Se záhadným Michaelem Waigelem, což doufám není onen hustě tetovaný německý básník, už jsem měl tu čest polemizovat. Šlo o to, že jsem se zastal čtenářů Parlamentních listů, o nichž si Waigel myslí, že jsou „samé strachy a podezírání…“ (blíže ZDE).

Pracky pryč od peněz nás všech!

V brouzdališti sítě sítí jsem ale narazil na další skandální Waigelův článek, kde se autor „blýskl“ úvahou: „Jsou-li státem dotovány politické strany, tak proč ne také politické neziskovky?“ (k přečtení ZDE). Odpověď je v tomto případě ještě jednodušší než otázka. Pokud strany získaly podporu ve volbách, reprezentují významnou část občanů. Mají mít tedy prostředky na svoji činnost. Strany, které získaly zanedbatelnou podporu voličů, reprezentují názory tak malého poštu osob, že nedává smysl, proč by se všichni měli „složit“ na jejich podporu. Pokud by finanční podpora nebyla limitována zřetelným volebním úspěchem, pak by si strany či hnutí zakládali podnikavci jako „podnikatelský projekt“. Politické neziskovky žádnou voličskou podporu nezískaly, a proto by neměly dostávat podporu z veřejných fondů, tedy peněz nás všech. Jestliže podporu dostávají, ať už od ministerstev nebo krajů, pak nepochybně jde o zneužití pravomoci veřejného činitele. Pokud dostávají peníze ze zahraničí, pak jde o zásah cizího vlivu, který by měl podléhat schválení demokratickou procedurou.

Cílem Bruselu je zbavit občany vlivu na vývoj vlastní země

Waigel mě dále kritizuje, že označuji politické neziskovky (neziskové organizace) za bojůvky, jak jsem učinil ZDE). Aniž by se s mým tvrzením nějak vypořádal, dospívá k „dojmu“, že „Ivan David by byl rád, kdyby politiku mohly dělat jen politické strany“. Tento jím získaný dojem je mylný. Dělat politiku může každý, podílet se na moci a tím ovlivňovat životy jiným mají smět jen ti, kteří získali od voličů mandát. V citovaném článku jsem kritizoval nápad Věry Jourové, aby „vybrané neziskové organizace dostávaly peníze přímo z Bruselu, a ne přes „národní rozdělovny“ fondů EU jako dosud“. To znamená, že nikým nevolení by dostávali peníze, aby ovlivňovali domácí politiku ze zahraničí, tedy obcházeli demokraticky zvolené zástupce. Trvalým cílem Bruselu je zbavit občany vlivu na vývoj vlastní země. Jsou v tom hodně daleko. Zákon omezující „zahraniční agenty“ platí v USA tři čtvrtě století. Spojené státy se proti cizím vlivům bránit smějí a my ne? Má být dovoleno financovat rozvratnou činnost, kterou si občané státu rozhodně nepřejí? Má se dovolit jejich ovlivňování, aby si ji přáli? Samozřejmě, že činnost neziskovek bývá kryta deklarací ušlechtilých cílů, například jako je boj proti korupci. Orbán vyhnal Sorose, kterého na rozdíl od Orbána nikdo nevolil. Financování moci mimo demokratickou kontrolu samozřejmě korupce je.

(Autorem článku je MUDr. Ivan David, český psychiatr. Za politické hnutí SPD byl zvolen poslancem Evropského parlamentu.)