do značné míry vyloučena,“ říká analytik závěrem s tím, že to je cesta, kterou si Ukrajina zvolila, když odmítla vyjednávat v roce 2022.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Skončí tento rok válka na Ukrajině?
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Šebesta
ruský medvěd
