Již několikrát soud zkonstatoval, že některá vládní nařízení jsou tzv. „přes čáru“. Ne, že by si z toho vláda něco dělala – nicméně mám za to, že podobných nárazů do konce svého volebního období zažije ještě několik, a že tím největším nárazem bude její výsledek ve volbách.

Tentokrát soud rozhodl o tom, že úřady nemohou po lidech při návratu individuální dopravou ze zahraničí požadovat negativní test na koronavirus ze zahraniční akreditované laboratoře. Je to totiž omezení práva na vstup do naší země, který má každý občan ČR zaručen Listinou základních práv a svobod.

Rozhodnutí soudu má logiku – lidé přece v zahraničí nebudou zjišťovat podmínky testování té či oné země a hledat místní akreditované laboratoře. Navíc v případě cesty autem opravdu nehrozí, že by cestou mohli masívně šířit nákazu. Je tedy možné a vhodné zvolit mírnější formu.

Test tak lidé budou moci po návratu z rizikových míst absolvovat až v naší zemi, po několikadenní samoizolaci.

Vím, že je zde mnoho těch, kteří vládní nařízení hájí, a pro něž je každý, kdo někam vycestuje - ať už je to z důvodu rekreace, návštěvy blízkých nebo pracovní zahraniční cesty – bezmála třídní nepřítel. Žijeme však v 21. století, do něhož svoboda pohybu (a nejen pohybu) patří. Není možné, aby byla naše svoboda nadále absolutně devastována.