Třináctiletá česká dívka, ze které jindy rodiče páčí, co bylo ve škole, tentokrát sama zaskočí své okolí dotazem: "Viděli jste, jak Klaus ukrad' to pero?" Ne že by ji zajímala politika, ale tímhle přece žije celý Facebook.

"Bylo prezidenta Klause! A neukradl ho," snaží se rodič o soukromou občanskou výchovu. Ale sám cítí, jak je nepřesvědčivý. Měl by být hrdý, prezident jeho země to konečně dokázal, zná ho celý svět. Jenže jako muže "s dlouhými prsty", jak se píše na jednom německém webu, zatímco na jednom z nejznámějších amerických zpravodajských portálů Huffington Post se tamní text baví představou, zda nejde o projev kleptomanie.

Z Hradu mezitím směrem k České televizi, která etudu prezidenta Klause v Chile natočila, přijde tradiční pokárání. Je prý škoda, že se televize na prezidentově jihoamerické cestě stejně "pilně" nevěnovala jeho důležité práci. A navíc to nebylo pero, ale propiska - a ty se takto berou zcela standardně.

Zrcadlo jménem Klaus

Média jsou často poťouchlá, ještě častěji povrchní, a zhusta špatně odhadnou, co je skutečně důležité. Občas jsou ovšem také až nemilosrdně přesná, když zachytí, třeba i bezděčně, skrytou podstatu.