První písemná zpráva o Nižboru pochází z roku 1265. Turistům a výletníkům dobře známá obec leží slabých sedm kilometrů od středočeského Berouna.

Až do roku 1946 se však jmenovala Nová huť či Nová huť pod Nižborem, což je romantický ostroh se skvělým panoramatem hradu vysoko nad obcí přestavěným svého času na barokní zámek. Aby nedošlo k omylu – onou hutí byly železárny, ne sklárny, jak by leckoho snad mohlo napadnout. Železnou huť tady založil již v roce 1512 rytířský rod Ottů z Losu. Konec jejího dlouholetého chodu způsobila velká povodeň roku 1872 a následující krach na burze ve Vídni.

Významný sklářský rod R?cklů dole v podhradí zahájil provoz v roce 1903. Manufakturu, která je zapsána jako technická památka, najdeme u nižborského vlakového nádraží. Na pozdrav nám v pozoru salutuje vysoký cihlový komín, pamatující již pár staletí a areál sklářských budov, nesoucích jméno Rückl.

Trocha historie, nikoho nezabije…

… začíná populární větou výklad určeným zájemcům o zhlédnutí místního provozu výroby skla usměvavá průvodkyně.

„Slavný sklářský rod Rücklů s tradičním emblémem čápa, stojícího na jedné noze  s vročením 1846, je spjat s výrobou křišťálu již po několik století. Do Čech se přistěhovali ze Švýcar, z kraje kolem St. Gallenu. Jan Rückl, skelmistr a podnikatel založil svojí firmu v roce 1846 v Cyranově Ostrově. Jeho syn Antonín pak postupně otevírá v roce 1875 sklárnu ve Včelničce, poté v roce 1893 ve Skalici a o deset let později zde, v Nižboru. Ve všech jmenovaných továrnách se vyrábělo foukané sklo všeho druhu, české křišťálové a olovnaté, ryté, broušené i barevné, jak ostatně během exkurze uvidíme i my tady u nás…“

V meziválečném období nižborská sklárna zažívala zlatá léta. Firma měla zastoupení v Londýně, Paříži, Kodani a Hamburku i v dalších evropských městech. Druhá světová válka však znamenala drtící omezení výroby a obchodní činnosti, další komplikace přineslo znárodnění v roce 1945.

„ Zpět do rodiny se manufaktura dostala v roce 1992, kdy ji od státu odkoupil  pravnuk zakladatele Jiří Rückl. Sklárna se záhy etablovala na domácím i zahraničním trhu a také byla otevřena v rámci turistických exkurzí návštěvníkům, kteří si zde mohou prohlédnout celý výrobní proces nižborského křišťálu…“ doplňuje informace průvodkyně.

Od formárny k peci, odtamtud do dílen zušlechťování polotovarů

Trasa prohlídky je daná. Nižborská exkurze je vhodná pro zvídavé jednotlivce i skupiny, dospělé i rodiny s dětmi. Běžná sklářská směna či šichta začíná v půl šesté ráno, pracuje se do druhé odpolední. Každý z jednotlivých kroků výroby je turistům během exkurze vysvětlen a představen, stejně jako umění ručního foukání, tvarování horké hmoty ve formách, proces kontroly kvality i řemeslné umění zdejších rytců a brusičů. Prohlídky jsou v češtině, angličtině nebo němčině a trvají cca 45 minut.

Začíná se v tzv. kamenárně, kde se připravuje sypká směs pro výrobu skla, které se říká „sklářský kmen“. Poté si prohlédneme výrobu forem, a míříme na místo nejzajímavější. Tady to žije! Sklovina se taví na šamotových pánvích, ze kterých skláři píšťalou nabírají sklo. Každý z foukačů má k ruce tzv. odnašeče, který hotový výrobek odnáší k chlazení speciálním nástrojem, připomínajícím dlouhou vidličku. Skláři pracují rozděleni do sklářských dílen. Dílny vedou mistři, jimž asistují ostatní skláři, kteří mají každý svou jasnou úlohu a úkoly. Sklo se musí po vyfouknutí pomalu chladit ve speciálních pecích. Délka chlazení je různá, podle tloušťky produktu. Exkurze pokračuje prohlídkou brusírny, kde u strojů sedí muži i ženy. Jedná se o velmi precizní, detailní práci, která vyžaduje plné soustředění, trpělivost a dobré oči. Poté zbývá dle představ designérů další zkrášlení výrobků v dílnách malířek a malířů skla. Exkurze sklářským provozem končí nahlédnutím do oddělení expedice s balírnou.

Prodejní galerie

Součástí návštěvnického okruhu sklárny je možnost prohlídky a výběru z bohatého sortimentu značky Rückl, moderního výrobce s respektem k tradici a svým kořenům. Rückl přináší to nejlepší z české sklářské kultury a historie, stejně jako časem prověřené sklářské techniky a tradiční vzory, které v současné době pozvedá na novou úroveň.

Příslovečnou vlajkovou lodí jsou dvě zákazníky vyhledávané kolekce. Zatímco kolekce Rückl Contemporary nabízí moderní tvary a pastelové odstíny křišťálu, Rückl Heritage se pyšní klasickými nápojovými soupravami s jemně broušeným dekorem. Exkluzivně ručně broušené kolekce Linie Contemporary vypráví příběhy Kafky, Dvořáka nebo tajemného Golema. Luxusní kolekce Heritage zase odkazují na časy a noblesu českých panovníků. Nová kolekce „České nebe“ pak byla též vřele přijata širokou veřejností i odborníky na poli designu. První ocenění nové kolekci přinesla prezentace na Designbloku 2017, mezinárodním festivalu designu a módy, kde Rückl získal cenu za Nejlepší nový výrobek a Hlavní cenu Designbloku.

Nová výstavní síň

Exkurze provozem nižborské sklárny končí prohlídkou bývalého katru, tudíž truhlárny, kde se řezalo tvrdé dříví na výrobu sklárských forem. Dílna se teprve před krátkým časem proměnila v netradiční výstavní síň. Premiérou tady bylo letošní červnové vyhlášení vítězů Mezinárodního mistrovství světa brusičů skla 2022 a následná expozice úspěšných prací. Výsledky soutěže jsou vystaveny v zadní části výstavních prostor. Přední část haly hostí první z výstav, které se zde u Rücklů v rámci zvýšení turistického ruchu a propagace sklářského uměleckého řemesla budou pravidelně konat.

Skutečným návštěvnickým magnetem se stala prezentace jedinečného kumštýře Miroslava Liederhause, který ve svém díle úspěšně kombinuje pouze na první pohled dva nesourodé prvky – železo a sklo. Výstava jeho skvělých a nápaditých děl se telegraficky jmenuje:

Sklo. Kov. Punk a Inspirace

Tvrdě pracující muž, jak sám o sobě mistr Liederhaus se smyslem pro humor rád říká, se uměleckému zpracování kovu a skla věnuje od roku 1991. V jeho dílně vznikají úžasné ručně tvarované výrobky – od tradičních mříží, bran či zábradlí až po kovaný nábytek, svítidla a další bytové doplňky. Jeho majstrštykem jsou unikátní plastiky v kombinaci s „ručně“ foukaným sklem, které jsou zde k vidění až do konce srpna.

Prohlížíme si se zájmem jednotlivá díla, co kus to unikát. Rozměrově větší by zcela jistě ozdobily nejeden park či zahradu, komorní pak oživí domácí i společenské interiéry.

Jak závěrem konstatuje naše průvodkyně, tvorba uměleckých děl je základní součástí tvůrčího života Miroslava Liederhause. Jedná se, slovy recenzenta, o „kaskadérský balanc na struně napínavého experimentu“, což je Liederhausovým přirozeným živlem a tvůrčí výzvou, neboť jak sám říká tento nekonformní kumštýř – každé břemeno je zároveň šancí změřit hranice svých sil i talentu… „ 

Ivan Černý, foto Jiří Vlastník