Česká vláda přivezla z bruselské Rady zdánlivý úspěch, díky tlaku a neústupnosti maďarského premiéra, podpořeného nedávným drtivým vítězství jeho strany Fidesz v parlamentních volbách, není do ropného embarga zahrnuta ropa dovážená ropovody, včetně pro nás klíčové Družby.

Státy Evropské unie na svém jednání de facto vytvořily nový ropný kartel, není to původní OPEC, ale spíše jakýsi OPIC, tedy Organization of the Petroleum Importing Countries. Obchod s energetickými surovinami má ale jako každý obchod dvě strany a čekat, že krok EU zůstane bez odezvy té druhé, by bylo naivní. Stejně jako to, že zdražení našich pohonných hmot jakkoli ovlivní ruské vojenské tažení. A Ukrajina? Ta svůj vděk vyjádřila způsobem již tradičním: Je to málo a je to pozdě. Podle redaktorky Echa Lenky Zlámalové prý „zůstáváme jedni z největších Putinových rublových plynových vazalů“. Ideální by asi bylo spáchat rituální sebevraždu, tím bychom nejspíš světu a všem obětem jeho nespravedlností pomohli nejvíce.

Benzin měl díky vládnímu zásahu zlevnit (snížení spotřební daně o 1,5 Kč/l), ale díky jinému zásahu – embargu domluvenému v Bruselu – bude jediným výsledkem snížení příjmů státního rozpočtu. Právě v tomto kontextu je třeba vnímat maláčování ministra Jurečky. Výmluvný je titulek MFD „vláda opět zkusí schválit 5 tisíc na dítě“. Inu, za zkoušku nic nedáte. Proč se vůbec zatěžovat podstatou problému, že? Podobně je na tom i předvolební metropole: „Praha jde ve stopách vlády. Na boj s drahotou pošle rodinám a seniorům miliardu“ (E15). Peníze, nikoli kádry, u nás zkrátka rešajut vsjo. Může se vůbec ještě někdo divit nad výší naší dnešní inflace?

A do toho všeho ještě paní Nerudová. Oznámila kandidaturu, bude se ucházet o funkci české Čaputové. Slovenskou politiku v posledních letech mnozí sledujeme se zvláštní libostí – že někde jsou na tom i hůř… Tak se možná brzy dočkáme. Švejkem jsme začali, tak s ním skončeme. „Je toho hodně, všeho moc škodí.“

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause