Píši jen o tom, co mě zvlášť zaujalo, vynechávám detaily. Dánsko je zemí, jejíž vývoz zemědělských produktů tvoří téměř čtvrtinu zisku z exportu. Z něj dvě třetiny tvoří vepřové, mléko a obilí. Byla také největším producentem norkové kožešiny na světě. Všichni norci ale byli vybiti, protože se mezi nimi šířil covid. U nás kde byli vybiti v důsledku zelené ideologie, aby netrpěli v nelidských podmínkách klecí. V Dánsku klece nevadily.

Nejprve jsme navštívili farmu pana Christensena zaměřenou na „precizní zemědělství“. Jde o systém, v němž je snaha aplikovat hnojiva a pesticidy v množstvích, která odpovídají potřebám v jednotlivých částech obhospodařovaného pozemku. Je to racionální, neboť se neplýtvá, ovšem traktor příslušně vybavený stojí 6 – 8 miliónů českých korun. Prý se to vyplatí, i když farma pana Christensena má pouhých 400 ha. V ústraní si mi ale majitel stěžoval, na nesmyslné požadavky „Green dealu“ s neúměrnými požadavky na snižování spotřeby hnojiv a pesticidů. (Používají jich více než v ČR., kde je máme snížit procentuálně stejně, tedy na mnohem nižší úroveň než v Dánsku.) Také jsou v EU zakazovány přípravky, za které není náhrada, a které jsou v mimoevropských zemích, odkud se dovážejí zemědělské produkty, povoleny…

Navštívili jsme jatka firmy „Danish Crown“, které byly původně akciovou společností, ale byly převedeny do družstevního vlastnictví, v němž družstevníky je 5800 zemědělských podniků. Orgány družstva jsou demokraticky voleny. Firma působí v Dánsku, Belgii, Německu a Polsku, a zásobuje asi 30 miliónů obyvatel. V Dánsku není povoleno provádět porážky jinde než v této firmě. Jatka zpracovávají 21000 prasat denně (!!!) na třech linkách s 2000 zaměstnanci. Pro srovnání, když jsem před 54 lety pracoval jako brigádník v holešovických jatkách, poráželo se 1240 prasat denně pro potřeby Prahy a okolí. Naprostá většina zaměstnanců v provozu „Danish Crown“ jsou cizinci, podle vzezření zejména z Blízkého východu.

Navštívili jsme výzkumné centrum Univerzity v Aarhusu, kdy je hlavní úsilí věnováno cílům EU v oblasti životního prostředí, tedy minimalizaci úniku a maximalizaci ukládání skleníkových plynů (CO2, metan) nebo třeba zvyšování podílu proteinů v rostlinách a jejich získávání a ukládání v koncentrátech, nebo snaha vyrábět textilie z obilných vláken ve snaze omezit bavlnu (7% textilu), která spotřebovává příliš mnoho vody a umělá vlákna (50% textilu).