Břetislav Olšer: Jaký je rozdíl mezi vrahem z Norska a mučedníky z Palestiny?

25.07.2011 19:04 | Zprávy

Toho šoku se asi jen tak brzy nezbavím. Přes osmdesát zastřelených norských mládežníků je čin jako z hororu. Tomu odpovídá i publicita. Měl bych ale být zvyklý.

Břetislav Olšer: Jaký je rozdíl mezi vrahem z Norska a mučedníky z Palestiny?

Z Blízkého východu znám horší masakry, kterým se však média věnovala mnohem míň. Přitom norská tragédie, i když ne takových děsivých rozměrů, se dala očekávat...

Už zpráva norské policie za rok 2007 totiž ukazuje značný nárůst znásilnění Somálci, obecně tzv. skupinovým znásilněním. V parku Sofienberg v Oslu bylo nedávno napadeno a obtěžováno gangem somálských mužů asi deset norských žen. Minulý rok bylo v norské metropoli oznámeno rekordních 161 znásilnění a 35 pokusů o znásilnění. Více než dvě třetiny znásilňovačů netvořili etničtí Norové. Podle statistik se ve Skandinávii výrazně zvýšila kriminalita. Zatímco v USA je spácháno kolem čtyř tisíc trestných činů na sto tisíc obyvatel, v Norsku, Švédsku a Dánsku je to více než dvakrát tolik. Navíc bylo norským ženám doporučeno, aby nosily hidžáby a neprovokovaly bez nich muslimy. Prostě jako doma...

Vraťme se do minulosti, možná svoji agresivitu získalo Norsko už dávno. Podle webu Aktuálně.cz, norský kolaborantský režim, ustavený v zemi po její okupaci nacistickým Německem, od roku 1941 několikrát žádal Adolfa Hitlera, aby Norsku přidělil nějaká dobytá území v Sovětském svazu. Dožadovali se území buď u severského Murmansku, nebo ve vnitrozemí. Vyplývá to z historických dokumentů, které odtajnila norská vláda. Dokumenty přístupné na internetových stránkách národního archivu ukazují, že fašistická strana Vidkuna Quislinga, která řídila zemi během okupace v letech 1940 až 1945, požadovala přidělení území kolem přístavu Murmansk v Severním ledovém oceánu, tedy u hranic s Norskem. Tolik na úvod, abychom byli v obraze, proč se bez potíží dostaly na parkování u norských břehů nacistické ponorky. Měl jsem možnost navštívit betonové bunkry, které sloužily obraně Norů ne před nacisty, ale Sověty...

Hrůzný masakr v Norsku "přišel včas". Okurková sezona trápila novinářské invetigativce a jejich média. Zemětřesení a tsunami v Japonsku skončilo, bankrot USA už je ohraná písnička, krize v Řecku už nudí, takže sledovanost televizí zákonitě klesala. A ejhle, našel se gauner Anders Behring Breivik, vzorný synek z diplomatické rodiny, co si vylil zlost na nevinných dětech se socialistickými tendencemi. Televizní společnost tak non stop chrlí i ty nejmenší podrobnosti z jeho života. Diváci, co mají rádi krev, násilí a masakry, neodcházejí od televizních obrazovek. Kdyby nebylo špatnosti jiných, neměli by žurnalisté co na práci.

Proč však nepíší a nenatáčejí reportáže o podobných masakrech třeba v Izraeli, Pákistánu, Iráku či Afghánistánu? Že jsou tyto země příliš daleko a že se nás jejich masakry netýkají? Omyl. Evropa, jak je již známo, je už dnes plná muslimů. Třicet milionů je jich už nyní v evropských zemích, v roce 2040 jich má být podle projektu Euromed přes 80 milionů. Pro radost demografům... Že jsou to jen hodní a přísně mírumilovní občané, co by kuřeti neublížili? Asi zapomínáte na atentáty v Madridu, Londýně či Moskvě. Výjímka potvrzuje pravidlo? Kéž by...

Atentáty otřásly Londýnem 7. července 2005. Tři pumy vybuchly v metru a jedna v autobusu. S dvaapadesáti oběťmi na životech a asi sedmi sty zraněnými to bylo největší krveprolití v Londýně od konce války a zároveň nejhorší atentát teroristů v britské historii. Sérii výbuchů, které před dvěma let roztrhaly v Madridu ranní vlaky vezoucí lidi do práce, nakonec podlehlo 191 lidí a dva tisíce jich vyvázlo se zraněními. Za vším hledej muslimské sebevražedné atentátníky. Breivikův psychopatický čin je výsledkem této multikulturní politiky.

Jeruzalémský muftí má na dětské kandidáty mučednictví jasný názor: "Je těžké je vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím," tvrdí muftí hrdě. "Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím, než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi," rozplývá se muftí nadšením, z něhož naskakuje husí kůže. "Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je jejich víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka..." Kdoví, jestlli i Breivikova matka bude mí stejnou radost...

Mezi nic netušícími lidmi, spěchajícími do Dizengoffova nákupního střediska, byl i bojovník džihádu Muhammed Hashim, dvaadvacetiletý Palestinec, který se chystal sebevraždou "vstoupit do nebe". Zaplatil arabskému řidiči tisíc dolarů za to, že ho ozbrojeného tajně vyvezl z Gazy do Tel Avivu. Chce vykonat hrůzný čin - výbušnou směs z patnácti kilogramů dynamitu, starých pozemních min a hřebíků, je odhodlán odjistit na svém těle v davu nakupujících. Když se přes izraelskou ostrahu nedostal do obchodního domu, zamíří k přechodu pro chodce na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George.

Fascinuje ho houstnoucí dav lidí. Je tím pohledem posedlý, vzrušuje ho, když vidí, Ještě před několika hodinami byl milující otec svých dětí, objímal je a s pravou otcovskou láskou je hladil. Měl slzy v očích, když se s ními loučil, protože věděl, že už je neuvidí. Alespoň ne na této zemi, v tomto životě, znesvěceném špinavými Židy. A najednou je mezi jinými dětmi zbavený všeho citu a ohledů, posedlý myšlenkou zabít kohokoliv ze satanských sionistů, hlavně jejich potomků, kteří by rozmnožili to rouhačské plémě. Zabít všechny, co mu vzali svatou zemi a z jeho rodiny udělali psance. Je 16,04. Muhammed mačká detonátor a odpaluje nálož. Na pátém pruhu. Muhammed Hashim zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů...

..."Alláh prohlašuje, že Židé, ať na ně dopadá Alláhovo prokletí až do dne zmrtvýchvstání, si koupili špatnou cestu, když ignorovali to, co jim Alláh seslal prostřednictvím svého posla Mohameda... Jsou vyzývání, aby přijali islám, jinak jim hrozí děsivý trest, včetně prokletí, tedy že budou proměněni v opice a prasata... Protože jsou Lidé knihy prokletí, budou vrženi do ohně a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili..." hlásá Korán... V roce 2008 se na telavivské diskotéce "Rasija" vyhodil do vzduchu arabský mladík a zabil sebe a jedenadvacet teenagerů.

Doktorka Ráchel Bocková, veterinářka přes ptačí chřipku, mi vyprávěla o své kamarádce z USA, která byla v ten den na procházce v Tel Avivu a dlouho se nevracela. PaK přišla a moc se omlouvala za zpoždění, že jí zdrželo natáčení nějakého hororu. Prý tam byla spousta kamer a na okolních stromech naaranžované roztrhané makety lidských orgánů...

Čečenští islámští teroristé zaútočili v Moskvě už několikrát, nejznámější je útok na divadlo Na Dubrovce z října 2002, kde gang zadržoval na tisíc lidí. Při osvobozovací akci speciálních sil zemřelo 129 osob. Beslan - Rusko, Severní Osetie, 3. září 2004. V budově školy zadržovali čečenští teroristé 1800 dětí a jejich rodičů, kteří sem přišli, aby zahájili nový školní rok. Všichni islámští teroristé byli zlikvidováni, pouze jeden byl zajat. Po ukončení bojů zbylo v budově 323 mrtvých, z toho 156 dětí.

V následujícím roce nasadili separatisté poprvé sebevražedné atentátnice. V červenci 2003 se jedna odpálila na rockovém koncertu, kde zabila třináct lidí. V únoru 2004 byl podniknut útok v metru mezi stanicemi Paveletskaja a Avtozavodskaja, který si vyžádal 41 obětí. V září 2004 zabila další sebevražedná atentátnice u zastávky metra Rižskaja devět lidí. Opět sebevražedné muslimky z Čečenska zaútočily 25. srpna 2004 ve dvou letadlech, jejichž pád si vyžádal devadesát obětí...

Je srpen, 2009. Zase umírali lidé. Ne zbytečně na silnicích nebo v letadlech, ale přičiněním fanatiků s "vymytými" mozky. Na 95 vzrostl počet obětí šesti včerejších explozí v centru Bagdádu. Zraněno bylo na 400 osob. Jeden výbuch byl zaznamenán u přísně střežené vládní Zelené zóny. Jde o nejkrvavější sebevražedné útoky od stažení amerických vojáků z iráckých měst a vesnic z 30. června 2009, takže mrtví jsou jen Iráčané.

V Norsku je to dnes skoro jako v Iráku na počátku války, kde si jeho obyvatelé nevidí do vlastních úst. Napřed Norové křičeli na Breivika: "Zradil jsi naši zemi! Zatracený zrádce!". Obdobně křičeli Iráčané. "Pryč s vrahem Husajnem!" Když ho Američané se spojenci zlikvidovali, bouřili dál: "Pryč s americkými satany. Chceme si vládnout sami! Smrt bezvěrcům! Američany vytěžená ropa je naše..." Co teď budou křičet Norové...? Vraha Breivika Norové nenávidí, sebevražedné útočníky muslimové oslavují. Čím víc obětí neznabohů, tím větší terno ve čtvrtém islámském ráji.

Atentát před dvěma roky na hotel Marriott v pákistánském hlavním městě si vyžádal 53 obětí. Byl mezi nimi i český velvyslanec Ivo Žďárek. Dalších 266 osob bylo při útoku sebevražedného atentátníka s nákladním autem, plným výbušnin, zraněno. Problémem Pákistánu je separatistické úsilí jihozápadní provincie Balučistán vytvořit nezávislý stát. Boje za nezávislost v této největší a nejméně zalidněné provincii vypukly v 70. letech 20. století a trvají dodnes.

"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" křičí Badr Bin Nadel al Mashari, imám z Rijádu. "Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí! Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu.," píše se v testament ajatolláha Chomejního.

Deník Jyllands-Posten zveřejnil dvanáct karikatur proroka na konci září 2005. Ta, která tehdy vyvolala snad nejostřejší reakce, se znovu objevila ve středečních vydáních pěti předních dánských novin. Na kresbě má Mohamed na hlavě turban, od něhož vede zápalná šňůra. Turban má tvar bomby. Právě autora kresby Kurta Westergaarda se chystala zavraždit trojice lidí, kterou dánští policisté minulý týden zakli. V reakci na to se rozhodli vydavatelé Jyllands-Posten a čtyř dalších deníků Westergaardovu kresbu otisknout znovu.

Dánsko přidělilo policejní ochranu většímu počtu mužů, kteří se jmenují stejně jako autor karikatury proroka Mohameda, a jimž anonymové vyhrožovali smrtí. List Copenhagen Post napsal, že 81 Dánů se jmenuje Kurt Westergaard stejně jako karikaturista. Jeho manželka Gitte musela opustit své místo učitelky v mateřské školy v Aarhusu, kde pracovala 25 let. Její nadřízení jí sdělili, že se tak stalo kvůli obavám o bezpečnost dětí a na nátlak rodičů. Islámská zloba nezná mezí. Neznámý útočník se pokusil zapálit dům švédského karikaturisty Larse Vilkse (53). Podle informací agentury Reuters to oznámila švédská policie. Výtvarník nebyl v okamžiku útoku doma. Vilks v roce 2007 urazil mnohé muslimy karikaturou proroka Mohameda se psím tělem.

Byl za to vystaven řadě vyhrůžek a dokonce i hrozbám smrtí. Přesto svůj záměr napsat muzikál s názvem Dogs (Psi) oznámil už vloni na podzim. Hlavními postavami by měli být íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, švédský premiér Fredrik Reinfeldt a členové mezinárodní teroristické organizace Al-Kajda. Vilks poznamenal, že není nepřítelem muslimů a že se svými odpůrci hledá dialog, ovšem nikoliv usmíření. "Není s čím se smiřovat," dodal. Oko za oko, zub za zub...

Inu, není nic tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rouhání, aneb čas okurkových sezon budiž pozdraven...

Vyšlo na blogu idnes.cz. Publikováno se souhlasem autora

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Ing. Radim Fiala byl položen dotaz

Myslíte, že za to, že EU zaostává může Euro?

Mě přijde, že jsou to spíš neustálé zákazy a byrokracie, kterou si sama EU podřezává pod sebou větev. Na druhou stranu, jestli má někdo konkurovat třeba USA nebo Číně, nemyslím si, že to může být jeden stát v Evropě, a že EU má svůj smysl, jen se musí vzpamatovat a začít dělat politiku jinak

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: O skutečných zákonech

13:57 Petr Hampl: O skutečných zákonech

Druhý pohled Petra Hampla