Samozřejmě je toho více. Největší děs je jímá, že by Mayovy knihy a filmy, které jsou podle nich natočeny, mohly zraňovat city „Native Americans“, protože zlehčují genocidu původního obyvatelstva Ameriky. Podezřívám je ovšem, že knihy nečetli, možná viděli něco z filmů, které zachovávají Mayův étos o přátelství mezi lidmi různých etnických skupin a národů – slovo rasa už se nesmí používat, to by bylo rychlé nahlášení. Ale tak on to tehdy myslel. Ať už četli nebo nečetli, nic nepochopili.

Knihy Karla Maye nesou především velké humanistické poselství. Přátelství na život a na smrt a odpor k zabíjení především. Samozřejmě jsou knihy částečně poplatné době, ve které vznikly. Ale jak píše německá Společnost Karla Maye v textu petice, kterou přikládám v komentářích, jako samouk se Karl May značně vyšvihl nad tehdy běžné vnímání „divochů“ a viděl v nich především rovnocenné lidi a respektoval je. I řeči o zlehčování genocidy jsou stejně marné jako řeči o rasismu a svědčí o neznalosti Mayových děl. Opět vyjímám z textu petice: „Je nesporné, že země, kterou obývali, patřila jim; byla jim vzata. Každý, kdo četl historii ‚slavných‘ dobyvatelů, ví, jaké proudy krve tekly a jaká zvěrstva se stala.“ (Karl May: Winnetou, Rudý gentleman, 1. vydání, Freiburg i. B. 1893, str. 3)

Celá diskuse trvá v Německu už pár let a točí se kolem teorie, že nikdo si nesmí přivlasťnovat jinou kulturu. Tj. že ve filmech o „Indiánech“ smějí hrát pouze nativní Američané. Karl May, jehož odkaz je populární především v Evropě, se z této škatulky vymyká a to tím, že více než po sto let je součástí středoevropské kultury. Přivlastnili jsme si Vinnetoua a ani se za to nestydíme.

Znova se debata rozhořela před pár dny, kdy nakladatelství Ravensburger stáhlo z prodeje knihu „Mladý náčelník Vinnetou“, která ani není dílem Karla Maye, ale knihou ke stejnojmennému filmu, natočenému zcela volně podle Mayova odkazu. Společnost se sídlem v Ravensburgu, která je známá především svými hrami a hádankami, oznámila, že přestane vydávat knihu ke stejnojmennému filmu a odstraní ji ze svého programu. V příspěvku na Instagramu to společnost odůvodnila zpětnou vazbou uživatelů, která ukázala, „že knihami o Vinnetouovi zraňujeme city ostatních“.

„V naší společnosti a našimi produkty, kterým věříme, dlouhodobě zastupujeme hodnoty, včetně komunity a vzdělávání, mezi které patří také férovost a otevřenost vůči jiným kulturám, a to chceme v našem programu prezentovat vyváženým způsobem,“ řekla v pondělí mluvčí nakladatelství.“

Aby toho nebylo málo, přidala se veřejnoprávní televize ARD. Už v roce 2020 se rozhodla neprodloužit licenci na vysílání filmů o Vinnetouovi. Televizní redaktorka Nina Paysen v pořadu "Brand Eins" každopádně řekla, že televize už nebude vysílat filmy a pořady, ve kterých by bylo "I-slovo" vůbec zmíněno.

Druhá veřejnoprávní ZDF zatím bude filmy divákům podle slov své mluvčí filmy nadále nabízet, stejně jako bavorská veřejnoprávní televize.

A co na to „Indiáni“?

Na webu „Die Stimme Berlins“ se objevují výpovědi autentických příslušníků těch, o jejichž city se údajně woke aktivisté starají především. To však mluví jasnou řečí - kniha o Vinnetouovi je vůbec netrápí, zlobí se, že Ravensburger ustoupil!

BILD se zeptal indiánských umělců v zábavním parku „El Dorado Templin“. Jeden z nich, Kendall Old Elk řekl pro BILD: „Myslím, že je to přehnaná reakce. Že nakladatel stáhl knihy z trhu – proč? Tady je dobrého až příliš. Proč musíme každého člověka označovat? Všichni jsme lidé."

Tak to vidí i Indián Robert Alan Packard z kmene Siouxů: „Jsem na Vinnetouově straně. Podporuji jeho příběhy a zlobí mě, že se ho lidé snaží vymazat. Vůbec se necítím diskriminován. A na Vinnetouovi nevidím nic rasistického.“

Die Stimme Berlins shrnuje: „To nic nemění na rozhodnutí Ravensburger. Vydavatel v prohlášení na Instagramu (genderová interpunkce v originále, pozn. red.) vysvětlil: „Naši redaktoři se intenzivně zabývají tématy, jako je diverzita nebo kulturní přivlastňování. Kolegové diskutují o důsledcích pro budoucí program a revidují naši stávající řadu název po názvu.“

A dále: „Knihu o Vinnetouovi bychom dnes již nevydali. Udělali jsme chybu a můžeme vás ujistit: učíme se z ní!“

Co říkají ti, jichž se téma týká především, je nakladatelství zjevně lhostejné.

Knihy o Vinnetouovi jsou o odvaze, přátelství, lásce. A také o míru. O mírovém soužití mezi národy. Že právě tohle by byl největší Mayův hřích?