Ivan Noveský: Proč by se mohl Green Deal také nazývat Čínský Black Deal?

V České republice si vyrábíme elektřinu z jádra a z uhlí za ceny nižší než 0,50 Kč/kWh. K nízkým výrobním cenám elektřiny z uhlí se ale dodnes musí připočítávat doslova zlodějská bruselská daň, zvaná povolenky CO2 ve výši cca 1,- Kč/kWh.

K okrádání českých spotřebitelů velmi dobře slouží bruselský projekt Green Deal, kterým Brusel úspěšně likviduje energetiku, průmysl a zemědělství a vlastně celou ekonomiku v Evropě, proto se mu dá říkat i Black Deal, protože směřuje k black outům. Nejvíce Green Deal poškozuje průmyslové státy, mezi které Česká republika patří.

Green Deal nařizuje povinnost vybudovat co nejvíce OZE - občasných zdrojů energie, což se i v ČR zvrhlo ve výstavbu velkých OZE, které svojí občasnou výrobou narušují stabilitu elektrifikační soustavy a tím velmi zdražují její činnost. Českou specialitou navíc bylo, že v roce 2010 skupina politiků, podnikatelů a úředníků přiznala nesmyslně vysoké podpory pro své velké solární parky, stavěné často na nejúrodnější zemědělské půdě. Naopak výstavba solárních parků v průmyslových a zemědělských areálech, která dává skutečně ekologický a ekonomický smysl a která nenarušuje stabilitu sítí, ale jejichž vlastníci nepatřili do skupiny, byla často velmi tvrdě kriminalizována. Jeden z hlavních cílů Green Dealu, který energobaronům přišel jako dar z nebes, tj. co nejvíce zdražit prodejní cenu elektřiny, se podařilo dosáhnout a navíc těch pár kriminalizovaných solárních elektráren bylo českým spotřebitelům všemi médii každodenně předhazováno jako viníci tohoto zdražování.

Proč však v ČR nebyly řádně podporovány malé solární elektrárny občanů a malých firem a malých farem, které působí na stabilitu sítí a ekonomiku pozitivně, to nikdo neřešil. Pro uklidnění spotřebitelů elektřiny - voličů - se ale OZE oficiálně nazývají „obnovitelné zdroje energie“ a neustále se zdůrazňuje jejich přínos pro ekologii. Ostatně na reklamu a prosazení OZE vyplácel Brusel politikům, novinářům, neziskovkám apod. každoročně více než 60 miliard Kč. Skutečnost, že velké občasné zdroje energie s obnovitelností a ochranou životního prostředí nemají vůbec nic společného, spíše naopak, byla a je proto uplacenými médii před veřejností důsledně utajována.

Přitom právě na občasné zdroje energie musí české domácnosti připlácet ve fakturách úplně zbytečných 0,60 Kč za každou spotřebovanou kWh. Další peníze navíc na tyto občasné zdroje energie platí čeští spotřebitelé v regulované ceně elektřiny a další část poplatků přímo v daních.

Zvrácená ideologie zvaná Green Deal a neexistence českého energeticky a ekonomicky vyváženého energetického mixu se nyní u nás ukazuje v plné nahotě v záporných cenách elektřiny. Čeští spotřebitelé – domácnosti - ale nemají šanci poznat na svých účtech, že občasné zdroje energie vyrábějí elektřinu i v době, kdy je elektřiny takový nadbytek, že její cena je záporná, protože ztrátu platí spotřebitelé a zisky kasírují energobaroni.

Navíc se nyní, jako důsledek Green Dealu, rozjíždí další obrovský obchod pro vyvolené a to „mařiče elektřiny“, které mají likvidovat přebytečnou elektřinu z občasných zdrojů energie. Takže v rámci boje proti oteplování ovzduší se v mařičích elektřiny bude přebytečná elektřina měnit na teplo a tím se bude ohřívat ovzduší. V praxi ten superkšeft bude často probíhat tak, že někdo vyrobí elektřinu ve své velké solární elektrárně z roku 2009, za kterou dostane Energetickým regulačním úřadem stanovenou výkupní cenu 17,59 Kč/kWh. A protože zrovna bude velký přebytek elektřiny a on má zcela náhodou nedaleko od své solární elektrárny instalovaný „mařič“, obratem tuto elektřinu přemění na teplo, které vypustí do vzduchu a za systémové služby od OTE dostane peníze, např. 20,- Kč za každou zmařenou kWh. Takže za zbytečně vyrobenou a zbytečně zmařenou kWh může dostat 37,- Kč i více. Tuto energetickou, ekonomickou a ekologickou, s odpuštěním, „prasárnu“, omlouvám se, ale jinak to nelze pojmenovat, ale zaplatí vždy konečný spotřebitel. I proto máme jednu z nejdražších elektřin v Evropě, která ožebračuje již i střední třídu a vyhání firmy z České republiky.

V civilizovaném světě, např. v USA, se přebytečná elektřina nemaří, ale ukládá se hlavně do přečerpávacích vodních elektráren (PVE), v menším množství do bateriových úložišť. V Čechách mají PVE dlouhou historii, na Šumavě od roku 1930. Ostatně, dodnes fungující, PVE ve Štěchovicích se začala stavět již za německé okupace. Velké PVE Dalešice a PVE Dlouhé Stráně byly postaveny pro najíždění ze tmy (po blackoutu) před rokem 1989, od té doby se nestaví.

PVE se sice staví několik let, ale mají obrovskou kapacitu a jsou prakticky věčné. To je ale, v současné dotační ekonomice, paradoxně hlavní nevýhoda PVE oproti bateriovým úložištím. Bateriová úložiště mají sice řádově mnohem menší kapacitu, ale dají se postavit za několik týdnů či měsíců a tím, že vydrží maximálně 10 let, pokud mezitím neshoří, jsou ideálním dotačním titulem vhodným k opakování. Zatímco stavba PVE zajistí na několik let práci pro mnoho lidí a firem a tím pomůže české ekonomice, montáž bateriového úložiště pouze zvýší dovoz ze zahraničí. To vše ke smůle energetiky, ekonomiky a spotřebitelů.

O něčem „shnilém ve státě dánském“ svědčí skutečnost, že, nyní v Parlamentu projednávaná, novela energetického zákona Lex OZE III cíleně a nekompromisně diskvalifikovala PVE. Je třeba se ptát, proč novela Lex OZE III postavila PVE doslova mimo zákon? Proč je nadřazen zájem spekulantů a obchodníků s bateriemi nad zájmy energetiky, ekonomiky a ekologie a tedy i zájmy občanů? A proč zhlíží Lex OZE III pouze k bateriovým úložištím, které jsou krátkodobým, drahým a málo efektivním řešením? Možná proto, že politici nechtějí zahajovat stavby PVE, když během jejich funkčního období nebude stavba dokončena, nebudou stříhat pásku a nebudou participovat na dotacích. Navíc baterie (nebo komponenty pro jejich výrobu) jsou z dovozu…

Celý Green Deal je totiž nejen bruselský podvod na Evropanech, ale hlavně je to cílená činnost Bruselu a jeho obrovské armády úředníků zaměřená na vytvoření totální závislosti Evropy na Číně. Tisíckrát může Brusel i vláda v ČR tvrdit, že opravdu nemají Čínu rádi. Ale proč potom tak zarputile a doslova sebevražedně, pro Evropu a evropské automobilky, bruselští ekoteroristé prosazují pouze elektromobily, když drtivou většinu baterií, nejen do těchto elektrohraček, vyrábějí pouze čínské firmy? Většina čtenářů již dnes nejspíš ví, že výroba a likvidace baterií velmi těžce poškozuje životní prostředí na celé planetě Zemi. Většina čtenářů také již ví, že výrobu solárních panelů, a nyní již i výrobu obřích vrtulí obřích větrníků, úplně ovládly čínské firmy. Každý normální Evropan chce mít normální vztahy se všemi národy celého světa, ale proč Brusel tak cíleně a zatvrzele musí vytvářet totální závislost Evropy zrovna na Číně?

Pokud má Česká republika vybřednout z cenové krize energií, do které ji zavedla současná vláda společně s Green Dealem, musí si stanovit vlastní reálný energetický mix. Česká republika musí vystoupit z Green Dealu a musí konečně začít vlastními silami stavět další jaderné elektrárny. Ostatně Československo patřilo do exkluzivního pětičlenného klubu států, které uměly postavit na klíč jaderné elektrárny, klubu ve kterém byly USA, Velká Británie, Francie a Sovětský Svaz (dnes Rusko). K tomu ale musí ČR navíc opět začít stavět PVE a paroplynové elektrárny, to vše ve funkčním mixu s občasnými zdroji energie tak, aby ČR stále zůstala exportérem elektřiny a tedy si zachovala energetickou bezpečnost.

A pak není jeden jediný důvod, kromě spekulantů, aby dnes, když stále vyrábíme lacinou elektřinu z jaderných a uhelných elektráren, koncová cena elektřiny pro domácnost překročila včetně všech poplatků a daní cenu celkem 3,60 Kč/kWh + 101,- Kč/měsíční paušál za odběrné místo a bude z toho zcela jednoduchá a přehledná faktura na jedné stránce A4….

Ivan Noveský zakládal v roce 2001 Energetický regulační úřad a byl jeho 1. místopředsedou v letech 2016-2017. Dnes působí jako předseda Institutu pro energetiku.