V paměti pamětniků jsou scény, kdy v Černém Petru poučuje šestnáctiletého Petra, jaký je rozdíl ve výslovnosti mezi přátelským a méně přátelským „ahóóój“ či jak si v Krejčíkově komedii Svatba jako řemen jako mladý příslušník SNB opilý postěžuje svému staršímu kolegovi "náčelníku, proč nás lidi nemají rádi?"

Pucholt emigroval a Krejčíkova komedie putovala do trezoru. Stejně tak romantický příběh chmelové brigády, Formanovy filmy a další.

Když kvůli špatnému kádrovému původu nemohl Pucholt studovat medicinu, přihlásil se tedy na DAMU, kde vystudoval herectví. Po škole nastoupil do Činoherního klubu, kde zářil v inscenacích hry Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, Revizor a dalších.

I přes slibnou divadelní i filmovou kariéru ale Pucholt v roce 1967 emigroval. „Byla to sázka, skok do prázdna. Ale za dané situace mi nic jiného nezbývalo. Podívejte, co se spoustě těch slušných lidí a tvůrců stalo. A nejen v divadle, ale i v technice, lékařství,“ říká dnes Pucholt.

Poté co emigroval, vystudoval v Anglii vytouženou medicínu, a dnes působí v Torontu jako dětský lékař. Co by asi bylo, kdyby se tehdy nerozhodl opustit socialistický ráj? Pravděpodobně by se stal slavným hercem. Jenomže kariéra by byla vykoupená ústupky totalitnímu režimu a kompromisy. V opačném případě by následovalo šikanování, zákaz činnosti, vzdor, nezřídka utápěný v alkoholu.

„A já věděl, že kdybych tady zůstal, že by mě nakonec vydírali. Říkali by: Musíš hrát tuto roli, nebo budeš mít potíže. Šlo o moc. Myslím, že jakmile ze sebe jednou něco prodáte, tak to pak už nelze koupit zpět. Je to jako když vás napadne plíseň,“ vzpomíná dnes Pucholt.

Tehdy opustil svět pozlátka a mámení, a zvolil reálný svět úspěšného dětského lékaře. „Doktoři dělají ohromné věci, daleko těžší než hraní ve filmu. Nikdo o tom neví. To vidí jen rodiče či příbuzní zachráněného člověka. Je to soukromá záležitost,“ uvažuje dnes.