Předchozích voleb se účastnil téměř shodný počet voličů (lehce přes 28 procent) a oběma dominovala ODS s více než 30 procenty hlasů (zde jsou data z roku 2004 a z roku 2009).

Už teď – několik týdnů před volbami – je vysoce pravděpodobné, že do třetice se všechno dobré nestane (podle dubnového průzkumu STEM zaměřeného na volební preference voličů má k vítězství nejblíže Hnutí ANO, Občanská demokratická strana by skončila pátá se 7,4 % hlasů). Volby do Evropského parlamentu by pro ODS mohly být nicméně alespoň náznakem zastavení pádu a chytnutí dechu. Rozjíždějící se kampaň příliš optimismu do žil ovšem nevlévá.

Nejsem jejím členem, ale sám sebe označuji za „přirozeného voliče“ ODS (můj táta byl dlouholetým a hodně aktivním členem strany od jejích počátků; nyní by se dal však označit za „zklamaného ex-člena“). Patřím k liberální části pravice, ať už z hlediska ekonomického, svobod či náhledu na stát a jeho fungování. Proč okolí obtěžuji s představováním? Proto, že již po několikáté budu mít zatnuté zuby, když budu dávat svůj hlas kandidátům Občanské demokratické strany do EP. Dříve, než se dostanu k tomu proč, dovolím si několik obecných vět k nadcházejícím volbám.

Dosavadní kampaň je spíše výrazem zoufalosti politických uskupení z toho, že nominují své kandidáty do voleb a musejí se nějak ucházet o přízeň voličů. Není potřeba velkého experta k nabytí dojmu, že přístup politických stran a hnutí je obdobou reklam supermarketů – kupte hezky vypadající produkt a s ním i pseudoštěstí, bez ohledu na to jestli vám skutečně k něčemu bude, či kupte dva v jednom. Nechci vůbec popírat roli marketingu a reklamy útočící na archetypy a kolektivní vědomí v kampaních. Jde mi o něco jiného, o poukázání na bezradnost, jak vlastně k volbám, které jsou o něčem vzdáleném a přesto se sluší, aby byly, přistoupit.

Profesor Keller kandidující za sociální demokracii tak láká na kvalitní potraviny a Hnutí ANO na abstraktní šanci pro naše děti v Evropě, hájení českých zájmů tím, že na rozdíl od předchůdců budou poslanci za toto hnutí „aktivní“, zkrátka budou „makat“. KSČM chce Evropu pro lidi (zcela nesmyslný slogan) a láká na další body – především sociální, které má v programu neustále. TOP 09 chce prosperující Evropu, slušnost, svobodu, bezpečí a tak dále. ODS si zvolila jako „tahák“ odpor proti euru a jinak „EU otáčí správným směrem“ – úsporami v rozpočtu Evropského parlamentu, odmítáním klimatických závazků, úpravou společné zemědělské politiky, přílivem peněz z fondů do ČR a hodně opatrným, byť abstraktním, varováním před imigrací.

Jistě, je snadné karikovat slogany, které mají přitáhnout pozornost k programu. Jsem ovšem bohužel přesvědčen, že zůstanou jen slogany, takže je vhodné pracovat s nimi, jako s hlavními sděleními. V takovém případě platí, že:

• až na drobné výjimky vymizela z voleb ideologie
• se většinou jedná o nabídku „slevových kuponů“, o jejichž vydání ovšem žádné české politické uskupení samo nerozhodne
• se všichni omezují na sliby, které jsou jen těžko měřitelné a zároveň splnitelné (čeští zástupci budou vždy v minoritě, bylo by tedy dobré vědět, kdo slibované ještě podpoří)
• u tradičních stran chybí hodnocení předchozích volebních období, „chlubení se“, které by zvýšilo důvěryhodnost slibů
• se z kampaně vytratil smysl, proč vlastně v Evropské unii jsme a co chceme pro Evropskou unii, jejímž jsme neoddělitelným členem (což nikdo nezpochybňuje), dokázat

A nyní pár postřehů k zahájené kampani ODS, kterou pokládám za nepříliš šťastnou (aniž bych v tuto chvíli tušil, co bude následovat). Kampaň postavená na odporu proti euru je nedobrá, a to i když pominu svůj soukromý názor (mimochodem sdílený mnohými členy ODS, právě například podnikateli, kteří byli a jsou tradičně voliči této strany), že není důvod se euru bránit a že na každý pádný argument proti přijetí společné měny existuje pádný protiargument. Proč tedy nepokládám kampaň za rozumnou?

Za prvé euro není pro většinu voličů tématem (je stále daleko), za druhé ODS nyní nemá sílu (jako v minulosti), aby sama nastolovala taková témata, a za třetí skupiny, které kampaň osloví, příliš hlasů nepřinesou a ostatní, kterým není euro sympatické, kvůli tomu pro kandidáty ODS hlasovat nebudou. Co je cílem takto postavené kampaně? Přitáhnout nové voliče? Od koho a jaké? Nebo naopak udržet jádro a „přirozené voliče“, kteří se od ODS odvrátili, protože je strana v uplynulých letech opakovaně zklamala? Anti-euro kampaň nepomůže v ani jednom z těchto cílů.

Dalším problémem je negativnost kampaně a vymezování se vůči Evropské unii ve stylu – většina věcí je špatná, ale přesto výhody pro ČR převažují (viz úvod programového dokumentu ODS k volbám do EP). Jistě, problémy se mají pojmenovávat a má se hledat jejich řešení, nicméně nenastal pravý čas, aby ODS po dvou volebních obdobích (deseti letech) v Evropském parlamentu a zvláště po dvou přesvědčivě vyhraných volbách předvedla, co její zástupci dokázali? Jaké nešvary se povedlo odstranit či jim zabránit? Jak europoslanci za ODS pomohli občanům České republiky, zvláště některým skupinám (například podnikatelům) zlepšit život? Nebyl by tento pozitivní přístup ve chvíli, kdy všechna politická uskupení slibují holuby na střeše, hodnější tradiční strany, jakou je ODS?

Volby do Evropského parlamentu jsou především o Evropské unii a o nás v ní. I kdyby nějaká strana získala všech 21 možných poslanců za ČR (celkem v EP zasedne 751 poslanců), přesto sama nic neprosadí. Ke zvýšení důvěryhodnosti by proto pomohla evropeizace kampaně. ODS je součástí frakce s názvem Skupina Evropských konzervativců a reformistů. Proč tedy neudělat billboardy a letáky, na kterých by kromě předsedy Petra Fialy a jedničky na kandidátce Jana Zahradila byl třeba britský premiér David Cameron či kolegové z Polska? Proč neudělat kampaň ve stylu „Češi nejste v tom sami! Dejte šanci ODS“ nebo „Společně toho dokážeme víc! Dejte šanci ODS“?

Vzhledem k tomu, že k posledním dvěma volbám do EP dorazilo přes 28 procent voličů, nedá se předpokládat, že by jich letos dorazilo více (spíše jich bude méně). Boj o každého voliče by měl být velký (byť tomu unylé kampaně nenasvědčují) a strana jako ODS, s pošramocenou reputací ve fázi „restartu“ a znovu vytvářející důvěryhodnou image, to má ještě těší než ostatní. Pro ni nebudou fungovat standardní přístupy založené na předpokladu, že „nás stejně nakonec budou volit“ (že to nefunguje, se ODS přesvědčila v posledních několika volbách, počínaje senátními a krajskými v roce 2012). Proto mě překvapuje, že na každém billboardu není předseda strany ODS Petr Fiala. On je přeci v současnosti hlavním „image makerem“ strany, zárukou její obnovy. On musí být vidět (samozřejmě spolu s ostatními kandidáty, viz přístup Hnutí ANO), on vrací straně důvěryhodnost, on je novým větrem, poslední nadějí…

Jistě, ODS není stranou jednoho muže, ale jestli se jí někdy dařilo, bylo to se silným lídrem a s jasným názorem postaveným na pevném ideologickém základu a zdravém rozumu. Volby do Evropského parlamentu nedopadnou pro ODS nejlépe, ale blíží se mnohem důležitější volby – komunální. A právě současná kampaň by měla být jakousi laboratoří nové image, obnovené ODS.