Halík je členem zednářské Rady moudrých v EU. Jeho snem je usednout na Pražském hradě v křesle prezidenta či alespoň pražského arcibiskupa. Kardinál Vlk vždy schvaloval jeho heretickou činnost a přidělil mu k tomu pastoraci vysokoškolské mládeže, kterou Halík systematicky infikoval duchem buddhismu. V Katolickém týdeníku jsou publikovány jeho články a doporučovány jeho knihy. Prostí věřící je proto berou jako hlas pravověrné katolické církve.

Mnozí katolíci však právem kladou otázku: Je Tomáš Halík pravověrným knězem, anebo je kacíř? Jaké metody používá?

1. Metoda profesionálního lhaní

Halík čtenáře či posluchače shazuje z pevného základu spasitelné víry. Obhájce pravověrnosti donutí, aby oni jako první formulovali jeho skryté hereze. Pak je na jejich vlastním vyjádření zesměšní a odrovná jako primitivy, kteří vůbec nedorostli do té výše, aby mohli pochopit jeho poznání. Vzbudí dojem, že je dalece převyšuje a že křesťanství údajně povznáší na vysokou intelektuální a duchovní úroveň. V tom je opravdu velmistrem lži a podvodu, zneužívá slova, dává jim jiné významy a dovede překrucovat pravdu v různých rovinách. Používá křesťanskou terminologii, ale vnáší ducha staronové gnóze, ducha New Age!

Pravověrné obviní jako ty, kteří činí křesťanství odpudivým a pro lidi s vyšším inteligenčním kvocientem přímo nepřijatelným. Halíkovy pojmy o víře a spáse jsou přímo v diametrálním protikladu pravověrnému křesťanskému učení dvou tisíc let.

Halík tvrdí: „Vzkříšení Krista není žádný ‚další ‚zázrak‘ z řady divů, na které si už čtenář Bible zvykl…“ (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006, str. 21n). Co touto větou Halík vyjadřuje? Předně skrytě popírá jakýkoli zázrak a samozřejmě i ten největší zázrak Bible – Kristovo vzkříšení. Jasně to však neřekne. Počítá s lidskou pýchou a s tím, že katolík chce vypadat „na úrovni“, aby byl brán vážně. Jenže k tomu, aby byl Halíkem brán vážně, se musí zříci normálního uvažování, které je jím pokládáno za primitivní. Musí přijmout nějaké „vyšší“ uvažování a „vyšší“ poznání (gnozi). Kdo není ochoten toto „vyšší“ poznání (dnes gnózi New Age a buddhistickou gnózi) u Halíka respektovat a pokládat ho za odborníka v duchovní oblasti, je jím odsouzen jako málo duchovní, málo inteligentní a neschopný vést s ním dialog. Halík navodí atmosféru pýchy a vtáhne do ní své posluchače, především mladé lidi. Začne jim v tomto duchu hovořit o křesťanských tajemstvích a pak najednou, aniž by chtěli, dojdou k závěrům, v jakých jsou všechny základní pravdy křesťanství popřeny a zesměšněny. Halík hereze většinou nevyjádří, ale jeho posluchači si je v tom duchu, v jakém mluví, automaticky dotáhnou a vnitřně přijmou.

Halík dále tvrdí o vzkříšení: „Tímto pojmem (chcete-li obrazem či metaforou…) má být řečeno mnohem víc.“

Ptáme se: Co mnohem víc? Ve skutečnosti Halík už zde, ale i jinde, skrytě popírá samu historickou a reálnou událost Kristova vzkříšení! Toto kacířské učení odsoudil už apoštol Pavel a rovněž celá pravověrná církevní tradice. Halík nejasným a dvojznačným vyjadřováním vnáší ducha hereze a zpochybňuje základní pravdy víry!

Halíkovo heretické vyjádření, aby bylo přetransformováno na pravověrné, muselo by být řečeno například takto: Kristovým reálným a historickým vzkříšením, které není ani obrazem ani metaforou, byl dán největší důkaz Ježíšova Božství! Takto jasně a pravověrně se ale Halík k otázkám víry nikdy nevyjadřuje.

+ Metoděj OSBMr                      + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu